Zařazovací slavnost očima někoho, kdo si tu svoji už vytrpěl a posléze se během studia zbláznil :) ne, dělám si legraci, já blázen byla pořád =D
Takže všechno začalo tím, že přišel kachničkodlak pan řídící a několikanásobným bouchnutím do podlahy (což nemusel, ono je to dosti nepříjemné, když přitom člověk je pod stolem =D) se pokusil zjednat klid. Nutno podotknout, že většina studentů to pravděpodobně neslyšela a začala se tišit až poté, co je napomenuli jejich rozumnější spolužáci, kterým došlo, že slavnost začne, až když bude ticho.
Po krátkém proslovu – ve zkratce: že naše studenty rozřazuje klobouk (podle madam Ansí dosti senilní) – se na scéně ukázal klobouk.
Po dlouhém rozezpívání, při kterém všichni přítomní málem ohluchli, byl konečně spokojen a začal zpívat. Ti všímavější a sečtělejší si mohli povšimnout, že stejnou píseň zpíval i ve čtvrtém ročníku Harryho Pottera, pravděpodobně ještě následek úpalu – prostě nic jiného nevymyslel.
Následovalo samotné rozřazování. Ze začátku to vypadalo, že se zasekl u jediné koleje – Havraspáru, posléze se začaly objevovat i ostatní koleje.
Zařazování ale bylo zdlouhavé, nováčci byli nervózní a starší studenti ospalí a ohluchlí. Postupně se dostalo na všechny – i na Eleonoru, poslední nezařazenou, kterou klobouk zařadil k nám, do Mrzimoru (a osobně doufám, že rozšíří naši partu éček =D ).
Skvělou zprávou je i to, že Mrzimor má aktuálně 86 studentů a v porovnání je druhý za Havraspárem, tudíž by pohár mohl být náš =D (hlavně pokud se nováčci projeví jako aktivní a nebudou se bát nás starších =D ).