Bylo mrazivé ráno, když Fousek rozlepil svoje očička a rozhlédl se po sklepě, ve kterém pobýval. Deka, na které ležel, byla ještě teplá, jak na ní před chvílí leželo jeho sedm bratrů a maminka krysa. Nyní ovšem byl celý sklep pustý a po jeho rodině nebylo nikde ani památky.
Fousek se začínal cítit osamělý. Že by ho opustili? Začal do hlubokého ticha tiše pískat. Jeho pištění se rozléhalo po celém sklepení, ale nikdo mu neodpovídal.
Pokračovat ve čtení
Fousek se začínal cítit osamělý. Že by ho opustili? Začal do hlubokého ticha tiše pískat. Jeho pištění se rozléhalo po celém sklepení, ale nikdo mu neodpovídal.