Již nějaký ten pátek (ano, skutečně je tomu tak) mají mrzimorští studenti možnost navštěvovat stále otevřenou Komnatu nejvyšší potřeby. Tato komnata vznikla za účelem podpory naší bodohrotičky Alex Teerové, abychom ji trochu povzbudili a vyhecovali k ještě větším výkonům. Nezůstalo však jen u toho….
Jak dny plynuly, scházeli jsme se v KNP čím dál tím častěji. Z hecování ohledně vypracovávání úkolů a seminářů, se pomalu přešlo k vybičovávání se nad výkony ve vyhlášených soutěžích.
A to bychom nebyli my, jezevci, kdybychom tomu nedodali pořádné grády.
Mark William Callaway, zakladatel KNP, přišel s nápadem soutěže – soutěže o soutěže. Zní to zamotaně, že? Ale vůbec to tak není. Princip byl a do teď je, jednoduchý: Udělat co nejvíce soutěží během kalendářního měsíce. Samozřejmě, aby motivace byla ještě větší, byla nabídnuta pěkný výhra.
Z počátku se to zdálo jako procházka růžovou zahradou. Člověk udělal sem tam soutěž a měl radost, jak se mu jeho tabulka pěkně plní. Jenže to bychom nebyli z Mrzimoru, abychom svou píli nevybičovali do nebeských výšin.
A tak se potom stalo to, že naše tabulky se zelenými fajfkami vypadaly například takto:
A aby toho nebylo málo, pokud soutěž z nějakého důvodu nemůžeme splnit, lze se vykoupit daným počtem šémů, které jdou na fungování KNP nebo srpci, které putují do kolejní pokladny.
Z nevinné soutěže vznikl boj o první místo. Jako hlavní aktér tohoto duelu vím, o čem mluvím. V současné době se přetahujeme o prvenství s Lee Baker a náš počet vypracovaných soutěží se pohybuje někde kolem čtyřicítky – a to prosím, pouze od začátku března 2019! (Číslo je k datu 11. 3. )
Čtenář by teď mohl mít pocit, že odpověď na mou otázku v nadpisu je tedy jasná – KNP bere čas. Mraky času. Chtěla bych to však vyvrátit, neboť to není tak úplně pravda. I přesto, že trávím velmi mnoho minut a hodin nad soutěžemi, s tím nechci přestat. Ptáte se proč?
Protože ať už Lee porazím či nikoliv, přijde ještě větší odměna než v naší hecovačce. Přijdou totiž vyhodnocení mých vypracování. A tyto sovy s dopisy, které díky jejich obsahu cinkají, jsou velmi důležité. Srpce a scvrčky, které prozradí, co obsah psaní schovává, se tak hromadí na kupu. Zničeho nic máte na svém kontě třeba i 5 galeonů. A co nejlepšího s nimi následně udělat? Asi vám nemusím napovídat, že putují do kolejní pokladny.
A tak, až mě nebo někoho z Mrzimoru potkáte, jak ještě v pyžamu běží ráno k vývěsce plné soutěží, zda opět nějaká nepřibyla, tak se prosím nedivte. Najdete ho totiž o pár desítek minut později zasypaného pergameny v některé z hradních studoven. Možná to budu já nebo Lee +usmívá se+.
Helen Miltonová