Trimeles / O naší koleji / Co se skrývá v mrzimorských pokojích III
Jak se v Mrzimoru nosí žlutá? Vánoční dekorace DIY – 1.díl Copak by jen kluběnky nosily? Jak se v Mrzimoru nosí Halloween? Halloween zaneprázdněné čarodějnice Famfrpálové tréninky v plném proudu 13 otázek pro seriálové fanatiky Magie kaštanů Zhodnocení Mrziaukce Zima 2022 Hog v kocke – 10. část – Tahali jste? Žluté duše ve fialovém hábitu – Tadäus Trottertickler 13 otázek pro filmové fajnšmekry Kytice- vyhodnocení a shrnutí Co se to kolem, ve světě mudlů, děje? Emoji na Hradě IV. Kytice- úkol osmý 13 otázek pro (ne)knihomoly Emoji na hradě III. Kytice- úkol sedmý Pohádka od Soptíka: O děsivém drakovi Emoji na hradě II. Kytice- úkol šestý Celohradní dražba 2022 Emoji na hradě Kytice- úkol pátý Tery Poe, Ben Gobha: „Trénink je společenská událost.“ Kytice- úkol čtvrtý Hog v kocke – 9. část – Ještěže jsou prázdniny Kytice- úkol třetí Jak si stojí jezevci na poli hradní novinařiny? Kytice- úkol druhý Hog v kocke – 8. část – Máme rádi famfrpál Jezevci a soutěže Kytice- úkol první Udílení novinářských cen – Šťastný galeon a Sázky Kytice – prázdninové soutěžení Hog v kocke – 7. část – Žlutý humor S jezevci o patronaci Susanino překladové okénko, díl 1. Cassiopea Zmklká: „Sklenici mám vždy napůl plnou!“ Deskohráčův stolek: Tajuplné Říše Cassiopea Zmlklá a návrhařina Lososi na hradě Jak se (ne)ztratit v rybím těle Deskohráčův stolek speciál – Harry Potter: Boj o Bradavice Závěrečná slavnost – modní policie Záblesky z Letňáku 21: Střelci a odrážeči Záblesky z Letňáku 21: Zachraň se, kdo nemůžeš Žlutý koutek Petromily – Červen Elfové a šmelfové Deskohráčův stolek: Draftosaurus V čem trénují žlutí? Kouzelné HOG Velikonoce Žlutý koutek Petromily – DUBEN Vzpomínáme na Velikonoce Švihnout a mávnout Deskohráčův stolek: Arboretum Dubnová usměvavá výzva Rok ve fialové Zápisky Tlustého Mnicha Velikonoční vybarvování Famfrpálová profiliga bude. Ale… Nejlepší jezevčí „kolejňáky“ Žlutý koutek Petromily – Březen Helen Miltonová: Oddělala jsem dvě šéfredaktorky! Vyhlášení soutěže ke Dni Mazlíčků Závěrečný kolejní večírek Žluté duše ve fialovém hábitu – Marylin Cuthbert Žlutý koutek Petromily – únor Zimní nováčkovská záchranná mise SELINA GARCIA: Budu tu strašit tak dlouho, dokud nezískáme Famfrpálový pohár!  Soutěž ke Dni mazlíčků! Vzpomínáme na Letňáček…. Tři soudky radí 9 THEODOR MUDD – Co dává v noci pod postel svým svěřencům? Nováčkovská tipovačka aneb co si představuji pod…. TST – 8. úkol Halloweenský večírek TST – 7. úkol TST – 6. úkol Halloweenská výprava za bezhlavým jezdcem TST – 5. úkol TST – 4. úkol TST – 3. úkol TST – 2.úkol TST – 1. úkol Netradiční rozhovor s profesory TNT je zpět a přináší sebou Bratříčka Není jezevec jako jezevec Korunami stromů a ještě dál aneb nováčkovská výprava do lesa je za námi Chvilka s jezevčími nováčky Cesta žlutých jednorožců Stezka prdících obrů Letní seminář počtvrté: Písmena, číslice, čáry a máry Letní seminář potřetí: Kouknu a vidím Letní seminář podruhé: Obětujte mi kus… Letní seminář poprvé: Hopity hop Jak jsem poprvé zakotvila na ošetřovně Večírek na závěr roku S kapesníčkem v ruce aneb budete nám chybět…

