Asi každý z nás si všiml, že Příčná ulice změnila vedení. Dlouholetý správce a bývalá žlutá studentka – slečna Selena odešla na odpočinek a vládu nad krámky a obchody převzala slečna Kate.
Poprosil jsem tedy slečnu Selenu o rozhovor…
Rosmerta po hostech uklidila skleničky a setřela stůl do čista.
Andrew Uroboros si přisedl ke stolu.
Selena Enail Smithová si přisedla ke stolu.
Selena Enail Smithová > Tak jsem tu – usměje se –
Selena Enail Smithová > Jinak dobrý večer přeji
Andrew Uroboros > Dobrý večer – stiskne jí ruku a obdivně si ji prohlíží – Koukám, jak vám sluší Mrzimorský klobouk. S tím vousem jste mafián jedna radost.
Selena Enail Smithová > Jj, snažila jsem se vše sladit tak, abych vypadala dost mafiánsky – popostrčí si klobouk víc do čela –
Andrew Uroboros > Povedlo se.
Selena Enail Smithová > Děkuji – usměje se – Vám taktéž, i když Vy jste to ladil jako pořádný elegán.
Andrew Uroboros > Děkuji, snažím se. Protože když šlápnu vedle, Pati mě pokaždé pěkně setře – začne se řehnit a pokrčí rameny – Tvrdí, že mám dokonalý módní nevkus.
Selena Enail Smithová > Ale prosím Vás, nic takového jako módní nevkus neexistuje – zavrtí hlavou –
Andrew Uroboros > Jo jo jo, to vysvětlete naší Patricii – nakloní se ke slečně a potichu šeptá – Pokaždé slyším: Jak můžeš sladit hnědou a černou a žlutou? Copak nevidíš, jak je to hrozný? A jak můžeš nosit mikinu uvázanou kolem pasu?
Andrew Uroboros > To je holt daň za to, že kamarádím s maniakem přes barvičky – zubí se a nenápadně se rozhlédne, jestli není Pati poblíž –
Selena Enail Smithová > Co módní kreace, to jiný názor, ale přeci by Vám neměla shazovat módního ducha. Hlavně když je s tím spokojený ten, kdo to nosí – usmívá se –
Andrew Uroboros > Díky, příště si přijdu pro pochvalu k vám. To se moc hezky poslouchá totiž – září –
Ale abych nezdržoval… Upřímně se přiznávám, že rozhovory nikdy předem nepřipravuji. Říkám si, že to, co si lidé povídají jen tak, bývá to nejlepší. Takže vás vlastně nezvu na nějaký oficiální rozhovor, ale obyčejné poklábosení.
A s dovolením začnu klábosit. Jak se dnes máte?
Selena Enail Smithová > Dobře, budu Vás příště očekávat – směje se –
Selena Enail Smithová > Nebudete tomu věřit, ale skvěle – vytáhne si kuřecí řízek – Jak lépe ukončit den, než s řízkem v ruce. Trošku mne omluvte, ale nestihla jsem večeři – začervená se –
Andrew Uroboros > Dobru chuť
(a vážně máte řízek? ;o) )
Selena Enail Smithová > ( ano opravdu :-D )
Andrew Uroboros > Asi nebude neočekávané, když se zeptám i na Příčnou ulici. Věnovala jste jí hromadu let života a bylo by divné, kdybych se nezeptal. Jaké to byly roky? Naplňovala vás tahle práce?
Selena Enail Smithová > Ano .. má nejlepší léta .. – povzdechne si – Ale ne dělám si legraci. Byla to skvělá jízda na horské dráze, která měla své vrcholy, ale jednou za čas přijde i jízda dolů. Což se mi v poslední době stávalo často.
Roky to byly i tak skvělé a neměnila bych. Samozřejmě práce pro PU mi hodně dávala, a těšila jsem se na různé akce pomalu jak malé dítě. To bylo ze začátku, než si člověk uvědomil, kde končí legrace a začíná pořádná dřina.
Andrew Uroboros > Vidíte, já se zrovna chtěl zeptat, jaká byla vaše první léta a vy jste mi na to skoro odpověděla – zaškrtne si v notýsku jeden řádek a začne zamyšleně žmoulat brk – Vy jste přebírala PU po kom? Po p. McBrave? Nebo to byl někdo jiný? Já už nějak ztrácím paměť.
Selena Enail Smithová > No, vidíte to, jak jsem zlá. Takhle Vám odpovídat na otázky, co ještě ani nebyly zadány – zasměje se – Příčnou jsem přebírala po kolegovi Cihličkovi – zamyslí se – Ano, je to tak. Už mi paměť taky moc neslouží.
