Vítam vás pri šiestom diely Fialových rozhovorov. Tento krát sa mi podarilo vyspovedať naozaj významného žlto-fialového profesora. Nie je ním nikto iný, ako nový koľajný riaditeľ Mrzimoru, pán profesor Nicholas McElen!

Dovolím si povedať, že sa máte na čo tešiť, takže sa do toho hneď pustíme.

(pozn. red.: Pre estetický vzhľad článku som často musela do odpovedí pána Nicha dopísať RPG. Aby ste vedeli, čo napísal on a čo som napísala ja, časti odo mňa v jeho odpovediach sú slovensky. Ďakujem za pochopenie.)

P.B.: Dobrý deň, pán Nich. Som Vám vďačná, že Ste prijal pozvanie na Fialový rozhovor. Ste pripravený na prvú otázku?

prof. N.M.: Dobrý den :)

Mno, na výběr zrovna moc nemám, hádám, – zasmeje sa – takže budiž. – usmeje sa –

P.B.: Začíname klasicky nováčikmi. Prišlo Vám nejaké zaujímavé vypracovanie súťaží od tohtoročných nováčikov? Bol ten študent zaradený k Mrzimoru?

prof. N.M.: – otevřel zadání soutěží a dívá se na vypracování –

P.B.: – počas čakania fotografuje pána Nicha –

prof. N.M.: Ach ano, přišlo. Z nováčků rozhodně nejlepší vypracování měla mrzimorská studentka – slečna Egregia -, která (jako jediný nováček) pochopila zadání a odeslala vypracování soutěže „The Butterbeer Experience VII – překlad“ se všemi požadovanými náležitostmi, tedy získala maximální odměnu.

Také však musím říct, že dvě slečny si jako odměnu odnesly trest za kopírování z překladače, a slečna další má na trest náběh, protože se mi nepodařilo zjistit přesný zdroj jejího sprostého a zoufalého činu.

Byl bych slečnám strhl peníze, jenže vím, že by přišly o šanci se zapsat na výuku. Takhle si alespoň samy vyzkouší, co původně měly dělat, a pokud nevyzkouší, navštíví hradní sklepení. – usmeje sa s náznakom smútku –

P.B.: Tak aspoň jedna šikovná žltá. Dostaňme sa ale k hlavnej téme tohto rozhovoru, ktorou Ste práve Vy. Keď Ste nastúpil do našej školy, bola tu s Vami sestra Enola. Mal Ste s ňou dobrý vzťah? Ako Ste znášal jej odchod z Hogwarts?

prof. N.M.: Jé, sluníčko Enolka. – žiarivo sa usmeje so vspomienkou v očiach – Vztah jsem s ní měl velmi dobrý, vždyť po dlouhou dobu byla mou sestrou. Bohužel, jednoho dne se na ni sesypala část hradu, takže i s dalšími studenty zahynula. – posmutnie a v oku sa mu zaleskne slza – Budiž jí kamení lehké.

…bylo to při zemětřesení, dne 7. 2. 2007

P.B.: Oh, úprimnú sústrasť. Nechcela som Vám priniesť zlú náladu.

prof. N.M.: Ale to je v pořádku, slečno, pořád mám na ni dobré vzpomínky. – znovu sa usmeje –

P.B.: Možno prejdime k veselšiemu obdobiu. V lete 2011 Ste bol asistent víťazky medzinárodného Turnaja troch kúzelníckych škôl. Môžete o tom čitateľom (hlavne tým, čo vtedy na hrade ešte neboli) povedať viac? Máte odtiaľ prípadne nejakú vtipnú, alebo zaujímavú historku, ktorá stojí za reč?

prof. N.M.: – zasnil se – Bylo mi obrovským potěšením být v týmu s kolegyní Larrie Larstonovou, tehdy úžasnou studentkou havraspárské koleje a šampionkou Bradavic v jednom. Tento turnaj byla ohromně zajímavá událost, jelikož v něm soutěžily tři školy: anglická „HOL“, slovinská „Virtualna Bradavičarka“ a naše škola – tehdy myslím jako Hogwarts Czechzone; už si ten náš název nepamatuji přesně, omlouvám se za případné nepřesnosti.

