Dalších pár básniček pro mořského krále Lepikura…
První skupinka závodníků už skoro zmizela z dohledu, ale někteří měli co dělat, aby podvodnímu vládci unikli a mohli pokračovat dál – přece jen bezpečněji ho uklidnila recitace veršů opěvujících přímo jeho, ale jakmile někteří spustili o nějakém docela jiném námětu, začal je přemlouvat, aby básnili dále a dále, jinak že je nepustí…
…mezitím ale dorazily další koberce a na nich Alba a Sophia. Albínka se hned postavila před krále a začala přednášet…
…mezitím ale dorazily další koberce a na nich Alba a Sophia. Albínka se hned postavila před krále a začala přednášet…
Alba Jacquelin:
Kde voda s vodou se setkává
tam hledej palác mocného krále
Na trůn on každé ráno usedá
by vládnul mořským lidem
Jednoho teplého večera
za druhého mořského úplňku
zaklepal na bránu cizinec
na podivném dopravním prostředku
„Co žádáš si, cizinče
neznámého kraje?
neznámého kraje?
Náš král nyní odpočívá
a nechce být rušen.“
a nechce být rušen.“
„Vezu mu vzácné koření
a také bednu čokolády.
Jen on může mi rady dát,
jak neztratit se
v mořských hlubinách.“
Král za bednu čokolády
věnoval mi dobré rady
A tak můžu pokračovat dál
vstříc novým dobrodružstvím
a záhadám…
A Alba plachtí vesele dál, ale Sophia tam ještě pořád sedí, kouká na krále a cumlá špičku brku a marně čeká, až ji něco napadne… doufejme, že to bude brzy!
A Alba plachtí vesele dál, ale Sophia tam ještě pořád sedí, kouká na krále a cumlá špičku brku a marně čeká, až ji něco napadne… doufejme, že to bude brzy!