Z dovolenkového deníčku Lilian Isabelly Rorrs
18. srpna
No dobře, kecám, ještě není tak úplně osmnáctého. Spíše 17. srpna, 23:50.
Nic to ale nemění na tom, že za chvililinku už budu z hradu pryč. Celý týden sem nebudu moct nakouknout. Za těch posledních deset minut musím ještě stihnout spoustu věcí. Třeba donutit všechny slíbit, že mě budou chodit navštěvovat (Andoušek se dušuje, že nás bude chodit v noci bránit před Jagou, jen se trochu bojí, aby ho třeba nesnědla), snést všechna svoje zavazadla (která se mi v životě nemůžou vlézt na koště, takže ještě musím někoho přemluvit, aby mi je kouzlem zmenšil-ano, nedávala jsem na hodině pozor), a tak dále a tak dále…
BUM! PRÁSK! TŘÍSK!
Ani jsem se nenadála a půlnoc byla tu. Z ničeho nic mě nějaká neznámá síla chytila a já už nestála uprostřed síně, ale spolu s několika dalšími zmatenými lidmi před zavřenými vraty. Pomalu jsem se rozhlédla a spatřila kolem Estrel Večerníčkovou, Elbereth Gilthoniel, Nerys Heliabel Ghostfieldovou, Sophii Glis Glisovou, Alissii Catherine Alterey, Siny de Sorrow, Anitu Blakeovou, Phillipu O Connel a Hedviku Wiletovou. Obzvláště pak Aliss, Nerys a Sophia mě tam potěšily. Jen mi tak docvaklo, že nám tu chybí pánská společnost. Nějak mi to připomnělo naši poslední kolejní výpravu a tak jsem prohodila k Soph, o jakého fauna že se budeme prát tentokrát. Akorát se na mě zašklebila a nekomentovala to, což vyvolalo nechápavé výrazy na tvářích ostatních (je vidět, že nečtou ty správné časopisy).
„Dámy, jestli jste připraveny, tak vyrazíme,“ zazněl za našimi zády hlas průvodkyně, která se nám ještě rychle představila a pak nás zavedla k nějaké staré botě.
„Tohle je přenášedlo, tak se rychle chyťte,“ informovala nás na poslední chvíli. Všechny jsme po ní skočily a v cuku letu byly u chaloupky (madam průvodkyně nás hned informovala, že to přenášedlo funguje pořád, a že je obousměrné, takže můžeme chodit šmírovat do parčíku).
„Tak pojďte dovnitř, ať vás Jaga může začít hned zacvičovat,“ naváděla nás madam do chatrče (kam se sotva vešly moje věci), ale baba žádná.
„Kde je?“
„Kam šla?“
„Co to?“
Zkrátka opravdu jsme musely po jejích stopách, které nás zavedly až do Hradce nad Moravicí. Probíhaly tam zrovna nějaké mudlovské oslavy. Všichni stáli na louce pod hrady a poslouchali jakousi hudbu (nějaký Koller, no nehrál špatně). Byli jsme dost zmatení, ale jestli tu někde Jaga byla, tak jsme ji nutně musely najít (bohužel podle toho, co říkaly nějaké holky, jsme to nejlepší prošvihly, Klus prý už hrál, neznám ho, ale určitě je to kouzelník, protože mudla být takhle úžasný prostě nemůže).
Postupem dne jsme musely „protrpět“ spoustu jejich hudebníků jako No name, Buty, Visací zámek, Farná (ta se mi ale ani trošilililinku nelíbila, pffff) a ještě nějací další. Táhlo už k půlnoci a my se začaly vzdávat naděje, že ji někdy najdeme, hráli Horkýže slíže a… bylo to! Oni nám to řekli! Teda zazpívali! Baba Jaga prý je u doktora! Aspoň vzkaz nám mohla nechat, baba jedna nezodpovědná…
Vrátily jsem se teda spolu zpátky do té její chajdy a všechny holky se chystaly do hajan (venku, protože uvnitř byly ty mé kufry), zatímco já ještě skočila před hrad a tam…
No to až zítra, půlnoc už odbíjí! =D