• Adrianet le Ros > Ansí kde je psáno, že si nemůžeme dělat reklamu? XD
• Anseiola Jasmin Rawenclav > adri, vypadá to přinejmenším dost blbě.
• Adrianet le Ros >Tak ať, ale člověk se musí umět prodat ;)

• Tina Láskorádová > Mmj., dostali jsme třídu s růžovýma lavicema jako nějací šamponi 0:-)
• Ignacius Horak > tinuško závidim ti třídu z ružovejma lavicema :D
• Tina Láskorádová Njn, předtím ta škola bývala jen hnusná, teď ji renovovali a je přímo odporná :)
• Justin Angel Sane > ty skoly co vypadaj jak muzea jsou hezky :D treba ta nase :D
• James Watfar > Justine ať si to vypadá třeba jako zámek, jednoduše je to škola, tak má smůlu :D
• Lucy Koralka > halo :D
• Tartufa von Tarkin > Halo : )
• Ellizabett Darcyová > jen tak mimochodem na koho voláme?

18. číslo (1. 1. 2009), Archiv 2005–2009

Ahojky, jmenuji se Hermika Wilsonová a píšu zde poprvé, tak mi prosím nějaké ty případné chybičky odpusťte. Budu psát o tom, co se mi v kouzelném světě, či mimo něj stalo.

Bylo to v mudl světě, když někdo zazvonil na zvonek a protože to bylo asi kolem 7 hodiny, byla jsem rozespalá a vlasy mi trčely všude možně. No, Vy si to asi dokážete představit. Prostě jsem šla ke dveřím a bez rozmýšlení jsem otevřela.

18. číslo (1. 1. 2009), Archiv 2005–2009

18. číslo (1. 1. 2009), Archiv 2005–2009

Byl jednou jeden mladý mág,
Ten se svou hůlkou chodíval světem jenom tak.
Pak ale dorazil do dálného kraje,
Díky mocným hůlkám tam hudba půvabná je.

Čaroděj zahodil hůlku svou a šel,
novou však již nikdy nenašel.
Hůlka spadla a ležet zůstala,
Až povodeň velká jednou nastala.
Hůlčičku odnesla, jak byla,
Až do moře velikého zabloudila.
Do moře doplula na řece divoké,
Nemohla uvěřit jak bylo široké.
Mezitím ji po světě hledal čaroděj.

18. číslo (1. 1. 2009), Archiv 2005–2009

Připravila jsem si článek o tom, jak někdy může být bolestivě svazující být u Tří košťat sám / sama. Připravila jsem si článek o tom, jak někdy může být bolestivě svazující být u Tří košťat sám / sama. Já sama jsem se z toho málem zbláznila, a tak bych vám ráda předvedla, co určitě nedělat.. nebo dělat? :-) ( eh, čtěte směrem nahoru, od spodu.. :-) )

Elsa Leová > a už mi to jako nebaví =( to odcházení je nakažlivý, tak se tu mějte a nezapomeňte, rádio je nejlepší přítel člověka =DD
Elsa Leová > Koukej, koukej, duhový sááál =D pamapam ramam pam XDDD
Elsa Leová > Sem duhová víla..

18. číslo (1. 1. 2009), Archiv 2005–2009

Poviedka má rozprávkový charakter a snahou je čitatelovi podať mravoučné vysvetlenie. Ma ukazať čo v živote je dôležité.

Jedného pekného dňa sa krtko vybral do mesta so svojou najlepšou kamarátkou mačkou Cilkou. Obidvaja žili blízko seba a každý deň sa ustavične navštevovali. Krtko býval v záhrade u rodiny Romanovcov a mačka Cilka u Kortezovcov. Mnohokrát sa tí dvaja kamaráti zabávali a ustavične vymýšľali šibalstvá. A tak jedného dňa si vymysleli že pôjdu na nákup do veľkého mesta.

18. číslo (1. 1. 2009), Archiv 2005–2009

18. číslo (1. 1. 2009), Archiv 2005–2009

Jezevčí Tlapka I. – 2.místo

Listí v korunách stromů rozechvíval vítr. Tolik silný, zde v lese však působil mírně. Mohutné kmeny na samé hranici zemského povrchu byly zcela klidné. Množství spadaných lístků halilo tmavou půdu a mírnilo její chlad. Vzduch byl téměř nehybný. Šumění lístků zesiloval déšť, jehož kapky se ve střešních korunách zastavovaly. Ač světem lomcovala bouře, zde v lese panoval klid a mír.

Usadila jsem se zády k širokému kmenu a pro jistotu vytáhla hůlku.

18. číslo (1. 1. 2009), Archiv 2005–2009

Jezevčí Tlapka I. – 3.místo

Každý asi ví, jak začínají příběhy. Vždy je to buď: Byla jednou jedna….nebo Kdysi dávno… nebo Před mnoha lety….apod… Jenže to, co Vám teď budu vyprávět já, jste ještě neslyšeli. Od koho, že to budete poslouchat příběh? Od malého jezevce. A ten jezevec, jsem já! Když jsem se narodil, už jsem věděl, že se jednou proslavím, protože mi to všichni říkali. Byl jsem úplně jiný než ostatní jezevci, a to mě chvilkami dost štvalo.

18. číslo (1. 1. 2009), Archiv 2005–2009

18. číslo (1. 1. 2009), Archiv 2005–2009