Andrew Uroboros > Ahaaa… pan Cihlička! No, vidíte, ten mi úplně vypadl z paměti – plácne se do čela – Ale neříkejte mu to, mohl by být dotčený.
Selena Enail Smithová > Nebojte, ode mě se nic nedozví.
Andrew Uroboros > Vzpomínám si, sice už matně, byl jsem tehdy na hradě jen krátce, že s vaším příchodem na PU všechno zboží zmizelo. Tedy jen to od vetešníka – vzpomíná – Já tam měl tehdy něco vyhlédnutého a puf! bylo to v háji. To se dělo běžně, že zboží takhle uteklo z obchodů za původním správcem?
Selena Enail Smithová > No, to mi neříkejte ani z legrace. Na to si vůbec nevzpomínám – trochu zaraženě se usměje – Já většinou stahovala všechno zboží u obchodů jako je MM, abych ho mohla obměnit.
Andrew Uroboros > Na mou duši. Vetešník byl tehdy úplně bez veteše.
Ale to jsem byl jen tak soukromě zvědavý.
Mnohem víc by mě zajímalo, jestli máte alespoň přibližnou představu, kolik jste toho vlastně pro PU navrhla?
Selena Enail Smithová > Z toho teď nebudu spát, protože nad tím budu pořád přemýšlet – dál krabatí čelo, jak vzpomíná –
Andrew Uroboros > Jej, to je mi líto, takhle vám kazit spánek…
Selena Enail Smithová > Mno … málo toho nebylo, ale zase hodně také ne. Mě spíše bavily maličkosti a hlavně různé figurky. Ale jednou za čas jsem se snažila návrhářům vypomoci.
Andrew Uroboros > Já si vzpomínám na dost kolejních dárků a odměn, které jsme měli od vás. Například Artíka… To byl první kolejní dárek, když jsem vlezl na post Primuse a pamatuju si ho moc dobře, protože jsem ho navrhnul – pyšně vypne prsa a usměje se – Dodnes je můj nejoblíbenější. Máte vy něco, na co takhle ráda vzpomínáte?
Andrew Uroboros > Navrhnul ne jako navrhnul, ale navrhnul jako navrhnul, víte? Abyste nemyslela, že fušuju do řemesla návrhářům – honem to uvádí na pravou míru –
Selena Enail Smithová > Ó to jsem ráda, vypomohla mi s tím kolegyně Arless. Měla jsem totiž strašný problém s očima – zasměje se – Do teď se tomu vyhýbám jako čert kříži a když se jedná o oči, snažím se to dělat co nejjednodušeji.
Andrew Uroboros > Ano, správně, slečna Sobík. Máte pravdu – rozzáří se při té vzpomínce –
Selena Enail Smithová > Na co ráda vzpomínám … asi na výpomoc při stavění kurníku. Víte, co dalo práce postavit kurník a nalákat sem první rok ty zatrápené slepice?
Ale když to vezmu v rámci Příčné ulice, tak na to asi přímo nedokáži odpovědět. Vše mělo něco do sebe, ale nejvíce jsem si opravdu užívala navrhování různých figurek. Třeba ty halloweenské, do těch jsem se zamilovala už při šití.
Selena Enail Smithová > (Ale tak … někdy byste si mohl zkusit něco navrhnout jako navrhnout :-D)
Andrew Uroboros > (jejda! Nestrašte mě ani druhé :oD Já na tohle nemám ani kousíček trpělivosti :o) )
Tak i kurník… – mne si bradu, pozorně si prohlíží slečnu Selenu, v hlavě se mu rodí otázka, ale zatím si ji nechá pro sebe – Halloweenské kolekce… to máte pravdu. Každý rok se rozhoduju, za co zrovna půjdu. Ono je to lákavé všechno totiž.
A nápad s půjčováním kostýmů… – zarazí se a chvilku jen tak zírá – Teď mě napadlo, ty různé…eee… jak to říct…. nápady na morfologické změny kouzelníků u cirkusu, v tom taky máte prstíky?
Selena Enail Smithová > Ano .. i kurník .. jednou za čas mne napadnou takové ptákovinky, které se dají realizovat.
Halloween je skvělý. Původně jsem měla v plánu mít koledu na Příčné, ale pan ředitel přišel s ještě lepším nápadem, zavést to do Godrikova dolu.
– přemýšlí – Teď nevím, co bylo dřív, zda halloweenské sladkosti na Příčné, či v cirkusu. Protože tyhle začátky mi už trošku splývají.
Selena Enail Smithová > V něčem prstíky mám, ale už nevím jak moc – směje se –
Andrew Uroboros > Takže v tom máte tak trochu prstíky! – významně pokývne – Já si říkal, kdo může za ten divný nos, velké uši a ploutve, co mi pokaždé narostou. A hele, ona slečna Sel a spol – řehní se – I vy jedna!
