Amanda Wright: Dobrý den slečno Enid! – usměje se –  Děkuju, že jste si na mne udělala čas, jak se vám daří takto při konci školního roku? Dneska máte za sebou poslední kolejní trénink, tudíž prázdniny jsou opravdu v plném proudu, nabíráte síly na další rok? – podá slečně hrnek s čajem a nachystá si pergamen a brk –

 

Enid Bloom: Dobrý den slečno Mandy. – s úsměvem přijme čaj – Děkuji, trefila jste se do mého oblíbeného. – na chvíli se zamyslí – Momentálně se mám moc dobře, děkuji za optání a ano, školní rok zase utekl jako voda a mám na něj jenom krásné vzpomínky. Teď plánuji na pár dní odložit koště a odpočinout si, ale rozhodně nebudu zahálet. V hlavě se rodí plány na další famfrpálovou sezónu.

 

Amanda Wright: To jsem ráda! Předpokládám, že plány si ještě necháte pro sebe viďte? –  zatváří se tajemně –  Každopádně začneme slečno úplně od začátku. Malá Enid přišla na hrad, pamatuju si to jako včera, rozkoukala se, zapojovala se do nejrůznějších akcí, aktivit…  –  vzpomíná – Co malou Enidku vlastně nejvíce na našem hradě zaujalo, co ji přirostlo k srdíčku a na co ráda vzpomíná? Vy jste totiž zprvu byla vidět snad opravdu všude! –  zasměje se – 

 

Enid Bloom: Přesně tak. – přikývne – Já myslím, že mě to kouzelné prostředí okamžitě vcuclo. – zasměje se – Ale nebylo to jenom prostředím, bylo to hlavně lidmi. Po zařazení jsem si přišla, že jsem opravdu tam, kde mám být. Moje aktivita byla přímo úměrná aktivitě ostatních v koleji. Jejich chuť něco tvořit, vymýšlet a realizovat ve mě probouzelo to stejné. Na co vzpomínám? S úsměvem rozhodně na svojí Cestu za pokladem a můj neuvěřitelný strach nakreslit jezevce. – zasměje se – Nic moc dílo, ale od té doby ho používám jako záložku do knížky.

 

Amanda Wright: – zasměje se – Jezevce neumím nakreslit dodnes! Z Enid se pomalounku stala mladá slečna, která byla v koleji vidět čím dál tím víc, a tak mě vůbec nepřekvapilo, když jsem se dozvěděla, komu bude post kapitána nabídnut. Ale co vás? Byla jste v šoku, nebo jste nabídku na nějaký post čekala? A myslíte si, že máte vlastnosti, dovednosti a přednosti, co by takový správný famfrkápo měl mít? – prohlíží si slečnu –  

 

Enid Bloom: No vidíte slečno Mandy a mě to překvapilo dost. –  zasměje se – Upřímně jsem nabídku na post nečekala. Neměla jsem úplně ambice stoupat výš, chtěla jsem si to prostě jenom užívat. Tery to asi viděla jinak a využila mého zapálení pro famfrpál. – prohlídne se a pokrčí ramena–   Já doufám, že ve mě něco dřímá. – zasměje se –  Snažím se s týmem komunikovat a udržovat pohodovou atmosféru, to je podle mě jedna z nejdůležitějších věcí. Další dovedností (čti úchylkou) mě nakazila Tery, a to tvoření všemožných tabulek a statistik. Není nic lepšího než mít všechno přehledně zaznamenané.

 

Amanda Wright:Tak slečna Tery je svým nadšením nakažlivá, to známe! – zasměje se –  Přebrala jste tým jezevců, žlutý tým, který nikdy nevyhrál famfrpálový pohár. Jak jste vnímala náladu v týmu? Jsou jezevci odhodlaní, nebo spíš frustrovaní? A jak se sžili hráči s vámi jako s novou kapitánkou?

 

Enid Bloom: Komu by se nelíbilo vyhrávat. – zasměje se – Ale myslím si, že u nás frustrace nemá místo. Všichni se snaží, ale i baví, a to je pro nás to nejhlavnější. Vyhrát pohár by byla třešnička na dortu a já doufám, že si pro ni časem doletíme. Já jsem optimistická. A přijmutí mě jako kapitánky? Zatím jsem na sebe žádnou stížnost neslyšela. – zasměje se – Naopak, vždy se mi dostala jenom vstřícná slova, pokud jsem byla na pochybách.

