Nedávno jsem byla svědkem rozhovoru ve velké síni. Jeden školní zaměstnanec přišel do síně ofačovaný skoro od hlavy až k patě, jen co jsem ho zahlédla, hned mi ho bylo líto. Proto jsem se rozhodla, že položím pár otázek jak aktérovi tak i člověku, který má na starosti místo, kde se dotyčný zaměstnanec ztratil.

Jako první jsem šla navštívit slečnu Jostein Lauierovou do její kanceláře.

Dobrý den slečno Jost, měla byste na mě chvilku času?

Dobrý den. Jistě!

Mám na vás pár otázeček. – usměje se a usadí se na židli naproti slečně Jost – Ták na začátek tu mám snad jednu z nejlehčích, jak se dneska máte?

Dnes se mám celkem dobře, ale trochu unaveně.

Viděla jsem, že les už je v provozu. Jsou tam od stěhování nějaké novinky? Přežili stěhování všichni tvorové a rostliny? Už jste se byla v lese projít a zkontrolovat ho? – snaží se navodit přátelskou atmosféru –

Ano, les už je v provozu a již nehrozí žádné nebezpečí. Novinky nejsou žádné. Ono, zas není toho moc, co se dá v Lese změnit. A projít jsem se byla hned, jak jsem mohla. Všechno je tam v pořádku, žádná hlava ani veverka mi nechybí! – usměje se –

– slečna Jost je asi velká sběratelka, že je má takhle spočítaný –

Všichni víme, že les je nebezpečné místo. Jak je možné, že vás ještě nikdo nese…. nesnědl? Pokusil se o to vůbec někdo? – na to se chtěla vždycky zeptat, i když ví, že je slečna spíš predátor –

Mě a sníst? Ale no tak. Se na mě podívejte! Jsem samé sádélko! – ušklíbne se – Spíš tak možná zabít a rozcupovat na malé kousky.

Jak jste se seznámila s obyvateli lesa? Máte na tuto dobu nějakou úsměvnou vzpomínku?

Seznámení bylo většinou v pohodě. Třeba s Ježibabou ze Smrduté země jsme si hned padly do oka. Myslím, že je to tou láskou k masu.  Trochu šarvátek jsem zažila se skřety, ale po pár týdnech ukrutných bojů, zjistili, že jsem skvělá osoba, a jsou z nás kamarádi.

Jistě, je v lese i pár tvorů, se kterými se nebavím a nemáme se navzájem rádi, ale to je v pořádku, tak to má být! Je to rovnováha sil!

Tak, ukolébala jsem vás lehkými otázkami – zasměje se – a teď k věci.

Nedávno se jeden nejmenovaný zaměstnanec vrátil z lesa – kde prováděl údržbu – v celkem dezolátním stavu.

A zde můžete vidět jeho výpis z karty:

Ale co nám k tomu můžete říci vy. Byla jste u toho nebo se tam nejmenovaný zaměstnanec vydal bez vás?

Nejmenovaný zaměstnanec tam byl opravdu sám. Já jsem ho zahlédla, jak vstupuje do lesa. Merlinužel, víc vám k tomu neřeknu. Zpět už jsem ho jít neviděla.

Předpokládám ale, že strkal frňák tam, kde neměl. – mrkne –

Už vám tam někdo někdy proklouzl? – myslím do lesa! A ne/vrátil se?

To víte, že ano! Od koho myslíte, že jsou ty krásné hlavičky? – usměje se –

– tak takhle k nim slečna přišla –

Je pravda, že na vašich výpravách zmizelo už pár studentů?

Kdo vám tohle řekl? Co vám to nalhali? Já studenty neztrácím! – pyšně se napřímí–

Vzkázala byste něco tomuto zaměstnanci nebo rovnou všem co se do lesa vydají bez vás? – napjatě čeká co slečna vzkáže –

Ano! Nestrkejte nosánky tam, kam nemáte! Taky byste o ně mohli přijít! – začne se smát –

Dobře, to je ode mě vše. Děkuji za váš čas a těším se na další výpravu pod vaším vedením. – znovu se usměje a chce slečně Jost potřást rukou, ale nakonec si to rozmyslí a jen jí zamává –

.

Poté jsem se vydala pátrat po onom zmrzačeném zaměstnanci. Dalo to sice práci, ale nakonec jsem jej našla na Ministerstvu kouzel v jeho kanceláři a hned pár otázkami vyzpovídala.

