Milí čtenáři,
tentokrát nebude hlasování ani anketou ani jinak, protože nám do redakce dorazilo jedno jediné pokračování.
Bez boje, ale přesto určitě zaslouženě, protože se jedná o kapitolu opravdu povedenou a napínavou, se vítězem tohoto kola stává Elle Annie Green a získává 3 body a 15 srpců.V žebříčku spisovatelů se tak vyhoupla na krásné 3. místo!
Po přečtení její kapitoly s názvem Prasinky se můžete rovnou pustit do psaní kapitoly jedenácté! Protože jsme ušetřili čas za hlasování, dáme si delší dobu na spisování – uzávěrka 11. kapitoly bude v sobotu 30. ledna 23:59 a soutěžní kapitoly najdete ve Žlutém Trimelovi v neděli 31. ledna. Jako vždy prosím všechny spisovatele, aby si důkladně prošli předchozí děj, ať v pokračování nedochází k logickým rozporům.

Ještě připojím aktualizaci žebříčku spisovatelů:

1. Vicky Charmant – 1. kapitola (2 b), účast 2.kapitola (1 b), vítězství 3. kapitola (3 b), účast 5. kapitola (1 b), účast 6. kapitola (1 b), účast 7. kapitola (1 b), účast 8. kapitola (1 b) – celkem 10 b
2. Alanise Olien Harlin – vítězství 4. kapitola (3 b), účast 2. a 3. kapitola (1+1 b), vítězný návrh názvu románu (2 b), účast 7. kapitola (1 b) – celkem 8 b
3. Elle Annie Green – účast 5. kapitola (1 b), vítězství 6. kapitola (3 b), vítězství 10. kapitola (jediný účastník, 3 b) – celkem 7 b
4.-5. Paul Brewer – vítězství 5. kapitola (3 b), vítězství 9. kapitola (3 b) – celkem 6 b
4.-5. Sophia Glis Glisová – vítězství 2. kapitola (3 b), vítězství 8. kapitola (3 b) – celkem 6 b
6. Ann Lila Carter – vítězství 7. kapitola (3 b), účast 9. kapitola – celkem 4 b
7.-8. Adriana Bella Lee – účast 3. kapitola (1 b), účast 5. kapitola (1 b) – celkem 2 b
7.-8. Teodorik Valdorius – účast 2. kapitola (1 b), účast – návrh názvu románu (1 b) – celkem 2 b
9.-11. Christina von Luna – účast 7. kapitola (1 b) – celkem 1 b
9.-11. Jaromira Drakenová – účast 2. kapitola (1 b) – celkem 1 b
9.-11. Lili Smeaglová – účast 4. kapitola (1 b) – celkem 1 b

Žebříček ilustrátorů zůstává beze změn, takže připomínám: Můžete posílat také ilustrace k Tajemství dvojčat, a to vytvořené libovolnou technikou. Klidně může někdo zkusit i malý „fotoromán“! Plánujeme knižní vydání Tajemství dvojčat, tak ať tam máme co nejvíc obrázků.

1. Paul Brewer – 11 bodů (1x 3 b za vítězství, 1x 2 b za účast, 3x 2 b jako jediný účastník kola)
2. Adriana Bella Lee – 5 bodů (1x 3 b za vítězství, 2x 1 b za účast)
3. Vicky Charmant – 2 body (1x 2 b jako jediný účastník kola)
4. Lili Smeaglová – 1 bod (1x 1 b za účast)

A tady už máte novou kapitolu.

