Víte, co se může stát jezevcům z Bradavic a jejich madam kolejní, když jim dáte úkol jako vystřižený z papírového RPG? Čtěte níže!

Nastal konec května a to znamená jediné. Poslední termín na odevzdání esejí a domácích úkolů. Tedy to také, ale i pravidelná kolejní výprava do Zakázaného lesa. Tentokráte s těmito odvážnými dobrodruhy:
Andrew Uroboros – chrabrý válečník a ostřílený veterán ve výpravách do podivných míst
Daniela Dark Wolf – živlová čarodějka se zvláštní schopností zakopnout v tu nejhorší možnou dobu
Freddy Reddy – bard naší družiny, jehož práci s loutnou zastiňuje jen jeho umění s hůlkou a sbírka děravých ponožek
Helen Miltonová – útočný mág a podpora všech v nouzi, ve volném čase inkvizitorka dobrých mravů
Mark William Callaway – lamač dívčích srdcí, ten který zastíní i samotné slunce
Oresta McCollin Vianueva – náš sarkastický dozor se svačinou, který je vždy připraven ke každé špatnosti
a nakonec má maličkost Theodor Mudd – štístko, realista a detektiv na volné noze

Vše začalo jako vždy u vstupní brány, hlavy na kůlech, strážní ohně. Však ti, co chodí na výpravy, to znají. Madam Monny si nás na po chvíli vyzvedla, rozdala nám špekáčky, že si je můžeme mezitím udělat na blízkém ohništi. Být trochu paranoidní, měl bych podezření, že nás bude čekat opravdu těžký úkol. Jak bych se rád mýlil. Úkol zněl: „Vydáme se na nedaleké bojiště, kde nás skupina karkulinek požádala o pomoc. Ony nám pak sdělí co a jak.“ Bojiště? Karkulinky? Inu, jako bych to neříkal.

Mezitím dobíhající Freddy našel děravou ponožku. Neříkám, že jsme se mu všichni smáli, ale popadali jsme se za břicha, jak nás bolela bránice.
Madam Monny nás přepočítala a všichni jsme se vydali za ní do hustého porostu. Skupinou vládla pozitivní nálada, vedly se rozhovory o předešlém a budoucím kolejním srazu. Načež jsem dostal větví do obličeje. Freddy poznamenal něco o novém tetování. Já si myslel něco o tom, že na maurské nebo havajské tetování je moc brzo.
Hned na to jsme se vynořili na okraji mýtiny. Všem nám došlo, že toto je místo, kde se udála bitva. Před 57 lety dvou nesvářených rodů karkulinek. To byste nečekali, co udělal Freddy na takovém ponurém místě. Ano, přesně tak, zavolal: „Halooo, karkulinkyyyy vylezte!“. Očividně se nebojíme žádné výzvy, i kdyby by to měly být krvežíznivé bojovné karkulinky se spoustou zbraní, šípů a ostrých zubů. Jako na zavolání se něco mihlo okolo Freddyho a pak kolem Helen. Všichni jsme se semkli a zjišťovali, co si z nás tropí žerty. Nebo jestli to nejsou ty zmiňované šípy. Naneštěstí to byla jedna z karkulinek, která nás přišla pozdravit a sdělit nám naši misi. Někdo jim totiž dopoledne ukradl jejich poklad. Truhlici, kterou za sebou někdo vláčel hluboko do lesa. Samozřejmě všechny začalo zajímat, o jaký poklad se jedná. Zlato? Stříbro? Drahé kamení? Krevní konzervy? Jak prohlásil Andy. Ale i toto prohlášení většinu výpravy nezastavilo a tak jsme vyrazili po vyrytých kolejích. Stopy končily u vstupu do sluje. Před jejím vstupem Andrew našel podivný pergamen.

Byla to mapa jeskyně. Přesně taková, jaká se rozprostírala před námi. Většina výpravy si rozsvítila na cestu hůlkami. Až na Danielu, kterou nenapadlo nic jiného, než do prázdné temné jeskyně bafnout. Ano, vzal jsem jí po hlavě, protože jsem se opravdu lekl. Stejně jako se leknul Freddy.
Semkli jsme se v první místnosti jeskyně nad mapou, která až moc připomínala dungeon, a začali plánovat náš postup. Tedy až na madam Orestu, která někam zmizela.

