Sedím za stolom a neviem sa sústrediť na prácu. Nie, nemusíte ma ľutovať, je to celkom príjemné vyrušenie…
Stôl mám pri svojom okne, a za oknom mi poletujú vtáčence, šantia a radujú sa. Tu zobnú do pripravených maškŕt, tu si vypijú vodičky ošetrenej nezamŕzajúcim kúzlom. A pomedzi to poletujú, naháňajú sa, šantia. Podchvíľou si sadnú a vyspevujú… Zvláštne, pokým som to pred mnohými rokmi nezažila, nevedela som aké je príjemné sledovať veselé vtáčence za oknom.
Pokračovat ve čtení
Ori a Stelli šlapali odhodlaně za Yokouškem. Skupinka studentů se rychle blížila k bráně školy. Ori přísně dbal na to, aby se nikdo neopožďoval. „Levá – pravá – seno- sláma! Necourat se! Všichni pěkně pohromadě!“ zařval dozadu s rázností mariňáckého velitele. „Ten musí mít mezi předkama pasteveckýho psa,“ zahučel do davu Ajdam. „A mezi zadkama snad dalšího Hitlera,“ dodal Otík a zakopl o zákeřně umístěný šutr.
Anička se zamyšleně ušklíbla. „Já jenom nechápu, co dělá na Hogwarts – přece na vojenský akademii by mu bylo líp, no ne?!“
Pokračovat ve čtení
3. kapitola
Bratislava, alebo lepšie Prešporok, bol ojedinelým miestom na zemi. Bolo to jedno z mála miest, kde nažívali vo vzácnej zhode priateľstve a vzájomnosti ľudia rôznych národností, vierovyznania a rasy…
Ešte v dnešných časoch sa v Bratislave zachovali niektoré pamiatky, ktoré nielen dokazujú spolužitie mudlov a čarodejníkov ale dokonca aj také ktoré v mudlovskom svete doteraz slúžia čarodejníckemu obyvateľstvu.
……………………………………………………….
Dnes si povieme niečo o objekte čisto mudlovskom, avšak už svojou podstatou dokazujúcom dobré vzťahy medzi mudlami a čarodejníkmi.
Pokračovat ve čtení
Asi začnem tým, že sa predstavím ;) takže, som Ellka Willowa (význam si nájdite už sami=)a chodím do prvého ročníku a dúfam, že túto školu aj vychodím, takže ešte sa ma tak skoro nezbavíte. A teraz môj krátky príbeh:
Všetko sa to začalo tým, že som sa dozvedela, že som čarodejníčka.To bol pre mňa šok. Ako každé prázdniny sme sedeli u babičky v Ostrave a mali typický koláč, ktorý robí na oslavy, ťap-ťuch.
Pokračovat ve čtení
Začnu vzhledem – jak tak koukám … Yen vypadá jak reklama na hlad nebo osoba v pokročilém stádiu anorexie. Rozhodně bych ji nedoporučoval do propagačního prospektu naší školy, aby někdo nenabyl dojmu, že jsme tu mučeni hlady. Má bledou pleť, poměrně krátké černé vlasy a zářivě zelené oči (jako žába v láku). Nenosí školní uniformu, když ji potkáte, má na sobě většinou bílou sportovní košili, tmavé kalhoty (vykukuje růžové spodní prádlo muhehe) a černé boty.
Pokračovat ve čtení
Dnes jsme si vzali na mušku našeho druhého drahého prefektíka, elfa Otu Galad Felkeriona a vyzpovídali jsme ho za Vás, naše milé čtenáře. Čtěte tedy. Ať se dozvíte, jaký že to vlastně ten náš prefekt je.
Copak rád děláš ve volném čase?
Asi nejvíce času věnuji lednímu hokeji, na dalším místě je computer a moji oblibu si získalo i chození do pubů :-)
Co rád jíš?
Toho je mnoho, ale nejradši mám špagety po milánsku a bramborové knedlíky s uzeným a špenátem :-P ale to jsou jenom příklady…těch jídel je opravdu hafo a navíc mi maminka říká, že prý mám tasemnici O:-)
Čeho si ceníš na lidech a obzvláště pak na kouzelnících?
Pokračovat ve čtení
Pan profesor Nekro the Gravedigger se mi zjevil v mé křišťálové kouli, ale ouha… jeho obvykle perfektně žlutý pás jevil podstatnou změnu (obávám se, že byl růžový!). Toto vidění mi nedává spát a jen doufám, že se zde neschyluje k nějaké důvěrné aféře – mohlo by se totiž stát, že nějaká zahleděná studentka se neovládne a věnuje svému idolu, panu Nekrovi, tento výmluvný dárek…
Slečna Ellka Willová by si měla urychleně pořídit několik brků do zásoby!
Pokračovat ve čtení
Máme pondělí. Obyčejný den na začátku týdne. Stejný jako všechny ostatní. Štěstí, že je léto. Slastně se rozvaluju v pelíšku, ze všech stran dýchá teplo a voní smůla z borového dřeva a jehličí. Žiju totiž v lese v maličké chaloupce z kůry. Říkají mi Bongo Brousič, jsem pidipiďák, mrňous menší než mravenec.
Potřebujete obětního beránka?! Všichni ostatní jsou na vás moc velcí?! Moc silní?! Moc … Víte jaké to je, když se na vás vytahuje i takový mravenec?!
Pokračovat ve čtení
Máme tu podzim – objevuje se spousta soutěží na téma listí, podzimní deprese, stromy, strniště a tak vůbec. Nejsem básník ani nic podobného, ale říkám si, že když to sem prsknu, přidají se třeba další ;)
Podzimní smutek do srdce se vkrádá
a přicházej podvečerní stíny.
A jsou tu pochyby – má tě či nemá ráda?!
Jsou tu. Tvé stále věrné splíny.
Ta podivná neznalost bývá k uzoufání,
tak doufáš, že zítra bude líp.
Pokračovat ve čtení
No samozřejmě mudla telefon potřebuje! Co není v hlavě, musí být v nohách – když nemáte telefon. Nebo nejste mág, že?! ;) Jak by si jinak objednal pizzu?! Jak by se ptal cizích lidí ve tři ráno, jesi je u nich stejná tma jako u něj?! S čím by třískal ve chvílích vzteku?! Jak by si pak přivolal pomoc, až si tím sluchátkem ublíží?! My kouzelníci to máme jednoduché – strčíme škebli do krbu a voláme „pomóóóc!“.
Pokračovat ve čtení