10. kapitola – Prasinky
Elle Annie Green
„Mějte prosím všichni na paměti, že pokud se nebudete chovat slušně, návštěvy Prasinek vám nebudou povoleny. Rozumíte mi všichni?“
„Ano, paní profesorko Austerová,“ ozvalo se sborově celým shromážděním, které počínalo prvními ročníky a zakončoval ho zástup studentů sedmého ročníku.
„Teď mi prosím odevzdejte vaše potvrzení,“ řekla mrzimorská ředitelka a v tu ránu se k ní seběhli všichni studenti.
„Jů, já se tak strašně těším,“ říkala právě Ondina, která si užívala podzimní sluneční paprsky.
„Já taky,“ řekla Ester a šla společně s Andreou odevzdat své potvrzení. Ondina, Patrick, Warick, Andrea a Ester se pomalu vydaly směrem k hlavní bráně. Byla to jejich první návštěva Prasinek a všichni si to náramně užívali.
Kde je ale Vanessa? uvažovala Ondina. Neviděla jsem ji už dva dny. Musím se po ní pak podívat, řekla si v duchu, ale zeptala se:
„Hele, neviděli jste někdo někdy teďka Vanessu? Zdá se mi, že nějak zmizela.“
„Ne, já jsem ji nikde neviděla,“ řekla Andrea a Ester dodala:
„Myslím, že jsem ji naposledy viděla hned ten první den, jak jsme sem přijeli.“
„Já jsem ji taky nikde neviděl,“ řekl Patrick a Warick souhlasně přikyvoval. Ondina tedy jen pokrčila rameny a vzápětí si uvědomila, že už jsou v Prasinkách.
Bylo tam mnoho obchůdku, jako například Medový ráj, taky nějaká hospoda, kde nikde nebyl vidět její název, nějaký žertovný obchod, dokonce i kouzelnická pošta a malá kavárna. Tam hned všichni zašli a za chvíli si už pochutnávali na výborné horké čokoládě.
„Mmmm, ta je fakt výborná,“ pochutnával si Patrick a společně s Andreou si šel koupit ještě jednu.
„Musíme taky zajít ke Sténavé chýši,“ řekla Ondina a vychutnávala si poslední doušek čokolády. Všichni zaplatili a vydali se směrem na konec vesničky, kde stála polorozpadlá barabizna s některými vylomenými, jinými zase zabedněnými okny a s rozervanými dveřmi z nějakého dávno zapomenutého dřeva.
Ondina se k ní moc nechtěla přibližovat, ale ostatní tam šli, tak se tam vydala také. Ale uprostřed cesty k chýši se s trhnutím zastavila.
Na malém blízkém kopečku stála nějaká postava a volala ji!
Ondina se k ní okamžitě rozběhla, ale když už u ní skoro byla, postava zmizela. Slyšela kolem sebe jen šum větru a také takový šeptavý hlas…: „Ondino, pomoz mi, je to tu strašné…“
Ondina se zase zastavila a naslouchala, prosba se opakovala pořád dokola, když tu si Ondina uvědomila: Vždyť je to Vanessin hlas! Musím jí pomoct! řekla si v duchu.
„Héééééééj!“ křikla na své čtyři kamarády, kteří se pochechtávali a už byli skoro u chýše.
„Nechoďte tam, vraťte sééééé!“ Ester se rychle obrátila a běžela k Ondině a za chvíli ji následovali i Patrick, Andrea a Warick. „Slyšela jsem Vanessin hlas!“ vysvětlila Ondina, když k ní všichni přiběhli. „Říkala, že jí musím pomoct! Myslím, že se jí něco stalo někde v tom baráku! Musíme se tam dostat!“
„Ale co když je to zas nějaká zkouška?“ zeptal se nechápavě Patrick a zahleděl se směrem k barabizně.
„Ale já jako bych tušila, že teď půjde o něco opravdu vážného! A… a jestli se mnou nechcete jít, tak já jdu sama!“ řekla Ondina a rozběhla se směrem k barabizně.
„Počkej!“ volala za ní Ester a rozběhla se za ní. Ostatní ji taky, i když neochotně, následovali. Když doběhli k polorozpadlému domu, ozvalo se strašné bučivé zakvílení. Warick pomalu strčil do dveří, které vypadly z pantů a na zemi se rozbily na tisíc kousíčků.
„Myslíte, že bychom tam opravdu měli jít?“ zeptala se Andrea. „Neměli bychom třeba přivést nějakého dospělého?“ ptala se dál.
Ale všichni ji ignorovali a Patrick se jako první s rozžatou hůlkou vydal do ztemnělého domu. Následovala ho Ester, která pokynula ostatním, aby šli za nimi. Schody začaly pod jejich tíhou vrzat a v mezipatře se všichni zastavili. Byly tam jen jedny dveře. Byly lehce pootevřené a Ondina neodolala pokušení a strčila do nich. Dveře se nehlučně otevřely a Ondina spatřila malou místnost se starým zaprášeným klavírem.
Pod klavírem něco leželo, něco velkého.
Ondina si klekla a ostatní se vedle ní sehnuli a vytáhli tu věc z pod klavíru. Nebyla to věc, byla to osoba!
Byla to Vanessa!
Ondina zhrozením vydechla a sundala Vanesse šátek, který měla převázaný přes ústa. Z jejích rukou se začalo linout měkké modré světlo a zaplavilo celou místnost. Ester, Andrea, Warick a Patrick celou scenérii jen nechápavě sledovali.
Vanessa se pomalu začala vrtět a otevřela oči. Když uviděla, že se nad ní sklání Ondina, usmála se a objala ji. Obě kamarádky věděly, že si navzájem odpustily.
„Co to bylo za světlo?“ ptal se nechápavě Warick.
„Éééé, no víš…“ odpovídala Ondina roztržitě, „to bylo jen takové malé léčitelské kouzlo, víš, nikdo to neví, ale já mám docela… tak trošku.. takový kouzelný schopnosti. Vysvětlila mi to profesorka Austerová. Jen o tom nikomu prosím neříkejte, jo?“ řekla přísně Ondina a všichni její kamarádi přikývli. Už se chtěli zvednout k odchodu, když vtom…
„Ó, to je teda dojemné divadýlko,“ ozvalo se posměšně z kouta. Světlo linoucí se z Ondininých rukou zmizelo a celá místnost potemněla. „Říkejte si co chcete, ale tady jste v pasti. Jestli se někdo z vás jenom pohne, všichni zemřete!!“
…