Rád bych se zeptal na váš odchod na odpočinek, ale na druhou stranu bych nechtěl být netaktní nebo neomalený. Takže pokud se vám o něm nechce mluvit, určitě vás do odpovědi nebudu tlačit.
Selena Enail Smithová > Je to možné. U toho si nejsem 100% jistá, jak to přesně bylo a jak moc mne můžete proklínat – záludně se usměje – Myšlenka odpočinku si v mé hlavě pohrávala docela dlouho. Vždy jsem si to ale dokázala tak nějak rozmluvit a tiše jsem se trápila dál. V prosinci jsem ale měla rozhovor s panem ředitelem a konečně jsem si i sama sobě dokázala přiznat, že po těch letech se odpočinek opravdu hodí – usmívá se pod jemný vous –
Andrew Uroboros > Rozumím a děkuji za odpověď.
Ale teď mám otázku, která mě napadla v souvislosti s tím kurníkem a ne, že se budete smát… Nechtěla byste navrhovat třeba domky do GD? – nakloní se k ní zvědavě –
Selena Enail Smithová > Nebojte .. já se směji skoro všemu, když je nálada.
Ale musím říct, že to by asi nebyl přímo můj šálek čaje. Vždyť já si ani nedokázala dodělat návrhy svého vlastního domku a tak jsem se raději spokojila s domkem, co byl pro mne v nabídce finančně dostupný. Sice by se vikingské sídlo v GD opravdu vyjímalo, ale než bych ho dokončila, tak bych byla vetchá stařena.
Andrew Uroboros > Chápu, ale třeba… kdo ví, třeba jednou to dokončíte.
Ale odběhneme od PU…
Koukal jsem teď do vašeho čarostavu a stojí tam (mimo jiné): Jedna etapa života končí, druhá začíná a třetí už si nabíhá – první část je vyvedena ve žluté. Myslíte si, že přechodem do fialové, končí lidem jejich život kolejní nebo že již nepatří ke své koleji?
Selena Enail Smithová > Uvidíme a nebo to přenechám svým dětem.
I když si to člověk nechce přiznat, a ať už má s kolejí jakékoliv vztahy, vždycky to bude jeho kolej. Ty vlákna tu prostě jsou a jednou za čas se opět někde protnou.
Andrew Uroboros > To moc rád slyším.
A poslední otázku, abych vás konečně nechal taky odpočinout, i když povídání s vámi je vážně příjemné.
Je tedy spíš taková na ukojení mé zvědavostí, víte – chodí trochu jako kocour kolem horké kaše –
Když už jsem vám šmíroval ten čarostav, nešlo si nevšimnout, že jste obdivovatelka Leonarda Nimoy. Jeho Mr. Spock byl jedinečný. Pokaždé mne fascinoval ten superhmat, kterým dokázal lidi uspat nebo znehybnit. Myslíte, že v tom je nějaká magie nebo prostě jen věděl, kam sáhnout?
Selena Enail Smithová > ( Ten čas s Vámi utíká strašně rychle, naposledy co jsem se koukala na hodiny bylo 21 a teď je již skoro 22 :-D )
Selena Enail Smithová > Je to tradiční vulkánská magie, která vyžaduje kontakt s dotyčným. A jestli se mi to budete snažit vyvrátit, tak Vás nebudu poslouchat – směje se –
Andrew Uroboros > Nebudu se snažit to vyvracet – přidá se k smíchu – Mr. Spock je moje srdcovka a taky věřím, že v sobě to kouzlo měl.
Jojooo… to jsou ti pánové Vulkánu – usmívá se, vstane a podá jí znovu ruku – Děkuju moc za váš čas a odpovědi.
Selena Enail Smithová > Ještě že tak – oddychne si a stiskne mu ruku – Nemáte zač a stihli jsme to takhle krásně. Kolem 22 chodím spát a nabrat nové síly na další pracovní den v mudl práci.
Andrew Uroboros > To já jsem větší ponocník. Já to balím většinou kolem jedné v noci.
Tak dobrou noc a klidné sny vám přeji. A ať vás u mudlů moc netrápí.
Pro Žlutého Trimela
Andrew
Aby som to uviedla na pravú mieru, Andy kombinoval hnedú a oranžovú, nie žltú, tá sa samozrejme hodí ku všetkému :P
+Po přečtení se nenápadně vydala šmírovat madam Sel a taky okoukla, co má Andy na sobě.+ Hustý! +Rychle odběhne a doufá, že zůstala nespatřena. Čekala Azkabanský plnovous, no tyto vousy jsou..prostě hustý.+