 

Amanda Wright: To mě vlastně ani nepřekvapuje – okomentuje – Tréninky probíhaly docela často, ale co účast? – zeptá se zvídavě – Jsou jezevci pečliví v docházce nebo to flákají? A probíhalo všechno v poklidu, sžila jste se s novou rolí rychle? Přece jenom to asi není legrace!

 

Enid Bloom: V týmu máme pevné jádro, které se snaží chodit pravidelně. Ostatní chodí, doufám, také rádi, ale prostě pouze tak, jak jim to jejich situace dovolí. –  usměje se –  Musím říct, že mi to opravdu otevřelo oči. Není to jen o tom jít si na hřiště zalítat. Musíte řešit tréninky, docházku, zápasy, výbavu a spoustu dalšího. Nebudu lhát, obavy jsem měla, ale když jsem měla celou sezónu po boku Tery, byla jsem klidnější

 

Amanda Wright: To chápu, taková pevná půda pod nohami, ale nebojte, to bude lepší a lepší. – uklidňuje slečnu – Postupně míjel podzim, pak i zima a přišly zápasy, člověk se ani nenadál. Přece jenom ten zápas jinak vnímá běžný hráč a kapitán. – vzpomene si na vynervované kapitány – Jde vůbec nějak s tímto stresem bojovat? Jak jste se na zápasy těšila? Přece jenom jsou i věci, které jako kapitánka neovlivníte. Pamatuju se, jak jednou zaspaly dokonce dvě hráčky! – přemýšlí, jestli jedno z toho tehdy opravdu byla sl. šéfredaktorová a musí se smát – 

 

Enid Bloom: Já se stresem a nervozitou teda bojovat neumím. Na zápasy samotné jsem se těšila moc, ale pokaždé těch pár minut před začátkem, je takové moje osobní peklíčko na zemi. – směje se – I když vím, že každý ví co má přesně dělat, ke mě to patří. Naštěstí se těmito stavy nenechám nikdy paralyzovat, ba naopak rozproudí mi to krev v žilách. – napije se čaje – Ano, máte pravdu slečno Mandy, chorobné zamačkávače budíků máme v týmu pořád, ale usilovně na tom pracují. – zasměje se –

 

Amanda Wright: – spokojeně se usměje – Jen do nich slečno! A jak jste vlastně spokojená se zápasy a týmem? Který za vás letos byl ten nejlepší a proč? – zeptá se pro zajímavost –

 

Enid Bloom: Já jsem neuvěřitelně spokojená s výkonem celého týmu. Všichni do toho dali všechno a ještě se zvládli bavit. Asi nedokážu vypíchnout jeden zápas. Každý byl něčím zajímavý, ať už první chycenou zlatonkou pro Tery nebo poslední pro Thea. Každopádně měli jednu společnou věc. Na hřišti pokaždé panovala úžasná atmosféra. – spokojeně přikyvuje –

 

Amanda Wright: Takové pomyslné předání žezla z rukou pana Thea do rukou sl. Tery! – přikývne a usměje se – V čele týmu stojíte nějakou tu chvíli, asi už jste si dost věcí ošahala, ozkoušela, a tak mě zajímá. Jaké máte plány s týmem do budoucna? Na čem je třeba zapracovat? Máte do příštího roku vymyšlenou nějakou novou tréninkovou techniku, hry, motivačky, které by třeba mohly nalákat na trénink, nebo jste si vymyslela nějakou motivaci na bázi: Přijdeš na trénink, zvu tě na večeři? Jídlo přece jenom láká! – musí se smát –

 

Enid Bloom: Nějaké plány určitě mám. Bohužel nás opouští dobří hráči a je potřeba plynule přeobsadit pozice. Doufám, že se nám zadaří. Jedna motivačka je v jednání. Jelikož máme v týmu pilné studenty, chtěla bych se jim pokusit ulehčit náklady na výuku. Vidíte, nabízet jídlo mě nenapadlo. To by u nás mělo určitě úspěch. Popřemýšlím o tom. – směje se společně se slečnou –

 

