Co se skrývá v mrzimorských pokojích III

V dalším pokračování článku o tom, co všechno lze najít v mrzimorských pokojích za mazlíčky, nám představí svého pojeska Renušku Zlatuška Gollumková, kočičku Žofku a kocoura Mikeše Samantha Ulvenová a trochu smutnější příběh svého miláčka kocoura Viktora nám poví Rosalie Ellen Bradshawová. Tak čtěte dále, určitě se máte na co těšit :-)

Zlatuška Gollumková a fenka Renuška
Tak něco o mém mazlíkovi.

Je to fenka, plemeno neznámé, tedy klasický čistokrevný vořech. Tipujeme ji na knírače s jezevčíkem nebo s yorkšírem, ale těžko říct. Jmenuje se Renuška.

Renuš jsme si přivedli z útulku 30.10.2009, v podstatě ji máme doma jen díky mojí aktivitě. Do útulku sem v ten pátek volala jestli bychom si ji mohli vzít, protože o ni máme zájem, načež sem volala mamce, že ji tam stále mají a že tam pro ni může zajet. Jela bych pro ni sama, bohužel sem měla delší práci, mamka končila o dost dříve, tak tam zajela.

Renuš se bojí cizích lidí, k lidem, které nevídá dostatečně často, je velice nedůvěřivá. Seznamování – alespoň u mě – probíhalo tak, že jsem se jí věnovala prakticky neustále, pořád muchlovat, mazlit, volat na ní, pamlsky, a pochopitelně spaní se mnou v posteli. Problém s lidmi přetrvává dodnes, ale není to už tak, že by je brala velkým obloukem, venku ví, že když se jí člověk nelíbí, tak ho prostě obejde, doma když přijde návštěva tak se schovává pod stolem nebo pod židlí. Na rodinné příslušníky je zvyklá už po té době a vítá je.

Problém má taky s málými uzavřenými prostory, dveřmi. V domě, kde mamka bydlí je na výtah, schody, dveře, byt zvyklá, nevadí jí to, v cizím domě je problém dostat ji do baráku natož do výtahu. Stejný problém nastává při cestování – tramvaj, auto, autobus, vlak… zvládá to pouze formou přenášení a sezení na klíně, jinak nám slečna zvrací.

Renuška je poslušnej pes v pubertě, takže štěká jakmile vylítne z baráku, štěká když se něco kdekoli šustne, štěká když si hraje, štěká vlastně pořád, na druhou stranu dobrá bašta, mlsky a láska z ní udělala skvělýho mazla a společníka. Je jí na očích vidět, že je vděčná a myslím si, že na útulek, zimu a dobu, kdy se toulala nebo byla bita, pamatuje už jen trochu.

Povahově je to veselá psice, bystrá, pozorná, velmi rychle se učí, a je vděčná za každé pomazlení, pochvalu, hru, procházku. Je neskutečně šťastná když přijde páníček a paničky domu a dává to náležitě najevo. Takový svatoušek samozřejmě nebyla. V době kdy jsme ji měli krátce, tak likvidovala byt, když jsme musely s mamkou do práce a brácha do školy a ona byla doma sama, měla strach, že ji tam necháme. Ale to je pryč, když odejdou všichni pryč, rozvalí se na své milované žluté dece a chrápe. Renušce byly odhadem 3-4 měsíce, když jsme si ji vzali, takže dnes jí jsou zřejmě zhruba necelé dva roky.

Co jsem se odstěhovala, tak mi moc chybí.. Řeknu-li to trochu dětinsky, byla a je to moje nejlepší kamarádka, kterou teď vídám bohužel minimálně…

Vysvětlení fotek:

Renuš hlidá výtah – dlouhé chlupy jsou pryč, na jaře je ale taky zima, tak má obleček připravená na procházku pozorně hlídá kdy přijede výtah :-)

Renuš lovec myší – ještě před ostříháním, je lovec od přírody :) málem mi sežrala morčata, venku at si loví co chce :-) hrabání jí velice baví

Renuš pozér – její velice oblíbená poloha, na dece, kterou poznala doma jako druhou věc (první byla řádná koupel), a kterou naprosto miluje, a všichni respektujeme, že je její :-)

Renuš požitkářka – touhle velmi oblíbenou pozicí všem říká „drbej, hlaď, rozmazluj člověče“ :-)

Renuš zimní procházka – tohle je jedna z prvních fotek, z procházek po přivedení domu, venku uši nastražené připravena kdykoli vystartovat a lovit :-) naštěstí to už je pryč, tenkrát sem se bála aby neutekla, ještě tolik neposlouchala, ale ted ví že když uteče přijde o to všechno co má tolik ráda :-) včetně žluté deky :D

Renuš zvědavec – návštěva u kamaráda – jak se bojí lidí, nechtěla být na zemi, kamarád byl opatrný, mluvil na ní aby si zvykla, sám má psa z útulku, tak věděl co a jak, renuš se nechtělo na zem, tak sem ji musela mít na křeslě vedle sebe, takhle sledovala kamaráda co ji zrovna fotil :-)

Mám asi milion fotek mazlinky, tohle sou takový… průřezový :-) a jedna koláž na závěr, mám ji na pc, kdykoli ho zapnu….

Samantha Ulvenová, kočička Žofka a koucerek Mikeš

Na Safirčino přemlouvání jsem se rozhodla, že vám předvedu i moje miláčky.

V pokoji mám dvě čičinky. Kočičku a kocourka.

Toto je moje kočička Žofka, neboli Žofinka, miláček, ňuňáček, tulituli a kdoví co ještě :-) Je úžasná a je moje nejmilejší na světě. Dala nám ji kdysi dávno sousedka, protože věděla, jak po kočičce toužím. Pokaždé, když se vrátím, tak hned vyleze ze svých skrýší a jde se za mnou pomazlit. Nastaví čumáček na pusinku a čeká, až se přivítáme. Hrozně ráda má granule a pak také papá kočičí konzervy od mudlů. Už je jí teda přes deset let, ale nedokážu si představit, že bych se vrátila domů a ona tam nebyla…

A tady je Mikeš, Mikešek, ťululum, blbeček a kdoví kolika jmény ho ještě častuju. Oproti Žofce je pořád fit, i když je stejně starý jako ona, tak Mikeš pořád lítá po venku a chce si hrát a mazlit se a tulit se. Žofka už je dáma v letech a raději odpočívá, kdežto Mikeš je pořád v pubertě. To by mě zajímalo, jestli se z ní někdy vylíže :-) Taky si nedokážu představit, co bych bez něj dělala. Ale Mikeš byl vždycky tak trošku víc bráchům a Žofka tak trošku víc moje…

Mikeš si vždy vybírá zajímavé polohy na ležení a v normální poloze je ho skoro nemožné vyfotit, proto tato fotka :-)

Rosalie Ellen Bradshawová a kocourek Viktor

Můj největší mazel je kocour Viktor, který je černý jako uhel. Momentálně mu jsou 4 roky, dostal se k nám jako koťátko, které se potulovalo kolem našem domu, tak jsme se ho ujali. Pár týdnů zpátky se ovšem zatoulal a od té doby jsme ho neviděli.