Nikdo se už hodnou chvíli nepohnul. Všichni byli zticha. Ale Vanessa se pak odvážně zeptala: „Můžete nám už konečně říct, kdo jste, proč jste nás sem uvěznil a…“
„Ticho!!!“ zahřmělo z kouta. „Ale když už něco potřebujete vědět, tak vám můžu říct, že tady budete ještě dost dlouho. Teda asi tak dlouho, dokud se ta slečinka se svítícíma rukama dobrovolně nerozhodne se nám vydat. A pokud to bude trvat moc dlouho, pozabíjíme vás všechny!!!“
…

„Sedíme tady už nejmíň pět hodin, někdo si už ve škole musel všimnout, že tam nejsme, nebo ne?“ zeptal se Patrick.
„Někdo si toho už určitě musel všimnout,“ řekla potichu Vanessa, „ale otázka je, jestli to nepovažují jen za nějakou rošťárnu, a proto čekají, až se vrátíme sami…“
Nikdo na tohle nic neřekl. Děsilo je, že by tu mohli být opravdu tak dlouho, až by je všechny opravdu pozabíjeli…
Všechny kamarády ale už pomalu zmáhala únava, když vtom se ozvala obrovská rána.
Dole v hale slyšeli rány a nějaká slova. V koutě uslyšeli nějaký pohyb a v tu ránu někdo přiskočil k nim a chytil Ondinu pod krkem.
Ale to už se rozrazily dveře a dovnitř vešla profesorka Austerová, profesorka Toulavá, nějaký profesor ve středních letech a paní ředitelka.
„Nikdo se sem nepřibližujte, nebo je zabiju!“ zahřměl hlas, který držel Ondinu. Ani když byli kamarádi kolem tajemné postavy tak blízko, nikdo jí neviděl do tváře.
Ale postava nepočítala se zadním vyraženým oknem, kterým právě dovnitř skočil další profesor. Ten odzbrojil tajemnou postavu právě ve chvíli, kdy Vanessa a Ondina ztratily vědomí.
„Teď už pojďte,“ řekla profesorka Austerová a vyčarovala dvoje nosítka, na které naložila Vanessu a Ondinu.
„Musíte na ošetřovnu, a to hned. Patrně jste všichni v šoku, a tyto dívky potřebují nějaký životabudič. Všichni se mě chytněte,“ řekla profesorka a všichni se kolem ni shlukli. Pak se ozvalo hlasité PUK! A v tu ránu už byli na ošetřovně.
„Na nic se mě dnes neptejte,“ řekla přísně mrzimorská ředitelka, když Patrick a Warick už otevírali pusy k otázkám. „Vše vám zodpovím až zítra.“
O všech šest přítomných se zatím postarala ošetřovatelka Mafalda.
Když už všichni leželi ve vyhřátých postelích, Warick opatrně řekl Patrickovi:
„Doufám, že si na nás zase nevymysleli nějakou zkoušku. Mohlo nás TO zabít. A hlavní otázka je: CO TO TAM BYLO?“