Sneh, snežienky a čelenky

Zase jedno kľudné popoludnie, pijeme čaj a rozprávame sa vo VS, keď sa tu zrazu s veľkým úsmevom zjaví pán riaditeľ. Spýta sa nás, ako sa máme, vyčaruje zase raz všetkým kvetinky v ruke a dá nám otázku:

„Kdopak ví, co se tohohle dne stalo?“ pozeral po okolí a čakal, kto mu odpovie.

Ja som rýchlo začala hľadať v príručke „gúgl“, čo sa také zaujímavé stalo dňa 28.3., ale nenašla som nič, a tak som iba čakala na jeho odpoveď, ktorá prišla onedlho: „Přece ráno vyšlo sluníčko!“

Všetci sme ostali zarazení touto odpoveďou, čo by nás vlastne nemalo zarážať, pretože správanie pána riaditeľa v posledných dňoch je naozaj iné. Podľa niektorých divné, no podľa mňa také milé, slniečkové, pozitívne a optimistické… Vidíme, že sa stačí tešiť z maličkostí!

A potom prišla na rad rozprávka, alebo povesť o tom, ako vznikol sneh a snežienky. Tu ju máte v priamom znení:

„To když Stvořitel tvořil svět, tak mu to dalo mnoho práce, i stvořil všechny věci a dal jim jméno a barvu. Avšak při tom shonu zapomněl na sníh a ten zůstal bez barvy. I Stvořitel již byl unavený, a tak řekl sněhu, ať požádá nějakou květinu, aby se s ním o svou barvu podělila.

A tak sníh šel za trávou, aby mu dala svou zelenou, ale tráva odmítla, šel tedy za růží, aby se s ním podělila o barvu rudou, ale i růže odmítla, pampeliška zas odmítla podělit se o žlutou a smutný sníh začal zoufat. A zoufajícího sněhu se zželelo až sněžence, i nabídla mu, že se s ním podělí o svou bílou barvu. Sníh s radostí přijal a od té doby se stal zapřísáhlým nepřítelem všech květin, vyjma sněženky, které z vděčnosti nikdy neublíží.“

Vo VS sme ostali všetci sedieť, usmievali sme sa nad tým pekným príbehom a až rozlúčenie pána riaditeľa nás prebralo. Utekal na PU, kde ževraj doplnili tovar – a naozaj! Dajú sa tam kúpiť originálne čelenky s heslami, ktoré sa nesú celým hradom posledných pár dní: