Utkání s Havraspárem je pro Mrzimor již tradičně klíčovým zápasem sezóny. Letos – jak jsem zjistila až teď, když píšu tento článek – to bylo už 10. vzájemné utkání za celou historii školy. Právě Havraspár, jehož studenti v porovnání s červenými a zelenými přece jen vynikají více ve studiu než na košťatech, byl pro žluté obyčejně jediným soupeřem „k poražení“. Zároveň žlutomodré zápasy patří mezi nejdelší.

Z deseti vzájemných utkání jich zatím pět vyhrál Mrzimor:
léto 2010 – Mrzimor (2760) x Havraspár (1940), celková doba zápasu: 26:15:30,
léto 2009 – Mrzimor (2150) x Havraspár (1680), celková doba zápasu: 24:0:12
léto 2007 – Mrzimor (1220) x Havraspár (980), celková doba zápasu: 16:45:7
léto 2006 – Mrzimor (1670) x Havraspár (750), celková doba zápasu: 11:37:13
zima 2006 – Mrzimor (1610) x Havraspár (430), celková doba zápasu: 20:50:32

Čtyřikrát patřilo vítězství Havraspáru:
zima 2010 – Havraspár (5350) x Mrzimor (670), celková doba zápasu: 31:26:19
(toto byl vůbec nejdelší zápas všech hogwartských školních mistrovství)
zima 2009 – Havraspár (3220) x Mrzimor (2350), celková doba zápasu: 29:22:40
(tento zápas žlutí sice prohráli, ale zlatonku chytil mrzimorský enfant terrible Abrielan Zirp)
zima 2008 – Havraspár (3240) x Mrzimor (1820), celková doba zápasu: 25:43:32
zima 2007 – Havraspár (150) x Mrzimor (0) celková doba zápasu: 0:1:30
(tak toto byl naopak nejkratší zápas dějin, zlatonku chytila v rekordním čase bibi střeštěnka)

Mrzimor několik posledních let famfrpálově živořil, ale po nástupu Natalie Davis na post kapitánky (v průběhu loňského školního roku) jde tým výkonnostně ohromně nahoru. Zoufalé časy, kdy po hřišti beznadějně poletovalo pár žlutých odvážlivců, kteří byli vždy po pár minutách sraženi soupeřovým potloukem, jsou pryč!
Mrzimorští již ukázali, že si vychovali řadu mladých mistrovských hráčů a oproti chaosu minulosti bezpečně zvládají pohotové střídání, takže hra v plném počtu je již samozřejmostí.

Přesto včerejší utkání s Havraspárem předčilo snad i ta nejsmělejší očekávání! Natalie dokázala hráče natolik motivovat a nabudit, že před desátou hodinou na hřišti nedočkavě podupávalo takové množství hráčů, že například já jsem se dostala ke střídání až asi po hodině hry. Ovšem také atmosféra na tribuně byla báječná, fanoušci se žlutými třásněmi a transparenty neúnavně povzbuzovali – a já využila čekání k pořízení nějakých těch kouzlofotek.

Natalie zvolila překvapivou zbraň: do základní sestavy zařadila tři střelkyně pokročilého věku, Orestu Vianuevu, Vendesousu Asio Otusovou a Ellku Willowou, která se na školu vrátila po řadě let.

Postarší studentky se sice trochu obávaly, zda ještě mají na náročný zápas dosti sil…
Oresta Vianueva > Nesmíte zapomínat, že já famfrpálový zápas nehrála už věčnost! Jsem ztrouchnivělá kostra :D
…ale nakonec právě ony dokázaly rozstřílet havraspárskou obranu na cimpr campr.

Již po maličké chvíli se Mrzimor za velkého jásotu fanoušků ujal vedení. Bohužel se mi nakonec snímky trochu popletly a já si teď nejsem jistá, jestli první gól vstřelila Ellka nebo Oresta. Rozhodně ale tyto dámy nepatří do starého železa!

