Naši lesní expedici jsme opustili v situaci, kdy Vicky a Lilian začaly propadat faunímu kouzlo-sex-appealu. Nu, nebudu zastírat, že i na mne – a v mém věku studentky rozšiřujícího studia to jistě není nic tak divného – svalnatí i muzikální fauni velmi zapůsobili. Však kdo by odolal sametovému barytonu a libému drnkání na loutnu?
Co ale již tak pěkné nebylo, to byla řevnivost spolužaček, které se mnou soupeřily o faunovu přízeň. Já jsem ho ale samozřejmě kontaktovala především jako šéfredaktorka Žlutého Trimela, abych získala nějaké to interview pro naše milé čtenáře! Faun mě oslovoval „spanilá“ a zastrčil mi za ucho květinu, Lilian dal ale také jednu, to je fakt. Vicky mi s jedovatým úsměvem sdělila, že jsem prostě už stará – oho! Já jsem přece v nejlepších letech! Už asi devátý rok jsem v nejlepších letech!
A Lilian mě prostě odstrčila (a úplně hrubě!) a doslova mi doporučila: „Sophie, byla bys tak laskavá a zmizela!“ – a museli byste vidět, jak na fauna koketně mrkala – no sodoma-gomora!
Ale i k Vicky se Lil zachovala opravdu nehezky:
Lilian Isabella Rorrs > Přece bys nechtěl vidět, jak tančí taková stařenka – ušklíbne se směrem k Vicky a snaží se zachytit faunův pohled jen pro sebe –
No zkrátka, ještě nakonec štěstí, že zasáhla madam Monny se svými špunty do uší, prý abychom se vymanily z poblouznění a viděly fauny v jejich pravé podobě, a je tedy fakt, že ty kozlí nohy nejsou zase něco tak úplně extra. Ale na druhou stranu, tím pádem jsem neslyšela ani odpověď na mé závažné otázky – bylo by mne velice zajímalo, jak zde fauni žijí, co pořád dělají, čím se živí, jak se…ehm… množí a tak vůbec… Poslední, co jsem slyšela, bylo vyjádření Fauna s flétnou „My žijeme pro hudbu. A pro krásné ženy,“ – a mrkl přitom právě na mě – to je jen taková poznámka pro některé spolužačky (které radši nebudu jmenovat, vždyť ony za to Vicky a Lilian ani nemohly, byly přece očarované fauními kouzly).
Pak jsme raději už zpovzdálí sledovaly, jak se před fauny nakroucaly lesní nymfy. Při té příležitosti jsme se dověděly také o zásadních rozdílech mezi nymfami a nymfomankami, přičemž podle výkladu madam průvodkyně ani fauni nejsou nymfomani, ač by se to nabízelo. Prý pánská verze od nymfomanky je satyr! Nymfy prý mají pověst topiček – to jsem hned vymyslela, že by se nám taková nymfa mohla starat o topení v krbu v kolejce, ale ne, ony prý topí muže! A to proto, že jsou zhrzené. Madam Monny na to poznamenala, že si „nemyslí, že vylívat si zlost na všech mužích je nepraktické“. Po pravdě řečeno, po analýze toho dvojího záporu si nejsem jistá, co tím vlastně chtěla říct.
Na závěr naší výpravy ovšem došlo ke šťastné události. Lilian konečně ukořistila vlastní děravou ponožku, a tak se definitivně usmířila s Theresou. Ta byla celá šťastná, že teď může mít ze své ponožky opravdovou radost, a dala jí (ponožce) jméno Teodor.
No a Lilian, jak byla v ráži, si sebrala ještě i druhou ponožku do páru – když je trošku zaštupuje, ještě v nich může dělat parádu.
Dokonce je pro Trimela i nakreslila!
Při tom povídání nám zpáteční cesta rychle uběhla. No a než jsme se nadály, byly jsme zpět u lesní brány. Jen jsme se stihly od madam Monny dozvědět, že se můžeme těšit na nový předmět, který připravuje: měl by se týkat Bájných bytostí – a mohly jsme se během výpravy přesvědčit, že madam o nich toho ví opravdu hodně. Možná že k faunům má dokonce blízko až moc!
Sophia Glis Glisová > Madam Monny, musíte se o fauny nějak starat jako lesnice? Třeba je v zimě přikrmovat?
Monny von Schatz > Přímo se o ně starat nemusím. Obživu si najdou sami, zábavu, jak vidíte, také… jen občas sbírám nějaké slečny – usměje se – ale ti, kteří žijí tu v lese, nemají dovoleno agresivní chování…
Takže ještě štěstí, že jsme se nakonec z lesa v pořádku vrátily!
Sophia Glis Glisová
Proč mám pocit, že jsem v tom tvém podání za největší potvoru? =p
Tahle část je mnohem lepší :) Moc pěkné :)
Bezvadné počtení. Vy jste tam tedy měly zábavu, ještě že jsem nakonec nešel :o))
A.
Lilian, snad by sis to nebrala nějak osobně:)Prostě je to napsané podle pravdy:)