Vydala jsem se navštívit nemocné na ošetřovně. Sedla jsem si na postel, chvíli jsem se dívala do stěny a najednou se něco stalo.

„Uííííí…“ ozývalo se kvílení z rohů ošetřovny. Začala jsem se hrozně bát a zahrabala jsem se pod jednu volnou pokrývku. Naštěstí jsem tam nebyla sama (na ošetřovně, ne pod pokrývkou, aby to někdo špatně nepochopil ;)). Byla se mnou nebelvírská studentka Tartufa von Tarkin, takže jsme se bály spolu. Po chvíli se ozvalo mohutné „žuch“ a váza spadla ze stolku a rozbila se. Vyděsily jsme se a utíkaly jsme ke Třem košťatům – kde jsem já osobně,10minut před onou událostí na ošetřovně, trpěla dost silnou samomluvou – abychom prodiskutovaly to, co jsme právě slyšely na ošetřovně a taky proto, abychom tam už nemusely být :). A že jsme to prodiskutovaly pořádně :). Po několikatiminutové rozmluvě jsme přišly na to, že je na ošetřovně asi duch, protože Tarty slyšela podivné zvuky už předtím a že se tam dostal buď společně s včerejší bouřkou, nebo se prostě duchové množí, když je to jaro. Noc z 27.5. na 28.5. jsme se chystaly spát na ošetřovně, dopadlo to ale tak, že z přespání sešlo z důvodu toho, že se duchů moc bojíme a asi bychom tam nevydržely :). Společně ale doufáme, že si madam te Tiba případné nevítané návštěvníky ošetřovny ohlídá.

Dále k té mé samomluvě. Hodně jsem o tom přemýšlela, a asi jsem trochu divná. A mám strach, aby za to nemohli právě ti duchové. Je totiž možné, že se jeden z nich „rozpůlil“ a jeho polovina vlezla do mne, takže ve mně žije a já kvůli toho potom trpím samomluvou, protože mě on nutí mluvit. Takže Vás varuji – dejte si pozor na duchy (mám na mysli ty, které neznáte, ne ty naše kamarádské kolejní:) a neoddalujte se ode mne, když si budu mluvit sama pro sebe, může za to ten duch a já osobně myslím, že jsem psychicky úplně v pořádku!

A pokud máte někdo stejný problém, jako já, tak neváhejte a svěřte se mi.. Budu ráda, že nejsem sama ;).