„Tak nám zabili Ferdinanda!“ začíná jedna mudlovská knížka. Já začnu jinak…
Tak jsme měli zase jednou výpravu! A dokonce vánoční! Madam Monny byla tak hodná, že si mezi rozbalováním dárků a přípravou mlsků pro lesní (po)tvory udělala čas i na nás.
Šlo nás jen pár. Vea, Pati, Kim, Grapi (její mrtvý Artík) a já. Už dopředu nám bylo jasné, že půjdeme prohazovat cestičky do lesa. Sněhu bylo vážně požehnaně. Kim dokonce zapadla do závěje. Vůbec nechápu, jak se tam dostala…
A zrovna ve chvíli, kdy jsem se ji snažil vytáhnout, se země otřásla poprvé!
Samozřejmě jsme se lekli, jen Grapi nic nechápala. Udiveně nás sledovala a myslela si, že hrajeme nějakou hru. Ale pouze do té doby, než zpoza stromu vylezla obří trollí slečna v prapodivném úboru, připomínajícím spíš kanárka než trolla.
Naše překvapení, když jsme se dozvěděli, že je to Fleutýna, nebralo konce. Všichni jsme slušně popřáli dobrý den, jenže víla se zasmušila a prozradila nám, že dobrý právě moc není, protože někde ztratila dárek pro střešní chrliče.
Osobně jsem dost dlouho váhal uvěřit, že to skutečně Fleutýna je, protože když ulomila kus větve a začala se šťourat v zubech, bylo to ohavné a nechutné. Tohle přeci vánoční víly nedělají… i když jsou trollí.
Okamžitě jsme jí nabídli pomoc s hledáním. Vysvětlila nám, že balíček je trochu větší, protože se v něm skrývá sele. Když ale rozpřáhla ruce, aby nám ukázala, jak malé to sele je, došlo nám, že balíček asi nebude až tak balíček. Grapi to vystihla dobře, když prohlásila, že balíček se velikostí nejspíš vyrovná půlce krávy… Zato o naši Pat se začaly pokoušet mdloby. Představa mrtvého selete, které už nemůže zachránit, ji rozesmutnila.
Začali jsme tedy hledat. Dlouho jsme nic neviděli, ale pak jsem se o něco skoro přizabil. Ukázalo se, že jsou to převržené sáně a pod nimi… balíček! Fleutýna zajásala, popadla ho, zamávala nám a zmizela jako troll v lese.
Jenže to nebylo všechno! K saním totiž patřili ještě sobi a jakási červená zadnice, ze které se vyklubal zabloudivší Santa. Když ho madam Monny vytáhla ven a on se dostatečně rozkoukal, zjistil, že jednak má zlomenou jednu skluznici a jednak se mu naše žluté holky snaží odlákat soby na hrad. Pat je chtěla jako mazlíčka, Grapi je chtěla se… eee na nich jezdit. A zatímco se dohadovaly, nač soby zužitkují, Vea kouzlila. Reparo zafungovalo a skluznice byla za chvíli jako nová. Santa nám za pomoc nabídl projížďku v saních, jenže Grapi byla smutná, že nedostala soba. Tak jí nenápadně přičaroval larvu. Jak už je u Grapi zvykem, chtěla ji nejdřív ochutnat (fuj!), ale pak zjistila, že je to kouzelná, létající larva a nakonec jsme my letěli v saních a Grapi na larvě. Nemohla si to vynachválit.
Vůbec nebudu říkat, že jsem našel ve sněhu šém a Pat mě podezírala z krádeže. Vůbec!
Santovi v té závěji asi vyhládlo, protože když jsme si tak pěkně poletovali nad stromy, požádal nás o sušenky a mléko. Sušenky jsme měli, to ano, Kim se dokonce vytáhla s nějakými mudlovskými, co se jmenují Disco, ale mléko… No řekněte sami, nosíte s sebou po kapsách mléko?
Grapi mu navrhla, aby si podojil soba a Santa jí potvrdil, že to už zkoušel, ale moc úspěšný nebyl. Nedivil jsem se. Ani jeden sob totiž nebyl samice…
Za hurónského smíchu, kdy se Pat snažila nenápadně Santovi naznačit, že to mléko asi nebylo mléko, jsme obletěli hrad, zamávali všem do VS a přistáli na plácku za hradem. Popřáli jsme si se Santou hezké svátky a on odletěl zpět na svou letovou trasu, z které ho shodil Fleutýnin „balíček“.
Odklízení sněhu jsme ale neunikli. Jak řekla madam Monny, počká na nás do příště. Jen toho sněhu prý bude o maličko víc…
A to je všechno.
Pěkný den a spoustu legrace nejen se Santou vám přeje
Andy