Celé to organizovala právě slovinská škola, kde se mimochodem vyučuje i černá magie a jazykem pro komunikaci byla angličtina (to HOL měl obrovskou výhodu).

Pamatuji se, že při jednom – myslím druhém – úkolu jsme dostali osmisměrku a měli z ní sepsat slova spjatá s kouzelnickým světem. Samozřejmě všechno bylo v angličtině, jak jinak. Především se hodnotil počet odevzdaných slov a rychlost. Co Merlin však spáchal: při tomto druhém úkolu mi vypadlo připojení, takže jsem spěchal na svou mudlovskou věž, kde jsem chytal signál od sousedů, abych mohl Larrie pomáhat s luštěním a domlouvat se. Takhle jsem na té věži vězel dobrou hodinu, než pan signál opět přišel, a mohl se uvelebit zpět do pokoje, kde se přeci jen pracovalo – a především sedělo – pohodlněji. – usmeje sa –

P.B.: Naozaj bojové podmienky. Ale predpokladám, že Ste problematické situácie bol zvyknutý riešiť, veď Ste bol v jeden čas prefekt, pokladník a správca obrazárne. Ako sa Vám podarilo to zvládať?

prof. N.M.: – zasmál se – Ono to hlavně bylo období prázdnin. – usmeje sa – To jsem šel, jestli si správně pamatuji, ze šestého ročníku do sedmého (nebo ze sedmého do r.s.?), když mi bylo (od madam Leti) nabídnuto, jestli chci být pokladníkem nebo prefektem. O pokladníka jsem rozhodně zájem měl, a to velký, avšak také i o prefekta, protože jsem věděl, že pokud to nevezmu teď, už nikdy to nebude možné, protože studenti r.s. nemají dovoleno být péčkem. Nechal jsem na madam Leti, jak se rozhodne, protože obě možnosti mě lákaly skutečně hodně. A když jsem se po nějaké chvíli podíval zpět do hradu, viděl jsem, jak mám prefekta i pokladníka. – opět se hluboce zasmál – Samozřejmě ještě správce obrazárny k tomu, ale to byla taková hooodně vedlejší funkce, kde byla aktivita ještě menší než teď, ale ano, o čas mě nejvíce obírala funkce pokladníka.

P.B.: Keď Ste dospel do tmavofialového habitu, vždy Ste vypisoval veľmi veľa seminárov.  Akým spôsobom Ste si vyberal ich témy a kde Ste na ne čerpal inšpiráciu?

prof. N.M.: Nemyslím si, že jsem vypisoval hodně seminářů, protože v té době jsem měl jen tři: prvně Irsko plné magie, následně Cestománii a až o několik termínů později i Moudra. Irsko jsem si vybral, protože k této krajině, vzhledem k mému původu, mám opravdu velmi blízko. – usmeje sa – Takže vytvoření takového semináře pro mě bylo vcelku snadné. Cestománie – tam jsme se zatím podívali jen do jednoho hrabství, a to je Kerry. Obecně, jak je všeobecně známo, mám k Irsku a Anglii velmi pozitivní vztah, což se také odrazilo na těchto dvou seminářích. Původně byly tyto dva semináře v jednom, ale byly opravdu dlouhé, tak madam Elle mi navrhla, jestli to nechci rozkouskovat na dva a Irsko plné magie trochu rozvést, což se mi i podařilo. – spokojne sa usmeje – U semináře „Moudra vaší tváře“ jsem vycházel z jedné užitečné pavučiny, kde se článek s několika informacemi o tomto tématu objevil. Shledal jsem to zajímavým, a jelikož mi to nestačilo, pátral jsem po dalších informacích, než se mi podařilo vše najít a sepsat do semináře. Tento seminář mám obzvláště rád, protože mi připadá i trochu praktický do života, a především mi připadalo, že popisované potíže v těle souhlasily s mou tváří. – usmeje sa –

