Dobrý večer všem fandům Sedmiboje

Tak jsem tu potřetí a jak jsem slíbil, tentokrát jsem ke Třem vytáhl Susan. Když pominu, že si už připadám jako hospodský vymetač, docela jsme se bavili.

O čem? Vy se ptáte o čem? No, přeci o Sedmiboji a všem možném okolo.

(rozhovor je neupraven a publikován přesně tak, jak proběhl)

Andrew Uroboros > Tak… prvně se omlouvám za malé zdržení, musel jsem něco odepsat sovou :o) Asi víš, proč jsem tě sem zatáhl? :o)  Chci tě trochu vyzpovídat, ale nebudu vlezlý ani tak nějak podobně. Slibuji.

Susan Cooková > Mně bylo hned jasné, že půjde o tohle :D a klidně můžeš být vlezlý, mně to nevadí, jen směle do toho :)

Andrew Uroboros > :oD díky, uvidíme, co z nás vypadne.

Susan Cooková > Taky jsem zvědavá :D

Andrew Uroboros > Tak já začnu absolutně nevině, jo?

Bojíš se draků?

Susan Cooková > To je dobrá otázka. Řekla bych to asi takhle, bojím se pavouků tak, že mi stačí, když se o nich mluví, a mám pocit, že po mně něco leze. Draci jsou pro mě naopak nádherní a úžasní a fascinující tvorové a nikdy by mě nenapadlo říct, že se jich bojím…. nikdy jsem se ale s žádným nesetkala, takže jsem k tomu neměla důvod… ale obávám se, že mít budu :D

Andrew Uroboros > Taky se obávám, i když… pokud jsou tvá srdeční záležitost, není to obava, ale nadšené očekávání, že?

Ale teď si zkus představit, že ti někdo dá do ruky provaz a řekne: Jdi pouštět draka! Zvládneš to?

Susan Cooková > Řekla bych, že je to spíš obojí. Jsem z tématu Sedmiboje nadšená, ale zároveň nevím, co od toho očekávat. Jen doufám, že všem účastníkům zůstanou všechny končetiny. To se uvidí, možná mě pak najdou až někde za horizontem, až už nevydrží ruce a přestanu za ním vlát. – uchechtne se – Rozhodně ale chytím za provaz, to by mi nedalo, abych to alespoň nezkusila.

Andrew Uroboros > – řehní se a přikývne – odvaha ti nechybí, to se musí nechat. To víš, takový drak, to je horší jak tryskáč, ani se nenaděješ a jsi na Maledivách –mrkne –

Ale super jsi mi nahrála. Díky. Sedmiboj. Takový malý velký masakr, ale zatím jsem si nevšíml, že by někdo v aréně zůstal. Co když budeš první? Včera jsem se Kimonky ptal, jestli napsala závěť. Co ty – máš ji?

Susan Cooková > Tak na druhou stranu, skončit na Maledivách by nemuselo být tak špatné. Bych si udělala prázdniny. – zasměje se –

Já osobně doufám, že to nebude až takový masakr, jaký si představuju. Na to by myslím ani nikdo nechtěl koukat. – uchechtne se – Závěť jsem ale ještě nenapsala. Já se na to snažím koukat co neoptimističtěji, tudíž do toho půjdu s předpokladem, že to přežiju. Možná ale změním názor po prvním úkolu. Pokud ho v pořádku přečkám.:D

Andrew Uroboros > Neboj, určitě přežiješ :o)) A kdyby ne, Mrzimor tě bude oplakávat. Slibuju! – zkříží prsty za zády a tváří se jak anděl – Co si tak pamatuju, byl Sedmiboj vždycky všestranný, takže tam bude na výběr ;o)

Ale schválně… co by se ti absolutně nehodilo do krámu? Teda… do úkolu? :o)

Susan Cooková > No to doufám, kdyby ne, tak vás přijdu strašit! – zasměje se –

Co by se mi nehodilo do krámu? Upřímně? Já vlastně ani nevím. Souboj holýma rukama s drakem by mi asi úplně nevyhovoval… – zhodnotí – Ale já jsem jinak docela všestranný člověk, podobně, jako je Sedmiboj všestranná soutěž, takže se vyloženě nebojím ničeho konkrétního, spíš záleží přímo na konkrétních zadáních, než na typu úkolu. – pokrčí rameny –

Susan Cooková > Teď doufám, že to nezní moc nafoukaně, když o sobě tvrdím, že jsem všestranný člověk :D

Andrew Uroboros > Mně to nafoukané nepřijde :o)

Andrew Uroboros > Tak zkusíme druhou stranu…Chris by chtěl skládat a zpívat songy, Kimonka ňuchňat pididraky a založit si dračí školku. Co ty? – nakloní se k ní co nejblíž, aby jí viděl do očí – Co tebe by lákalo?