Amanda Wright: Pravidelné páteční opékaní buřtů? Přidám se! – směje se – Enid zeptám se vás narovinu… jistě, že v současnosti nemůžeme vidět budoucnost, tedy na tuto otázku neexistuje správná odpověď, ale zajímá mě váš názor. Vyhrajeme konečně jednou ten pohár?! – naléhá na kapitánku –

 

Enid Bloom: Jak už jsem říkala, jsem optimistická. Děláme pro to hodně a jednou bude. – řekne odhodlaně –

 

 

Amanda Wright: – spokojeně pozoruje sl. Enid – Zajímalo by mě, co vám vlastně famfrpál přináší a proč máte motivaci jít na ten trénink? Nemyslím teď jen kolejní, kde tam je ta motivace docela jasná, všichni víme, že mrzimorské KT jsou společenskou událostí nejvyššího kalibru, ale co třeba i individuální? – vezme si nový pergamen a usrkne čaje –

 

Enid Bloom: Musím říct, že mě to prostě baví. Například na chytači je potřeba zlepšovat pozornost a ta se hodí i v běžném životě. Taky se samozřejmě snažím jít aspoň trochu příkladem týmu.

 

Amanda Wright: To jste vzorná! S postem přichází jistá povinnost být ve vedení. Jak vnímáte právě to mrzimorské vedení a své působení v něm? – zajímá se – Jde všechno vždy po másle, nebo tam jsou nějaké mezírky, něco, co byste byla ráda, kdyby fungovalo jinak?

 

Enid Bloom: Já jsem spokojená. Pokud je něco potřeba, ráda se angažuju a pomůžu. – pousměje se – Troufám si říct, že si tam opravdu všichni notujeme. Nikdo se nebojí říct svůj názor a tak by to mělo být.

 

Amanda Wright: Blížíme se ke konci rozhovoru, tak trošičku odbočíme od famfrpálu. – dopije čaj a kouká do poznámek – Nový školní rok je už za dveřmi, bude se konat slavnost a za bránou je velká vlna nováčků. Co byste si na hradě chtěla zažít? Je něco na co se těšíte, nebo třeba naopak netěšíte? Na trénincích občas člověk něco zaslechl o zkouškách jakožto ústředním strašidlu… – zasměje se –

 

Enid Bloom: – přikyvuje – Na nováčky se těším. A co bych chtěla zažít? Konečně bych chtěla narazit na něco pořádně ostrýho v kuchyni nebo možná podrbat netopýra? – zasměje se – Já se rozhodně těším, co nám přinesou další famfrpálové sezóny. Zatím asi není nic, na co bych se netěšila. Zkoušky jsou ještě poměrně daleko a profiliga ještě dál. – špitne poslední slova – Máte pravdu, někdo si ze zkoušek dělá strašáky, ale většinou jsou to ty, co potom podají neuvěřitelné výkony. – dopije čaj –

 

Amanda Wright: Profiliga – zasténá a s bolestí v obličeji se usměje a ukáže palec nahoru – ale je to tak! – přikývne – A poslední otázku dáme takového osobnějšího rázu. Kdyby byla jedna věc, kterou byste na sobě mohla změnit, co by to bylo? – zvídavě se usměje –

 

Enid Bloom: Jeee, tak to vím úplně přesně  – zasměje se – Já bych chtěla být o něco menší bordelář. Když už se snažím něco uklidit, nepamatuju si, kam jsem to uklidila. – hodí ramenem – Takže například výlet do mé skříně bych nikomu nedoporučovala. – směje se dál –

 

Amanda Wright: – zasměje se – To nás je víc! Tak ještě vám dám možnost cokoliv říct nebo vyřídit a pokud již na srdíčku nic nemáte, moc vám děkuji za váš čas a přeji, ať se vám i týmu daří i v nadcházející sezóně! – podá slečně packu –

 

Enid Bloom: Jezevci to slyšeli už několikrát, ale kdyby náhodou ještě někdo ne, tak opakuji. – směje se – Jsem na vás moc pyšná a jsem ráda za to, jaká jste úžasná banda! Vám slečno Mandy moc děkuji za příjemně strávený čas. – přijme packu –

 

pozn. šéfredakrorky: Lži a pomluvy! Teda jako lži úplně ne, jednou jsem na zápas „krapánek“ zaspala, ale pomluvy určitě!