P.B.: Akých študentov si predstavujete na svojom novom predmete, Čarostavitelství? O čo by sa mali zaujímať, čo by mali vedieť?

prof. N.M.: Toto je náročná otázka, slečno Baloure. Považuji za nesprávné, pokud někdo má druhému určovat jeho zájmy. Avšak očekává se, že přihlášení studenti mají chuť se naučit tvorbu pavučin (webů) a především si probíranou látku přečtou, byť výklady jsou opravdu dlouhé, udělají úkol, a pokud cokoliv z výkladu nechápou – ať jim to ve splnění úkolu brání či nikoliv -, očekává se, že sami přijdou a zeptají se. Bojím se, že skutečně není v mých silách obesílat každého sovou, zdali vše z hodiny pochopil. Jednak to je pro mě velmi důležité, neboť mým cílem, což zmiňuji i na mých hodinách, je „vychovat“ schopné čarostavitele, a bez zpětné vazby typu „která látka dělá potíž“ nemám šanci výklady zlepšit. Takhle mi zbývají jen komentáře k úkolům, a ani u těch si nejsem jistý, jestli mi budou plně vyhovovat právě kvůli ostrým závorkám („<“ a „>“), které se nejen v jazyce Xhatlamatla využívají.

P.B.: – zasmeje sa názve Xhatlamatla – Chápem. Povedzte nám niečo o Vašej novej funkcii Mrzimorského riaditeľa. Ako sa v nej cítite?

prof. N.M.: Pocit… – přemýšlí – Pocit to je rozhodně smíšený. Trocha radosti, trocha nejistoty, trocha strachu, trocha naděje… Snad všechny možné pocity tvoří onen výsledný. Především však spoléhám na spolupráci s ostatními, protože se rozhodně chci vyhnout chybám, a proto se snažím vše řešit a sbírat připomínky s vedením koleje. Bojím se, že tolik jistoty (jestli se to dá nazvat jistotou), abych s čistým svědomím mohl říct „tento můj právě vymyšlený a s nikým neprobíraný návrh je ten nejlepší a hned jej zavedu“, nikdy mít nebudu, a také doufám, že ji nikdy mít nebudu. – usmeje sa –

P.B.: – prikyvuje – Myslím, že by sme už mohli prejsť k poslednej otázke. Každý vie, že teraz trávite čas vo svojom kabinete, alebo v koľajke. Plánujete si ale kúpiť aj sídlo v Godrikovom Dole?

prof. N.M.: Ach, to bych velmi rád. – usmeje sa – Taková záležitost je však finančně nákladná, že ano, a tak musím šetřit a to hodně. – zasmeje sa – Ale zase si říkám, dá-li merlin, fialovým budu ještě nějakou dobu, tak můžu přeci jen šetřit i postupně. – nahodí premýšľavý úsmev –  A jaký dům by to byl? V tom ještě nemám jasno, ale kadiboudu nechci. – usmeje sa s kývaním hlavou zo strany na stranu –  Rád bych opravdu starobylý dům a nábytek podobného rázu; jak to ale vše dopadne? Kdo ví? – pouze čas. – povie jeho známu vetu opäť s úsmevom –

P.B.: Ďakujem Vám za rozhovor. Ak chcete čokoľvek odkázať čitateľom Žltého Trimela, dávam Vám priestor.

prof. N.M.: Také děkuji. – usmeje sa – Hádám, že nyní nastává chvíle pro hluboké myšlenky – všem čtenářům přeji, ať mají hluboké jámy, aby se tam ty myšlenky vlezly. – usmeje sa múdrym úsmevom-

To je zo života pána McElena všetko a nabudúce sa tešte na ďalšieho člena profesorského zboru.

Patricia Baloure