O naší koleji

Co se skrývá v mrzimorských pokojích III

V dalším pokračování článku o tom, co všechno lze najít v mrzimorských pokojích za mazlíčky, nám představí svého pojeska Renušku Zlatuška Gollumková, kočičku Žofku a kocoura Mikeše Samantha Ulvenová a trochu smutnější příběh svého miláčka kocoura Viktora nám poví Rosalie Ellen Bradshawová. Tak čtěte dále, určitě se máte na co těšit :-)


Zlatuška Gollumková a fenka Renuška
Tak něco o mém mazlíkovi.
Je to fenka, plemeno neznámé, tedy klasický čistokrevný vořech. Tipujeme ji na knírače s jezevčíkem nebo s yorkšírem, ale těžko říct. Jmenuje se Renuška.
Renuš jsme si přivedli z útulku 30.10.2009, v podstatě ji máme doma jen díky mojí aktivitě. Do útulku sem v ten pátek volala jestli bychom si ji mohli vzít, protože o ni máme zájem, načež sem volala mamce, že ji tam stále mají a že tam pro ni může zajet. Jela bych pro ni sama, bohužel sem měla delší práci, mamka končila o dost dříve, tak tam zajela.
Renuš se bojí cizích lidí, k lidem, které nevídá dostatečně často, je velice nedůvěřivá. Seznamování – alespoň u mě – probíhalo tak, že jsem se jí věnovala prakticky neustále, pořád muchlovat, mazlit, volat na ní, pamlsky, a pochopitelně spaní se mnou v posteli. Problém s lidmi přetrvává dodnes, ale není to už tak, že by je brala velkým obloukem, venku ví, že když se jí člověk nelíbí, tak ho prostě obejde, doma když přijde návštěva tak se schovává pod stolem nebo pod židlí. Na rodinné příslušníky je zvyklá už po té době a vítá je.
Problém má taky s málými uzavřenými prostory, dveřmi. V domě, kde mamka bydlí je na výtah, schody, dveře, byt zvyklá, nevadí jí to, v cizím domě je problém dostat ji do baráku natož do výtahu. Stejný problém nastává při cestování – tramvaj, auto, autobus, vlak… zvládá to pouze formou přenášení a sezení na klíně, jinak nám slečna zvrací.
Renuška je poslušnej pes v pubertě, takže štěká jakmile vylítne z baráku, štěká když se něco kdekoli šustne, štěká když si hraje, štěká vlastně pořád, na druhou stranu dobrá bašta, mlsky a láska z ní udělala skvělýho mazla a společníka. Je jí na očích vidět, že je vděčná a myslím si, že na útulek, zimu a dobu, kdy se toulala nebo byla bita, pamatuje už jen trochu.
Povahově je to veselá psice, bystrá, pozorná, velmi rychle se učí, a je vděčná za každé pomazlení, pochvalu, hru, procházku. Je neskutečně šťastná když přijde páníček a paničky domu a dává to náležitě najevo. Takový svatoušek samozřejmě nebyla. V době kdy jsme ji měli krátce, tak likvidovala byt, když jsme musely s mamkou do práce a brácha do školy a ona byla doma sama, měla strach, že ji tam necháme. Ale to je pryč, když odejdou všichni pryč, rozvalí se na své milované žluté dece a chrápe. Renušce byly odhadem 3-4 měsíce, když jsme si ji vzali, takže dnes jí jsou zřejmě zhruba necelé dva roky.
Co jsem se odstěhovala, tak mi moc chybí.. Řeknu-li to trochu dětinsky, byla a je to moje nejlepší kamarádka, kterou teď vídám bohužel minimálně…