Havraspár vzápětí také skóroval a nějakou dobu byl zápas celkem vyrovnaný, Mrzimor pomalu získával potřebný bodový náskok, ale havraspárské protiútoky byly docela nebezpečné.
Ještě že se můžeme spolehnout na výborné brankářky Nicol Nash Orchidis a Vicky Charmant. Góly stříleli kromě zmíněných veteránek také Paul Brewer a Ywa od Roztodivných. Před zákeřnými potlouky svůj tým skvěle bránili odrážeči Darkmoor Nei Abriel, Alanise Olien Harlin, Teodorik Valdorius, Adriana Bella Lee, Nicholas McElen, Sophia Glis Glisová (zatváří se skromně)…to ovšem zdaleka nejsou všichni, kdo se zapojili – řada studentů a studentek nastoupila podle svých možností jen na kratší čas, mnoho hráčů dokáže výborně hrát i na více postech a právě díky tomu se i střídání dařilo tak skvěle a pohotově.
Až budu mít někdy čas, dám si tu práci a spočítám, kolik Mrzimorských celkem v utkání nastoupilo…to bude ovšem znamenat pátrání v zápisech knihy zápasů…
Nu a na nejdůležitějším postu – chytači – seděla nejdelší dobu sama kapitánka Natalie Davis (47%), střídala ji chytačská „dvojka“ Siny de Sorrow (13%). Právě post chytače byl v posledních letech v Mrzimoru největším problémem, protože nešťastnou shodou okolností vždy, když se objevil nadějný chytač, vzápětí jsme o něj přišli (Abrielan Zirp, Susan Rootletová i loňský superobjev Chloe Phoenixová naši školu opustili). Nu a proti týmům se „stovkovými“ chytači jsme pak byli prakticky bez šancí.
Proti Havraspáru, který chytače se 100% také nemá, pak zase zápasy trvají neúměrně dlouho, a to i v případě, že bodově je dávno rozhodnuto – prostě dokud není zlatonka chycena, tak zápas neskončí.
Proto se letos Natalie nakonec odhodlala k neobvyklému strategickému tahu: v 39. minutě 23. hodiny zápasu naskočila na post chytače Ellka Willowa – a za okamžik držela právě Ellka v ruce zmítající se zlatonku!

Trefně to okomentovala madam kolejní:
Letitia te Tiba > Ja si myslím, že zlatonka už Natali poznala. Celý zápas sa pred ňou rafinovane ukrývala. Ellku ako chytačku nepoznala a nedala si pred ňou pozor. Výborne ste to narafičili ;-)
Je to docela nespravedlivé, že se Natalie včera nezapsala do Síně pohárů, nikdo by si to víc nezasloužil víc než ona, ale jsem přesvědčená, že jí to nemůže zkazit radost z výkonu mrzimorského týmu, že Naty?

Natalie Davis > Všem moc děkuju a samozřejmě není vše jen má práce. Děkuji Vicky za pomoc s rozesíláním dopisů, děkuji mdm. Leti a Chiarce za košťata a výbavu, kterou nám půjčily, děkuji lidem co nám navařili lektvary, fanouškům a hlavně hráčům, kteří obětavě seděli celou dobu na hřišti a hráli. Bez vás bych to asi těžko zvládla :) A Zlatonko těš se, příště jsi má :D
Nu a nyní ještě několik zajímavostí o zápase – já sama jsem na hřišti strávila pouhých pět a půl hodiny, a to ještě ne celou dobu na koštěti, takže určitě se můžete těšit i na další články.

Naši hráči totiž strávili na hřišti téměř 23 hodin – a stále v duchu fair play a ve skvělé náladě.

Letitia te Tiba > Gratujujem – prejavili ste úžasnú disciplínu a ochotu bojovať. Keď tu okolo polnoci boli takmer všetky posty obsadené, hoci sa zadlo že víťazstvo je už „aj tak“ naše, bola som na vás hrdá. :)
Aj za celú atmosféru počas celého zápasu. Radosť z hry, ohľaduplnosť a úcta k súperovi, stále dobrá nálada, množstvo povzbudzujúcich fanúšikov… Krásny zápas. :)

Kromě nedávno zavedených famfrpálových posilujících lektvarů měli Mrzimorští i jiné formy dopingu: Nicholas McElen již proslul svou závislostí na kávě, kterou si dokáže připravit a vypít i přímo za letu. (Kresba Magrápa Česneková) Včera posílen černým mokem kosil nemilosrdně modré slečny hlava nehlava…

Povzbuzovat svou kolej přišla také mrzimorská dušice Susy Wernerová. Strašlivým skučením přitom zastrašovala soupeře, v čemž ji podpořila také Alanise, která ve chvíli odpočinku děsila Havraspárské svou hrou na housle.

Ovšem patrně nejoriginálnější způsob podpory zvolila Magrápa Česneková, kterou jsme dosud znali pouze jako výbornou malířku. Včera jsme ovšem zjistili, že je také pohotovou básnířkou a sbírku jejích rýmovaných sloganů si můžete přečíst v následujícím článku.

No a já teď už utíkám do mrzimorské kolejky, kde se pořád ještě slaví.

Myslím, že do příštího zápasu žlutí nastoupí jako sebevědomý tým, který se směle postaví i Profesorům!

Sophia Glis Glisová