– Dveře do jeho kanceláře už jsou otevřené, asi už ví, že jej chci navštívit –

Dobrý den pane Matte , vidím, že jste se již vyléčil.  – vejde dovnitř –

Chtěla jsem se vás na něco zeptat, něco jsem už sice zaslechla, ale chtěla jsem si to ověřit u vás. Takže, co se vám vlastně stalo, že jste byl tak polámaný? Podle hradních klepů jste se vypravil do lesa.

Dobrý den slečno Eivli. Ano, je to tak. Do lesa jsem se vypravil, protože Ministerstvo, mimo jiné, bdí také nad bezpečností magických oblastí, kam spadá i Zapovězený les. Po stěhování bylo potřeba jej projít, prohlédnout a prověřit, jestli je opravdu vše na svém místě, a zda je možné do lesa opět začít vpouštět výpravy z nedalekého hradu.

Kdo všechno vás napadl? Jak jste to vůbec přežil? A to jste tam šel bez doprovodu naší slečny lesnice?

Les, jak jste si teď stihla domyslet, nebyl tak úplně v pořádku. Bezpečný tedy nebyl ani za mák, vlastně byl přesným opakem toho, co bychom mohli takto označit.

Nakonec se ale dílo podařilo a krátce po mé návštěvě jej Ministerstvo oficiálně znovu otevřelo.

Šel jsem tam sám, protože i na tak ostřílenou průvodkyni, jakou je naše hlavní lesnice, tam v té době číhalo příliš velké nebezpečí.

Měl jste tušení, že dopadnete takto?

Něco málo jsem začal tušit hned ve chvíli, kdy mi popínavé kořeny jakéhosi keře s neškodně působícími růžovými kvítky začaly omotávat kotníky. To už se mě ale chopily dlouhé, trnité šlahouny, a …

Mno pro slabší povahy jen uvedu, že nohy mám opět jako za mlada, nateklý obličej splaskl přibližně po třech dnech a vyražený zub se díky dokonalému lektvaru Alfonse Kejvala, pomalu zase klube mezi ostatními.

To jste tam šel dobrovolně nebo na vás zbyla krátká sirka?

Sice to na mě vyšlo, ale jsem za to rád. Musím říct, že mě to bavilo a les není zdaleka ta nejhroznější část pozemku. – zasměje se, ale dál už nic nepoví –

Budete chtít ještě navštívit to místo činu?

Nemyslím si, že by mě ta událost nějak poznamenala a rozhodně nijak nezměnila můj pozitivní vztah k lesu. – usměje se –

Máte nějakou radu, pro toho, kdo by tam chtěl zavítat sám?

Ano. Pošlete před výpravou kolejní předměty a cenné věci do kolejního kumbálu.

Chápu, že když dostanete nakládačku tak se vám o tom špatně mluví, ale měl byste vědět, že jste obstál v boji proti hodně těžkému soupeři.

Les není soupeř, je to kámoš – pronese slogan, který je mu z nějakého důvodu čímsi povědomý –

– obrátí se k odchodu, ale ještě si na něco vzpomene –

A mám ještě jednu otázečku, ten tvor, který vám utekl U Tří, byl jak moc nebezpečný?

Podle registru odporně roztomilých tvorů se sklony k mentální manipulaci bych řekl, že velmi, velmi, veeeelmi nebezpečný.

– zalistuje registrem, který má čirou náhodou sebou a před pár okamžiky ho vytáhl z brašny, pak přejede prstem po několika řádcích a rty se mu neslyšně pohybují –

Jo … velmi. Měl jsem pravdu. – zabouchne registr a založí si ho znovu do brašny –

Tak já děkuji za váš čas a odpovědi, které jste mi poskytl. Přeji vám pěkný zbytek dne a doufám, že už vás takhle polámaného neuvidíme.

Takže jaké z toho plyne ponaučení?

Do lesa jen z průvodkyní slečnou Jost, a kdybyste se tam přece jen vydali bez ní, tak odevzdejte/darujte vše vaší koleji a rozlučte se se svojí hlavou. Protože ta se brzy stane majetkem lesa a slečny Jost.

Eivli SSelene

redakce vzkazuje:

Protože ve stejné době jako tento článek, vychází i soutěž slečny Žáby, považovali bychom za vrcholně neetické, kdyby někdo do vypracování použil informace získané naší redaktorkou. Soutěže jsou o kreativitě a vaší vlastní fantazii.