Vysvětlení fotek:
Renuš hlidá výtah – dlouhé chlupy jsou pryč, na jaře je ale taky zima, tak má obleček  připravená na procházku pozorně hlídá kdy přijede výtah :-)
Renuš lovec myší – ještě před ostříháním, je lovec od přírody :) málem mi sežrala morčata, venku at si loví co chce :-) hrabání jí velice baví
Renuš pozér – její velice oblíbená poloha, na dece, kterou poznala doma jako druhou věc (první byla řádná koupel), a kterou naprosto miluje, a všichni respektujeme, že je její :-)
Renuš požitkářka – touhle velmi oblíbenou pozicí všem říká „drbej, hlaď, rozmazluj člověče“ :-)
Renuš zimní procházka – tohle je jedna z prvních fotek, z procházek po přivedení domu, venku uši nastražené připravena kdykoli vystartovat a lovit :-) naštěstí to už je pryč, tenkrát sem se bála aby neutekla, ještě tolik neposlouchala, ale ted ví že když uteče přijde o to všechno co má tolik ráda :-) včetně žluté deky :D
Renuš zvědavec – návštěva u kamaráda – jak se bojí lidí, nechtěla být na zemi, kamarád byl opatrný, mluvil na ní aby si zvykla, sám má psa z útulku, tak věděl co a jak, renuš se nechtělo na zem, tak sem ji musela mít na křeslě vedle sebe, takhle sledovala kamaráda co ji zrovna fotil :-)
Mám asi milion fotek mazlinky, tohle sou takový… průřezový :-) a jedna koláž na závěr, mám ji na pc, kdykoli ho zapnu….


Samantha Ulvenová, kočička Žofka a koucerek Mikeš
Na Safirčino přemlouvání jsem se rozhodla, že vám předvedu i moje miláčky.
V pokoji mám dvě čičinky. Kočičku a kocourka.
Toto je moje kočička Žofka, neboli Žofinka, miláček, ňuňáček, tulituli a kdoví co ještě :-) Je úžasná a je moje nejmilejší na světě. Dala nám ji kdysi dávno sousedka, protože věděla, jak po kočičce toužím. Pokaždé, když se vrátím, tak hned vyleze ze svých skrýší a jde se za mnou pomazlit. Nastaví čumáček na pusinku a čeká, až se přivítáme. Hrozně ráda má granule a pak také papá kočičí konzervy od mudlů. Už je jí teda přes deset let, ale nedokážu si představit, že bych se vrátila domů a ona tam nebyla…

A tady je Mikeš, Mikešek, ťululum, blbeček a kdoví kolika jmény ho ještě častuju. Oproti Žofce je pořád fit, i když je stejně starý jako ona, tak Mikeš pořád lítá po venku a chce si hrát a mazlit se a tulit se. Žofka už je dáma v letech a raději odpočívá, kdežto Mikeš je pořád v pubertě. To by mě zajímalo, jestli se z ní někdy vylíže :-) Taky si nedokážu představit, co bych bez něj dělala. Ale Mikeš byl vždycky tak trošku víc bráchům a Žofka tak trošku víc moje…
Mikeš si vždy vybírá zajímavé polohy na ležení a v normální poloze je ho skoro nemožné vyfotit, proto tato fotka :-)


Rosalie Ellen Bradshawová a kocourek Viktor
Můj největší mazel je kocour Viktor, který je černý jako uhel. Momentálně mu jsou 4 roky, dostal se k nám jako koťátko, které se potulovalo kolem našem domu, tak jsme se ho ujali. Pár týdnů zpátky se ovšem zatoulal a od té doby jsme ho neviděli.

Jeden komentář

  1. Anonymous 23. 3. 2011 13:56

    Omlouvám se….obrázky se rozhodily ještě víc než v náhledu…. :-(

    Saf

Napište k tomuto příspěvku komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*