Rok se s rokem sešel, tlustá čára našla na pergamenu své místo a Mrzimorští se vrhli do vytváření tabla za Zimu a Léto 2014.

„Za prvé musím říct, že jsem nesmírně ráda, že jsem mohla přiložit ruku k vytvoření takto nádherné věci. Sama jsem se k této práci přihlásila a jsem ráda, že to dopadlo takto,“ říká Chloe Owens. Tato Mrzimorská studentka se ujala focení všech členů koleje pro obě tabla. „Ze začátku jsem měla sice obavy, jak na to, ale s Vaší (Nichovou, pozn. red.) pomocí mě to nakonec bavilo. Bylo to takové hraní v Malování,“ dodala Chloe se smíchem. „Každého vyfotit, upravit a pojmenovat. Tak a teď ještě dalších 76 fotek a bylo hotovo,“ a teatrálně si otřela pot z čela.

Na tablo Letecký průkaz (Zima 2014) bylo potřeba ještě zjistit, kolik terčíků mají jednotliví hráči, plus samozřejmě úrovně střelce, brankáře, odrážeče a chytače. Zde se tvůrci setkali s malým problémem. Neradi to přiznávají, ale na přelomu školních let Zima a Léto ’14 nebyl vůbec čas na vytváření tabla, tedy ani na sbírání podkladů. Takové statistiky úrovní tedy museli odněkud vzít zpětně, i když další famfrpálová sezóna už dávno skončila a levely se u mnohých zvýšily. Ale co s tím? – Tabloidní tým přispěchal za famfrpálovou kapitánkou, Lilian Isabellou Rorrs, jestli náhodou nevede něco jako statistiku. A výhra byla na světě.

Po přípravě všech číselných podkladů vznikl první návrh. První z mnoha. Již od začátku se počítalo s tím, že studenti budou vyfoceni při účinku kouzla *EVERRICULUM MUTACIO*, při prachovém srpku, co z nich udělá koště. Avšak ať se tým snažil, jak chtěl, něco bylo pořád trnem v oku. Měli před sebou pergamen s krajkami, název průkazu, číselné údaje, testovací pozice podpisů a sem tam i razítko, pečeť, kolek, známku (…) přes fotku, ale pořád bylo něco špatně.

Vlasy. To ony byly tou černou dírou pozornosti. Jak mnozí totiž víme, při seslání kouzla se postavička překryje obrázkem koštěte, co zakryje vlasy. Jenže i když oddělení speciálních efektů se snažilo přijít na způsob, jak hromadně zachovat vlasy a koště, nedařilo se jim. Buď by tam vynikl kousek oblečení, anebo i tak by vlasy nebyly úplné.

„Právě ‚nedodělané‘ vlasy na koštěcím tablu mi vadily. Přišlo mi to strašně nepřirozené. Takže jsem vás (Nicha, pozn. red.) ukecal a vy jste mi dovolil se do toho pustit,“ vzpomíná Andrew Uroboros. „Nebylo to namáhavé,“ a na otázku, jak tam vlasy dodělával, reaguje: „V programu Pixlr se dá celkem dobře pracovat a klonovací kouzlo je zázrak sám o sobě. Neříkám, že jsem toho místy neměl plné zuby, ale naštěstí krom pasty používám i dentální nit, a dotáhl jsem to do konce. Doufám, že žádné koště si nepřijde stěžovat,“ dodává se svým typickým smajlíkem.

Naopak při vytváření tabla Chcete mě? (Léto 2014) bylo více srandy. Ačkoliv se představený koleje chtěl vyhnout všemu, co připomíná seznamku (či něco úchylnějšího), myšlenka, co vznikla v kolejní místnosti, se mu později zalíbila a na konečnou podobu přidal původně nezamýšlenou věc.

Toto tablo bylo náročnější na organizaci. Bylo totiž potřeba obeslat celou kolej se čtyřmi dotazy. Dobrovolně se toho ujaly čtyři VOSKové studentky: Vea Sophie Williams, Oresta Vianueva, Sinead Siobhain a Kim Sarah Reevesová. Ta k tomu dodává: „Žluťásky jsem v informační sově odkazovala na skvělou vývěsku, kde měli příklady, jak odpovídat, takže to šlo celkem hladce. Když jsem dostala první sovy, musela jsem se smát. Skoro polovina lidí se mě ptala, jestli to jen jim připadá lehce ujeté,“ vzpomíná se smíchem.