Všimli jsme si velkého obrazu na stěně. Byla to krajinka se dvěma stromy u řeky a lavičkou, na které seděla ženská postava. Prý jsem jí byl podobný, podle Helen a Freddyho.

Vyzkoušeli jsme dveře do místnosti dva. Nečekaně byly zavřené. Freddy začal lomcovat obrazem jako by hledal tajný průchod dále. Postava na plátně se začala pohybovat po břehu na jejím obrazu. Marka napadlo, jestli by nemohla vědět, kde je klíč k další místnosti. Tak jsme se optali. Postava ukázala do rohu místnosti, kde jsme našli jinak zbarvený kámen. Daniela za kámen zatáhla a tím spustila mechanismus, který podle cvaknutí otevřel nějaké dveře. Výprava se rozutekla hledat, které to jsou. Byly to dveře číslo 4.

Tuto místnost osvětlovaly louče po obvodu. Uprostřed byla velká čtvercová mříž, která zakrývala schodiště dále do podzemí. Odněkud se zjevila madam kolejní, aby sáhla Andrewovi na rameno, čímž ho vyděsila. Máme to ale vtipálky v koleji, co?

Freddy si poté vytáhl rukávy a začal zápolit s mříží, která se se skřípáním zvedla. Začal náš sestup do hlubin. Až na Danielu, která to vzala úprkem dolů, až zakopla a skutálela se. Přímo před velkého šedivého psa. Naštěstí Helen zbyl kus buřtu a hodila ho pejskovi. Padlo něco o adopci, jedení úkolů a předhození Theodora jako zákusek. Než si Mark všiml, že má na obojku klíč. Ten mu vzal, když ho drbal. Následovalo další dohledávání do kterých dveří klíč patří. Ale úspěšně jsme identifikovali dveře číslo 7 a vešli do další místnosti.
Tam na nás čekala ohromná knihovna. Bylo viděl, kdo z nás jsou knihomolové a kdo ne. Helen našla knihu Poklady a jak je ukrást, která neseděla mezi ostatní. Začala v ní listovat, až z knihy vypadl další klíč. Je možné, že si někdo z místní sbírky něco odnesl, takže pokud na hradě začnou mizet profesoři a z kuchyně bude proudit více masa, jezevci za to rozhodně nemůžou.
Poslední dveře. Za nimi byla hledaná truhlice. Nad ní ale přichystaná síť. Chvíli jsme se dohadovali, jak se k truhle dostat, tak abychom nespustili žádné pasti. Já mezitím obcházel okolo zdí a hledal jiná překvapení, než obyčejnou síť. Helen upozornila na přidělané lano na stěně, končící u sítě. Než se ostatní pánové rozhodli, kdo komu poleze na záda, já odmotal provaz a jak zákony fyziky kážou prolétl ke stropu, když síť začala padat na zem. Všichni se začali smát, já třepotal nožkami, abych mohl slanit dolů.
Mezitím se rozjela záchranná operace řízená Freddym a Helen, jak mne dostat zpět na zem. Dotáhli to tak daleko, až podpálili síť, pod kterou byla naše truhla s pokladem. Takže se začalo hasit. Celou místnost naplnil hustý dusivý dým. Postupně jsme začali vybíhávat z jeskyně. Až na mě, který se hrdinsky obětoval na to, aby dolevitoval truhlu ven. Všichni zhluboka oddechovali a byli rádi, že jsou z jeskyně pryč.

V lese se ozvalo šustění listí. To byla karkulinka, se kterou jsme mluvili dříve. Udýchaně nám poděkovala. Z truhly vytáhla malý měšec s tím, že se blíží zbytek karkulinek a byla by nerada, kdyby se nám něco stalo. Rychle jsme se chytli madam Monny a přenesli zpět na začátek lesa.

Takové malé dobrodružství to bylo.