Ne však večer 28. září.
Tento večer se zapsal do dějin, jako večer žluté koleje. V této rozlehlé místnosti se totiž ten večer nacházely jen dvě žluté studentky. Ano, přiznávám, byla jsem jednou z nich! Samozřejmě z čistě novinářskými úmysly. Druhou žlutou studentkou byla již několikrát přistižená s rukama zapatlanýma od medu – Palačinka Med Džemová.
Uběhlo několik desítek minut, než jsme si uvědomily, že jsme zůstaly ve Velké síni samy. Nevěříte?
Ovládly jsme celou Velkou síň! Nikde nebyla jiná barva než žlutá, která se vyjímala nádherně. Dokonce jsme nenápadně zapíchly i vlaječku (žlutou, s jezevcem). To aby bylo jasno, že Velká síň patří nám. Kam jsme ji zapíchly, to zůstane utajeno.
Zejména proto, že ani jedna ze zapichovaček si nepamatuje polohu.
Teorií o tom, proč všichni opustili Velkou síň, je mnoho. Zatím převládá názor, že jsme s Palačinkou všechny vyhnaly naším zpěvem, který jsme si naprosto cvičně cvičily.
To samozřejmě není pravda.
Kdo by se chtěl přesvědčit o mé nadání pro zpěv, nechť se ozve, zazpívám mu velice ráda. Aspirin podmínkou!
Inu, doufejme, že se tato žlutá ojedinělost znovu ukáže.