Asi jako většina lidí, jsem se s knihou Malý princ od francouzského spisovatele Antoine De Saint-Exupéryho setkala již na střední škole v rámci povinné maturitní četby. Pamatuji si, že dva neznalí chuligáni se mi ve vlaku smáli za to, že čtu knihu pro děti. U maturity se už určitě tak nesmáli… Každopádně, stejně jako většině lidí, aspoň doufám, se mi kniha ohromně zalíbila. Když jsem si ji chtěla přečíst znovu o rok později, nešla jsem už do knihovny, ale koupila jsem si svoje první vydání. A kde jinde než v Levných knihách, protože pivo bylo už tenkrát drahé. Napodruhé se mi kniha přestala jen líbit a zamilovala jsem si ji. Spousta lidí by se jistě shodla, že tohle je jedna z těch knih, která s každým dalším přečtením zraje jako víno. Jiní si myslí, že je fajn a pro někoho je to nudné nebo až kýč. Nikoho tady přesvědčovat nebudu, nebojte. Já knihu čtu vždy, když je mi hodně smutno. Pokaždé v ní najdu radu, která se hodí k mojí situaci. A tím, že ji zvládnu přečíst během pár hodin v jednom dni, na konci si vždy krásně popláču, a je mi lépe. Ale jestli se Vám líbí ne, to je vaše věc. Já vám chci ukázat svoji, zatím skromnou, sbírku.

 

Zde jest tedy mé první vydání. Koupeno v Levných knihách, černobílé obrázky, nic extra ale posloužilo.

Jak vidíte na obrázcích, tak Malého prince si můžete stejně jako já koupit už i v hantecu, ve valaštině i v podkrkonošském nářečí. Tyto knihy mají společné to, že všechny jsou podle základní předlohy od Exupéryho, jsou přepsány do jednoho z našich českých nářečí, používají své vlastní ilustrace, nedají se souvisle číst moc dlouho a je to docela sranda. Pokud byste se chtěli pobavit a některou si také koupit, rozhodně doporučuji hantec. Nemá cenu se o tom moc rozepisovat. Přikládám ukázky z knih.

 

Původní znění: „Toto je mé tajemství. Je velmi prosté: dobře vidět můžeme jedině srdcem. To hlavní je pro oči neviditelné.” (Mimochodem i tento citát se v různých překladech liší.)

 

Ve valaštině: „A tož toť je moje tajemství, je ale ono úplně obyčejné: Dobře vidíme enom srdcem. Co je důležité, to oči nevidíja.”

 

V podkrkonošském nářečí: „Tady je to mý tajemství, je kanc jednoduchý: Klouňe vidime jen serdcem. Co je důležitý, to je vočim skovaný.

 

V hantecu: „A tady ti máznu ten tajné vál: Špicově špiznót se dá jedině hercnó. To hlavní augle nešpiznó.”

Ukázka číslo dvě, tentokrát pouze hantec:

„Dyž ten malé békavé okósává keříky, kóše aji kytky?”

„Malý beranisko scháluje, na co přinde.”

„Aji kytky, co majó trniska?”

„Rychtik, aji kytky, co majó trniska.”

„No jo, ale k čemu teda jim ty trniska só?”

„Trniska só k hovnisku. Je to jenom vod kytek taková zlomyslná šórfka!”

 

Snad se vám můj první článek zde v časopise líbil, a nezapomeňte, že to hlavní augle nešpiznó.