John Green
Hvězdy nám nepřály
Před pár dny jsem začala číst knihu, která mě upoutala především tím, že byla prohlášená nejlepší knihou roku 2012 podle časopisu Time. Přečetla jsem jí „jedním dechem“ a moc ráda si jí přečtu znovu. (:
Hazel je šestnáctileté děvče, které však před několika roky diagnostikovali rakovinu. Má slabé plíce a musí s sebou neustále vozit vozíček s kyslíkovou bombou. Její matka jí pošle na takové sezení s ostatními dětmi s rakovinou, aby prý nebyla pořád jen doma sama a seznámila se s jinými lidmi. Hazel se do toho nechce, ale aby udělala mamince radost, půjde na schůzku a seznámí se s několika hodnými lidmi. Mezi nimi je i August, kterému rakovinu vyléčili, ale museli mu amputovat nohu. Místo ní nosí náhradu, kterou si ráno připne a na noc si jí zase odepne. Hazel a Gus, jak mu říká jeho maminka a jak mu začne říkat i Hazel, se výborně doplňují, mají podobný smysl pro humor, pohled na život i chorobu.
John Green tento příběh sepsal velmi působivě a určitě stojí za přečtení! Takže jestli jste ji ještě nečetli, dejte se do toho! Při čtení se Vám bude chtít brečet, smát se, ale i křičet a budete si přát, aby to bylo trochu jinak. Ale nic se nezmění a tahle kniha zůstane pořád stejně krásná! Slyšela jsem, že se podle ní chystají natočit film, ale u většiny takových případů je kniha stejně mnohem (mnohem!!) lepší.
Takže hurá do čtení! (:
Vaše Aria M.