Susan Cooková > No… rozhodně ne skládat a zpívat songy… udělám to, když budu muset, ale pak se půjdu zahrabat do díry. – zasměje se – Možná budu znít hrozně neoriginálně, ale já bych se chtěla na nějakém tom dráčkovi proletět. To by s mi líbilo. – usměje se – I když ňuchňání pididráčků zní taky lákavě!

Andrew Uroboros > Mohu tě ujistit, že kdyby v Sedmiboji bylo skládání a zpívání, půjdu se zahrabat s tebou, aniž bych cokoliv vůbec zkusil – přikyvuje a v očích má zděšení – Já bych svým zpěvem vyhnal lidi až na Mars!

Ale zpět k otázkám. Létat na drakovi. Hm. Jak by to vypadalo? Už si nad tím přemýšlela? Bylo by to jako létat na těch potvůrkách, co měli v Avatarovi? Taková nějaká uzda… Ale z čeho by byla? Když drak pčíkne, lítají jiskry. Co pak když zakašle trochu víc?

Susan Cooková > Právě. Ani mě by asi nechtěl nikdo moc poslouchat. Čímž se mi trochu kazí to prohlášení o všestrannosti, hm… – poškrábe se zamyšleně na hlavě –

Já si to upřímně spíš naivně představuji jako ve filmu Jak vycvičit draka. Nejsem si ale úplně jistá, jak by člověk třeba Maďarskému trnoocasému nasazoval nějakou uzdu A pokud ano, musela by být z nějakého nehořlavého materiálu. – Zasměje se – Myslím, že by to dopadlo tak, že by člověk nějak naskočil a prostě se jen držel zuby nehty. Když zakašle trochu víc… no… tak když už nic jiného, alespoň bude legrace

Andrew Uroboros > Maďarský trnoocasý. Merline! Myslíš, že má trny jen na ocase? Co když je má i na hřbetě? O.o

To by bylo posezení, co?

Susan Cooková > Tak… asi by se na něm dost špatně sedělo… na druhou stranu by se člověk měl za co držet. :D Raději bych to ale nezkoušela…

Andrew Uroboros > – začne se chechtat – To věřím, já bych to taky raději nezkoušel. Možná to tak nevypadá, ale mám se rád :o))

Budeme teda doufat, že profesor McCollin nezvolil disciplínu: Jízda na Maďarském trnoocasém. Na druhou stranu… – promne si bradu – co když je to úplně jinak? Co když draky nejsou míněni draci mýtičtí ale papíroví?

Susan Cooková > Doufám. Myslím, že kdyby to byl první úkol, znali bychom vítěze hned. Ten, kdo přežil, vyhrává. – zasměje se – Ale ne, já jsem si jistá, že si organizátoři vymysleli v rámci možností bezpečné úkoly. – uchechtne se – Pokud ale dojde na jízdu na trnoocasém, budu po panu McCollinovi požadovat názornou ukázku. – uchechtne se –

Myslím si, že je klidně možné, že uvidíme nějakou kombinaci, přeci jen je sedm úkolů, dočkat se můžeme spousty věcí. Moji papíroví draci většinou vždycky skončili někde na stromě, ale pokud na to dojde, doufám, že mi to půjde líp, než když mi bylo deset. – zasměje se –

Andrew Uroboros > Ale abychom nebyli pořád jen u draků… Ono za chvíli není nač se ptát. To je samé: Máš strach a nemáš strach? Jaký druh a poddruh a podpoddruh a tak. Kašleme na draky.

Já bych docela rád věděl, jestli chystáš nějaký povolený – zdůrazní slovo povolený – doping. Víš jak. Jako kilo čokolády, kafe atak.

