Ještě jsme se ani pořádně po zařazování nestihli rozkoukat v našich nových pokojíčcích v Mrzimorské koleji a objevit všechna rozličná více či méně skrytá zákoutí hradu a už si pro nás vedení koleje připravilo výpravu do nechvalně proslulého Zapovězeného lesa. Zajímá vás, jak to probíhalo a kdo má na svědomí zničenou školní uniformu?  Pak je tu pro vás tento článek. 

Natolik lehkomyslné, aby vyrazily vstříc nebezpečí, byly: Naima Maximoff, Petronela Uječená, Sylvia Podiceps, Valerie Torres, Viridis Am Reevesová, Mag Spudová, no a i já jsem měla nějakou slabší chvilku, kdy mi má účast přišla také jako dobrý nápad.

A tak se stalo, že jsme tohoto únorového večera opustily pod vedením lesnice Barbary Arianne Lecter, zvané madam Žába,bezpečí hradu, teplo a světlo Velké síně, a vyrazily k hranici lesa. Přivítaly nás hubaté hlavy na kůlech, které nás vyděsily už jen svou existencí, že jsou prostořeké, to už byl vlastně nepodstatný detail. Na vybavování ovšem nebyl čas, i když Viri vypadala, že by si s takovou hlavou i vypila čaj, madam Žába zavelela ke vstupu do lesa a cestou nás seznámila s plánem získat magíka za lesní výpravu. Naše představy o tom, jak by takový lesní magík vlastně mohl vypadat, byly různé, v našich představách nejčastěji bral podobu lesního mužíčka. Potom nás madam poučila o tom, jak se v lese máme a nemáme chovat, aby neměla hned ze začátku vyčerpané povolené ztráty. Hned na začátku cesty se mi podařilo najít bílou myšku, o kterou hned projevila zájem sova, co se k tomu také nějak připletla. Měla smůlu, mám na hradě dost sov k nakrmení!

Hned jsme se mohly přesvědčit, že v lese se najdou všelijaká stvoření, v křoví se mihnul ocásek a během chvilky na nás vyskočila zelená škrkna. Fakt by si je nebelvírští měli trochu lépe hlídat! Okamžitě se ke mně vrhla a strhla mi z ruky Kolejní hrdost a dala se s ní na útěk. To jsem nemohla nechat jen tak, byla to odměna z Nováčkovského turnaje Denního Věštce, tak jsem vydala hlava nehlava za ní. Les mi to rozhodně neusnadňoval, vsadila bych krk na to, že mi začal schválně házet klacky pod nohy, takže jsem se nakonec zamotala tak, že se mi dotrhal už tak rozpadlý hábit. 

Můj úprk v hlavní lesnici zrovna moc nadšení nevyvolal, zejména, když se ani Viri nerozmýšlela a vydala se mi na pomoc.  Nakonec jsme se za tou zelenou potvorou rozběhly všechny, madam lesnici nevyjímaje. Škrkna se celou situací náramně bavila, ale přes všechnu nepřízeň lesa jsme ji dohnaly. Naima po škrkně skočila, ale ta uhnula a chudák Naima se rozplácla jak široká, tak dlouhá, do bláta. Škrkna nejspíš došla po tomto k závěru, že víc legrace s námi už nebude, a můj drahocenný šperk mrskla do bláta a utekla. Já jsem tedy z bláta vylovila Kolejní hrdost, zabahněnou a odřenou Naimu vylovila madam Žába, a mohly jsme pokračovat v naší cestě za tím magíkem.

Zjistily jsme, že jsme sešly z cesty, netušíme moc, kde vlastně jsme, ale na rozdíl od nás, nebyla madam Žába v lese poprvé, a ukázala nám moc užitečné kouzlo na určení severu. Většina z nás však byla vybavena zatím pouze kouzelnými párátky, takže jsme si ho v tuto chvíli nemohly vyzkoušet. Ale protože slečna lesnice hůlku měla a rozhodně ji umí používat, mohly jsme pokračovat v cestě. Ze špatně prostupného lesa jsme se nakonec dostaly zpět na hezčí pěšinu a ta nás dovedla na mýtinu, které vévodil prapodivný pařez, a mezi stromy se nám otevřel pohled na nebe poseté hvězdami.

Naima se s tím opět moc nepárala, k pařezu se vydala a prostě si na něj sedla, že si odpočine. Ono se moc není čemu divit, mít pálivé odřeniny a být celá od bahna, to jednoho zmůže. Madam Žábu to ovšem trochu vyvedlo z míry, podle všeho totiž očekávala, že lesní magík se objeví přímo na tomto pařezu, který byl právě zasednut a po tomhle trochu znejistila. Naima se radši zvedla a všechny jsme se pustily do prohledávání mýtiny v okolí pařezu. Kromě dalšího krmení pro sovy a šému se nějakou chvilku nic zajímavého neobjevilo, ale pak jsme si konečně mohly všimnout, že se nad pařezem pomalu začala objevovat mlžná záře, až se před námi zhmotnil vytoužený lesní magík. Do lesního mužíčka měl opravdu daleko, ale byl opravdu překrásný. Když jsme se konečně vynadívaly a madam Žába si nás spočítala, dotkly jsme se všechny najednou magíka a to nás teleportovalo zpět do hradu, kde jsme se jedna vedle druhé silně neelegantně rozplácly po podlaze.

Na závěr nemohla chybět fotka na památku:

Pro Žlutého Trimela
Mia Broccoli