Dva týdny utekly jako voda a první termínová neděle je tady – a s ní i deadline, který netrpělivě klepe na dveře. Ať už patříte mezi poctivce, co mají úkoly dávno hotové, nebo mezi nešťastné duše, co se s nimi lopotí na poslední chvíli, zpříjemněte si tuto dobu pár tematicky laděnými verši.
Pokračovat ve čtení
Jsou lidé, kteří s vámi stráví dlouhý čas, a přesto vás minou. Po čase jejich podoba vybledne. Ale jsou tací, kteří se vám vryjí do srdce navždy.
Jednou z takových bytostí byla i Alba Jacquelin – malý a skromný jezevec s obřím srdcem a ještě větším talentem.
Je nás čím dál méně, kdo si na ni pamatují a vzpomenou. A ten zbytek prosím o malé pozastavení, protože právě dnes je to osm roků, co nás opustila.
Pokračovat ve čtení
Rok se s rokem sešel a pomalu se nám rozjíždí ten další. Doufejme, že bude zase o krapet lepší než ten předchozí. Dovolte mi vám jménem celé redakce popřát jen to nejlepší, především pevné zdraví a hromadu splněných přání. Nezapomínejte, že z velké části ten rok bude takový, jaký si ho sami uděláme. S rokem minulým se rozloučíme a s rokem nastávajícím se přivítáme milou básní z pera šikovné jezevčice Olivie Wines.
Pokračovat ve čtení
Síla jezevčí nory
V jezevčí noře,
žlutý plamen a černé moře.
A na ústí ramen,
řek věrnosti a citu,
podivní z podivných,
rej drobných trpaslíků.
V malosti je síla
a velikost v síle.
I trpaslík je víla,
když usměje se mile.
Jsem hrdá a pevná,
jak trpaslík ve svém cíli,
každá chvíle úsměvná,
mi pomáhá zvládnout závěrečnou míli.
Petromila Nivalis
Pokračovat ve čtení
Mrzimor a Trimeles si dnes připomíná smutný druhý rok, který uplynul od smrti naší kamarádky Albínky.
Noví spolužáci samozřejmě nevědí, ale pár z nás, kteří ji znali, si vzpomenou na malou, tichou dívku s obrovským srdcem a talentem.
Pokračovat ve čtení
Je tomu už několik dnů co my nováčci oficiálně patříme do Mrzimoru. Ten magický večer na nás všechny zapůsobil, užili jsme si ho v nové partě po boku našich patronů a pod vedením pana Nicha. Zapsal se do naší paměti a udělal na nás velký dojem.
Pokračovat ve čtení
Zařazovací slavnost již máme za sebou a nastal ten nejsprávnějčí čas se za ní poohlédnout. Využila toho nová tvář Mrzimoru, Bronislava Tošenovjan, a podělila se o její pocity – a také obavy -, které ji naplňovaly před slavností i po ní. A jak se na emoce sluší, hezky je zformovala do básně Jezevcem od teď už napořád.
Pokračovat ve čtení
Znáte to všichni. Jsou dny, kdy se nám daří. Všechno nač sáhneme, se povede, a i když je zataženo, slunce svítí. Pak jsou ovšem dny, které začnou nadějně nebo obyčejně. Tváří se, že vám nic zlého nechystají, ale pak jim spadne maska…
Pokračovat ve čtení
Nedávno jsem se jen tak poflakoval po hradě a úplnou náhodou jsem se doflákal do Velké síně právě v okamžiku, když Any velmi něžně dokopávala pár lidí k aktivitě. Později z ní vypadlo, že potřebovala publikum, protože se chystala přednést svůj trest… tedy báseň, kterou napsala pro sl. Lilien Emity Meissed.
V kontextu pozdějších událostí vyšlo najevo, že snad tato modrá studentka měla udělat naprosto neuvěřitelnou věc. Měla si prý brát do úst vrásky a stáří respektive mládí slečny Lili!!!
Pokračovat ve čtení
Původně jsem myslel, že tuto smutnou zprávu nechám zaznít a doznít pouze v Albině rodné koleji, ale pak mi došlo, že kdokoliv, kdo ji znal, má právo vědět, že nás opustila v úterý 5. května napořád.
Mnozí z vás si ji vybaví jako tichého trpaslíčka, co často šuměl ve VS na parapetu. Několik z nás, kdo ji znali i osobně, ví, že Alba byla vzácný člověk. Skromný, tichý a přes vlastní těžký životní úděl, oddaný přítel s náručí kdykoliv otevřenou, ochotný poskytnout oporu.
Pokračovat ve čtení