Susan Cooková > Chystám chystám… no… to ani ne. Spíš uvidím podle situace. V podstatě jsem si ale téměř jistá tím, že se to bez nějakých těch podpůrných prostředků neobejde. Ta kila čokolády zní asi nejpravděpodobněji. Možná ale dojde i na kafe… nebo redbull. Ačkoliv nevím, jestli ten je povolený, když mi dá křídla…. – zamyslí se –

Andrew Uroboros > No jo vlastně! – honem se rozhlídne, jestli někdo není poblíž a nakloní se k Susan – Tak o tom nemluv! Třeba na to zapomněli a nedají ho do seznamu zakázaných dopingů. Kolej ti pak nakoupí menší vagónek na podporu. Nakonec… jsme přeci kolegiální, že?

Susan Cooková > Dobře, snad se to neprovalí. – zasměje se – A tak to by bylo super. Já samozřejmě počítám s nezměrnou podporu koleje… Ale ne, dělám si legraci. – zasměje se – Jsem zvědavá, jak to všechno nakonec dopadne, ale doufám, že žlutou kolej nezklamu. – usměje se –

Andrew Uroboros > S podporou určitě počítej. Kolej za vámi bude stát v každém případě – usměje se – Ale koukám, že už tě tu morduju hodinu. Ještě se ti nechce vzít mne něčím po hlavě? :o)

Rosmerta > Máslový ležák pro Susan Cookovou

Susan Cooková > – napije se ležáku – Vážně? Mně to ani nepřijde, že bychom tu byli nějak dlouho. – pokrčí rameny – Takže zatím dobrý, zatím si nemusíš nasazovat helmu. – uchechtne se – A děkuju za podporu. – usměje se – Moc si toho vážím.

Andrew Uroboros > To jsem rád, ona mi totiž nesluší :oD

Ale víš co? Zajímá mě, když ses rozhodla jít do Sedmiboje, bylo to dlouhé rozhodování? Přemýšlelas den, dva, tři… hodinu?

Susan Cooková > Vlastně to bylo rychlé jako lusknutím prstu. Alespoň tedy ten prvotní impulz, když jsem se dozvěděla, že Sedmiboj bude. – luskne prsty – Zkrátka jsem si řekla, jo, jdu do toho, jdu do toho s Kim, protože jsem věděla, že o tom uvažuje. Než jsem se ale přihlásila, tak jsem si to samozřejmě ještě promýšlela, ale i když jsem tak seděla a přemítala nad tím, v podstatě jsem věděla od začátku, jak to nakonec dopadne. – zasměje se –

Andrew Uroboros > Když jsme měli tu informativní KNP – zadívá se na ni a trochu mu cukají koutky – říkala Kim, že prý jsem tě vystrašil.

Susan Cooková > No to teda. Jen jsem seděla a postupně stále víc a víc bledla. V tu chvíli jsem už ale byla přihlášená, tudíž už nebylo cesty zpět. – zasměje se –

Andrew Uroboros > To mne mrzí – culí se – Já vážně nechtěl. Jen jsem si říkal, že je třeba, abyste přibližně věděli, jak to vypadá.

Susan Cooková > To já jsem tak nějak věděla už předtím, ale v tom podání mi to spíš vyznělo, že nás chcete odradit, než nalákat. – zasměje se – Já jsem ale samu sebe zvládla uklidňovat, že to přeci určitě tak hrozné nebude. A stále se toho držím. – zasměje se –

Andrew Uroboros > Ani nalákat, ani odradit. Prostě říct fakta :o) Rozhodnutí bylo na vás – sroluje pergamen a zadívá se na Susan – Myslím, že to pro dnešek už zabalíme. Zbývá mi poslední otázka. – zapřemýšlí a usměje se – Čteš Trimela?

Susan Cooková > Já vím, chtěli jste, abychom si to pořádně promysleli, než se do toho bezhlavě vrhneme. – zasměje se – Ale mně se z toho udělalo trošilinku mdlo. Chtělo to proložit to sem tam i něčím alespoň malinko… míň děsivým. – zasměje se – Už se mi docela klíží oči, tak to radši necháme. Každopádně děkuju, žes mě vytáhl. Trimela samozřejmě čtu. – mrkne na něj –

A pak jsme se se Susan rozloučili a šli spát. Už pomalu začínám konvertovat k sovám a netopýrům.

Dobrou noc i vám a příště… přijdu s Tadem a Sadie. Těšte se ;o)

Andy