Jeden večer se nám náhle zjevila slečna Jostein ve VS s otázkou, kdo by chtěl na procházku do lesa. Zájemce měl napsat slečně Jost sovu s 2 větami o tom, jak se má.
Takže na výpravu nakonec vyrazili: žlutí Tadäus a Eivli (já), modrá Angela QuichBow a červené slečny Tamarka a Yena
Sešli jsme se na mýtině před lesní branou, kde na nás – tedy spíš na Tada – vyplázla jazyk jedna nabodnutá hlava. Nenechali jsme se odradit tím dlouhým jazykem, a tak jsme vyrazili za slečnou Jostein na malou procházku do lesa. Už po pár metrech jsme slyšeli něco tichého a strašidelného kolem sebe – a to to opravdu měla být jen obyčejná procházka. Po chvilce jsme si všimli, že nás to zrovna dobíhala naše poslední členka Yena, která měla malinké zpoždění.
Následně jsme znovu slyšeli tichounké cupitání ale tentokrát před námi. Když jsme se pořádně podívali, zjistili jsme, že se jednalo o tři malé myšky. Byly tak strašně roztomilé, že si je snad všichni chtěli oňuchat. Tyto myšičky nás doprovázely skoro do půlky cesty. Tu a tam jsme našli něco na zemi. Bohužel Tamarka to měla z nás nejtěžší, bolela ji záda a tak chodila pomalu jak stařeček – ale stará samozřejmě není – takže při každém jejím předklonění pro nějakou věc jsme viděli, jak těžce se pak narovnává. O chvilku později nás ale celkem vyděsila slečna Jost, která se zničehonic nic zastavila a mžourala dopředu, kde viděla nějaký obrys.
Po pár ušlých metrech jsme viděli víc z toho obrysu, a zjistili jsme, že nás myšky zavedly na střed cesty, kde stál strašidelný strašák s dýňovou hlavou – což je zajímavé, protože ve VS byla zrovna na večeři dýňová polévka. Hlava tohoto dýňového strašidla byla samozřejmě vyřezávaná, a jak sama odzkoušela slečna Jost, tak z dýňové pusy tekla pravá krev. Prý to byl nějaký žertík, co nás měl vystrašit – což se myslím i trošku povedlo: jeden účastník se drápal na strom jak šelma a s dalším to málem seklo. Nejen že dotyčný účastník zašpinil strašidlo, ale skoro hned nato se vyvrátil přímo na mě. Jelikož jsem tohoto účastníka držela, aby neměl zaječí úmysly a neztratil se v lese při zběsilém útěku :-D. Poté co jsme tuto osobu vzkřísili (byla to Angela, ale pššš :-)) a ujistili se, že zvládne i zbytek cesty, jsme se vydali dál cestou.
Nakonec jsme skončili před obrovským stromem, v jehož kmenu byla dutina. Přesně jak jsem doufala, byl to ten samý strom, který jsme už jednou navštívili. Tehdy bylo ale celkem nebezpečné se k němu dostat. Potom co jsme všichni prošli dutinou v kmeni tak jsme se ocitli v místnosti plné polštářů, koberců a nízkých stolečků, prostě takový styl čajovny. Samozřejmě tam bylo přichystáno i pohoštění od čajů po oříšky a zákusky. Zde jsme pobyli nějakou dobu, kdy už skoro všichni usínali. Tak tu byl slyšet hlavně chrápání a možná i slintání. Nakonec nás po malé siestě slečna Jostein jemně vykopla z lesa. Poté jsme ve VS počítali podlitiny z přistání. Někteří z nás přistáli těžce, ale zajímavostí je, že spáči se ani po vykopnutí skoro nevzbudili.
Tak to je ode mě vše a snad jsem na nic z výpravy/procházky nezapomněla :-)
Eivli