„V první vlně obepisování mi hned přišly asi tři odpovědi,“ říká Sinead, „další se průběžně trousily, ale nakonec jsem musela rozeslat sovy ještě jednou a poprosit všechny v kolejní místnosti, aby mi poslali odpověď.“ Na chvíli se odmlčela, ale pak ticho přerušila. „Někteří doposlali, někteří ne, ale to se myslím jednalo o spíše neaktivní jezevce.“

Mrzimorská prefektka, Vea, která byla zároveň vedoucí týmu, co rovným dílem rozdělovala členy, dodává, že „svým způsobem je to i velké dobrodružství, donutit někoho, aby odpověděl na sovu. Ale i přestože mi odpověděla jen polovina, jsem spokojená. Je zajímavé zkoušet hádat, kdo na sovu odpoví a kdo naopak ne.“ Tato nositelka stříbrného odznaku ale měla ještě jeden úkol: zjistit rok registrace všech žlutých studentů. „Protože jsem velmi zvědavá osoba, šťourání se v archivu a obesílání studentů pro mě byla zábava,“ komentuje s úsměvem. „Naštěstí mám i velkou sbírku soviček, takže ani ty po cestě netrpěly.“

Během sběru odpovědí se však dělo i něco jiného: vznikal grafický návrh. I tento průběžně procházel změnami pod pečlivým očkem. „Musím říct, že jsem vám tak trochu narušil plány,“ přiznává se Andy. „A neříkejte, že ne,“ zní jeho slova s jemným úsměvem na rtech.

Vekou zásluhu na vzhledu má i Solveig Røgden. Ta jako jedna z mála obdržela sovu s přímo zoufalou prosbou o pomoc. „V rámci tvorby jsem dostala malinký úkolek: ožlutit mašličkovou stužku upevňující pergamen v jeho horní části.“ Myslela si, jak snadný úkol to bude, ale to ještě neznala odhodlání zelené mašličky zůstat na svém místě a ve své původní podobě. „Ukázalo se však, že původní barva byla stužce přičarována velmi mocným kouzlem; pravděpodobně, aby se časem neseprala či nevybledla na slunci.“ Nadechla se a rychle pokračovala dále. „Nebylo divu, stužka již nebyla nová, oplývala duchem několika staletí (po pravdě kdo ví, kde ji kdo vyhrabal), ovšem barva… barva byla sytá a intenzivní jako čerstvě vyrostlá tráva,“ a názorně ukázala směrem k plácku za hradem.

„Ať jsem se tedy snažila sebevíc, každá žlutá, kterou jsem vykouzlila, vydržela zhruba pět minut, načež začala podivně měnit barvu do jakési okrovo-zeleno-hnědého odstínu. Do hodiny byla stužka zelená, jakoby se s ní nic nestalo,“ a bezradně při vzpomínání pokrčila rameny. Se šeptem se nadále přiznala, že její psychický stav labilně osciloval mezi pocity deprese, rezignace, zoufalství a paniky, a že ne jednou zvažovala situaci vyřešit jednoduchým nákupem v galanterii.

To by ostatně byla škoda. „Naštěstí jsem se nevzdala a za využití komplexnějšího souboru kouzel jsem nakonec stužku zbavila vzpomínek na minulost, vytáhla jí z podvědomí veškeré zelené odstíny a místo nich jí představila krásu a půvab barvy žluté,“ vzpomíná Solveig, ale ihned změnila výraz na tváři a rychlost řeči. „Stužka se vzápětí zatetelila krásnou zlatavou barvou, tak sytou, že slunce na obloze na malou chvíli zezelenalo závistí.“

Ale jak se vyvíjela práce VOSKu?
Sinead nám popsala postup výroby: „Všechny odpovědi jsme zapisovaly do hromadného dokumentu, aby to bylo přehledné. Mám pocit, že jsme ho zaplnily poměrně slušně, dokonce se našlo i dost velice legračních odpovědí, ale to už si každý na tablu jistě přečte,“ a hravě mrkla okem.

Na závěr k tomu Kim dodává, že „osobně jsem neměla vůbec žádný problém obesílat lidi, naopak. Strašně mě potěšilo, když mi přišla sovka a já četla odpovědi.“

Vedení koleje, ale snad nejen to, děkuje celému realizačnímu týmu. Tak tedy: Chloe, Solv, Andy, Veo, Oříško, Sinead a Kim, děkujeme!

Pořád hledáte, jak se na ta tabla podívat?

Tablo za rok Zima 2014: Letecký průkaz

Tablo za rok Léto 2014: Chcete mě?

Za tabloidní tým

Nicholas