To bylo tak. Zase jsem listovala všemi kolejními časopisy na hradě, když tu jsem si vzpomněla, že jsem vlastně redaktorkou toho žlutého. Taky mi došlo, že už jsem nějakou tu dobu nic nenapsala, a že na mě určitě Sophia brzy vlítne. (Tedy vlítne, to je asi trochu silné slovo, neboť Soph na nás nikdy není zlá, spíš na vás vjede s otázkou: „Hmm, nechtěla bys zase něco napsat?“ a v tomhle šťouchání vytrvale pokračuje do té doby, dokud se neseberete a něco nenapíšete.





