Léto za létem bez ustání běží,
zima za zimou uhání:
důvěra má však nepohnutě leží
a co rok roste doufání.
– z básně Věštkyně od K. J. Erbena
Pokračovat ve čtení
Z temného lůna hlubokého moře
povstane nový, mladý svět;
široké lípy v mém otcovském dvoře
ponesou zase vonný květ.
– z básně Věštkyně od K. J. Erbena
Pokračovat ve čtení
V poli mnoho bylin stojí,
snad některá tebe zhojí.
Pakli v býlí není síly,
mocné slovo neomýlí.
– z básně Vrba od K. J. Erbena
Pokračovat ve čtení
Lilie bílá – kdo jí uviděl,
každého divný pojal srdce žel;
lilie vonná – kdo jí pocítil,
v každém se touhy plamen roznítil.
– z básně Lilie od K. J. Erbena
Pokračovat ve čtení
Obě ty větve v ušlechtilém květu
vzmohou se šíře, široce,
a nenadále ku podivu světu
přinesou blahé ovoce.
– z básně Věštkyně od K. J. Erbena
Pokračovat ve čtení
Když oko vaše slzou se zaleje,
když na vás těžký padne čas,
tehda přináším větvici naděje,
tu se můj věští ozve hlas.
– z básně Věštkyně od K. J. Erbena
Pokračovat ve čtení
Vlažný větřík laškuje
po osení mladém:
sad i pole květovým
přioděny vnadem;
– z básně Štědrý den od K. J. Erbena
Pokračovat ve čtení
Běží časy, běží,
všecko sebou mění:
co nebylo, přijde,
co bývalo, není.
– z básně Holoubek od K. J. Erbena
Pokračovat ve čtení
Mine den, i druhý mine,
dnové v týden se obrátí,
z týdnů měsíc se vyvine,
až i léto počne pláti.
– z básně Poklad od K. J. Erbena
Pokračovat ve čtení
„Ve skrovnou já tě kytici zavážu,
ozdobně stužkou ovinu;
do širých zemí cestu ti ukážu,
kde příbuznou máš rodinu.“
– z básně Kytice od K. J. Erbena
Pokračovat ve čtení