Už nějak dlouho jsme od škrken měli pokoj. Říkala jsem si, jestli se neuložily k zimnímu spánku, ale chyba lávky. Jen jsem si začala výskat, že bude chvilku klid, hned mě škrkny přesvědčily o opaku.

Začalo to hnedka ráno. Ještě než jsem musela za povinnostmi k mudlům, chtěla jsem nakouknout do hradu, jenže…vše bylo jak ve zpomaleném filmu. Hrad mě nechtěl nikam pustit, a když už jsem ho přemluvila, aby mě tedy pustil, tak to trvalo celou věčnost. Po chvíli nadávání a hašteření se s různými dveřmi jsem to vzdala (také proto, že mudlovský čas je neúprosný) a vydala se na skoro celý den mezi mudly.
Poté co jsem se vrátila, rychle jsem utíkala do hradu, abych zjistila všechny novinky a doplnila poslední zbývající úkolu do Ministerské přípravky, do které jsem se přednedávnem přihlásila, takže jsem navíc dodělávala i úkoly z minula. Jenže to jsem ještě netušila, co mě čeká. Nevím, jestli byl hrad v takovém obležení obyvatel, že byl tak pomalý nebo jestli škrkny opět vyváděly svoje kousky, ale byla to hrůza. Chodby hradu se přede mnou, stejně jako ráno, zavíraly, kde mohly. Když už mě pustily, tak jsem se pohybovala jako ve zpomaleném filmu a protože jsem byla tak pomalá, tak mě každou chvilku načapala Paní Norissová, která mě z hradu chtěla dokonce vyhodit.
A když už jsem se konečně dostala až do učebny Ministerské přípravky a začala jsem psát úkol, no víte, co se mi stalo? Málem mě trefil šlak. Úkol jsem bravurně napsala, zapečetila a vložila panu profesorovi do schránky, z hradu jsem odešla a myslela jsem si, jak mám vyhráno. Ovšem, když jsem se asi po půl hodině do hradu vrátila, koukal na mě ve výuce nápis: „Chybějících úkolů: 1“. V tu chvíli jsem myslela, že mě omyjí a odnesou na ošetřovnu. Úkol samozřejmě zmizel! A já se s ním tak natrápila a naotravovala, aby byl opravdu dokonalý na V. A musím se přiznat, že úkol jsem samozřejmě uložený neměla. Dokud se mi špatná věc nestane osobně, jsem nepoučitelná, chjo.
No tak mi nezbylo nic jiného, než vzít nový pergamen, znovu naslinit brk a úkol napsat znovu. Snad se bude panu profesorovi líbit ještě více, než ten první. Ale ty škrkny jsou opravdu darebačky a jestli je ještě jednou potkám, tak ať si mě nepřejí! A jestli v tom má prsty samotný hrad, tak ať si mě tím víc nepřeje! :-)