V neděli 24.2. se již tradičně konala mrzimorská nováčkovská výprava do Zakázaného lesa.
Ohlasy od zkušenějších spolužáků nás, lesem nepolíbené, připravovali na nezapomenutelné dobrodružství. Někteří starší kamarádi varovali před nebezpečím a možnou ztrátou zdraví či dokonce života. A jak to nakonec dopadlo?

Přihlášky volaly po hojné účasti, nakonec jsme se však do temné noci vydali pouze jako šestičlenná výprava plus slečna Whitecrowová.

Slečna Monny (naše průvodkyně), které jsem stihla zkomolit jméno hned na začátku, nám prozradila, že potřebuje pomoci se začarovaným jezírkem. Vykročili jsme tedy pravou nohou vstříc dobrodružství. Cestou jsme posbírali pár housenek, larviček a bylinek. Vtom se z hlubokého lesa ozvalo jakési šustění. Chlapci jako správní gentlemani tasili hůlky, celý hrrr do boje. Zvuky vycházely z podivného křoví, které se k nám rychle blížilo. Jaká úleva to byla, když se z listnaté koule plné větví vyklubal starý opelichaný vlk Karel. Ukázalo se, že je neškodný a pouze špehuje svou dceru, randící při měsíčku na mýtině. Pomohli jsme mu tedy s jeho maskováním a pokračovali v cestě k jezeru.
Že se blížíme, nám prozradil neuvěřitelný zápach, který nás praštil do nosu. Ihned se strhla diskuze, jestli existuje něco smrdutějšího. Po chvíli jsme si na puch zvykli. Tedy až na Eliz, která ve snaze nic necítit, rozběhla se hlavou proti stromu, stojícímu opodál. Ihned jsme se vrhli na její ošetřování.

Mezitím Theo s Andym rozebírali, co způsobuje shnilost jezera. Kde, jak nás předem upozornila slečna Monny, měly plavat ryby bříšky k nebi. Místo toho zelená voda vyplivla rovnou rybí kostru.
Jejich diskuzi ukončila velmi brzy myška, která se přišla napít. Jakmile ponořila svůj čumáček do vody, z jezera vyšlehlo zelená chapadlo a pohřbilo ji v mžiku pod hladinou. Zde se opět dostala do akce Eliz – ve snaze zachránit stvořeníčko, sáhla na dno jezera. Místo zvířátka však vytáhla ruku celou osypanou nehezkou vyrážkou.

Nedlouho na to jsem uslyšela z mýtiny tiché vzlykání. Všichni jsme se divili, co to může být. Ukázalo se, že se jedná o vílu Málinku, obyvatelku zamořeného jezera. Oči si mohla vyplakat, jak vzlykala. Vypověděla nám, že zkaženou vodu v jezeře má na svědomí faun Branibor, kterého nejednou odmítla při námluvách.

Úkol zněl jasně, vyhledat toho ničemu a vysvětlit mu, že takto tedy opravdu ne. Měli jsme však štěstí, víla nám prozradila, že právě tou dobou z ní chodí páčit souhlas. Jen to Málinka dořekla, už bylo slyšet z hlubokého lesa čísi pískání.

Jako jeden muž bez většího pobízení, jsme se schovali za stromy a číhali. Chtěli jsme fauna překvapit, ale madam Monny nás trochu zaskočila a na lesní stvoření čekala usazená pěkně vedle víly. Nedbaje naší průvodkyně, začal s křehkým stvořeníčkem cloumat a vynucovat si její ANO. Marně jsme se mu my ženy snažily vysvětlit, že takhle si její lásku nezíská. Branibor však vílu popadl a chystal se s ní odejít pryč. Zde se opět našel prostor pro hrdinství naší Eliz, která ve snaze zastavit fauna, mu nastavila nohy. Ničema skutečně zakopl, ale při svém pádu šlápl kopytem našemu statečnému děvčeti na nárt a ozvalo se hlasité KŘUP! V tu chvíli Andymu došla trpělivost, vytáhl hůlku a pomocí Petrificus Totalus Branibora zneškodnil.
Dany, naše odbornice na první pomoc, se jala Eliz ošetřovat. Bylo vidět, jak sehraný tým jsme. Theo sbíral klacíky na dlahu, já podala víle svou bundu (v šoku se doporučuje teplo) a Andy hlídal zneškodněného fauna.

Když bylo okolí zajištěno, slečna Monny mávnutím hůlky odmrazila Braniborovi hlavu, aby nám prozradil, jak odčarovat jezírko. Trvalo hodnou chvíli, než jsme fauna přesvědčili, že i když se cítí být nejkrásnějším v Zapovězeném lese, nedává mu to právo na Málinku. Slečna průvodkyně kroutila hlavou: „To jsem ještě neviděla. Učíme fauna, jak balit holky.“ Branibor nakonec podlehl naší výuce, a snažil se zapamatovat si všechny rady, které jsme mu o lásce dali. Ještě než ho Andy rozmrazil, vzali jsme mu z medailonku na krku prášek, který po vložení do vody vyléčil celé jezírko. Dokonce i ona ubohá myška byla zachráněna a
Faun slíbil, že už bude na vílu hodný, proto ho Andy rychlým Finite zbavil spoutání.

Madam Monny se zhrozila, kolik už je hodin, a tak nás raději přenesla zpět k hradu. Bohužel ještě před přemístěním jsme se všichni (kromě zkušeného Andyho) stihli o cosi popálit.

Ještě bych chtěla dodatkem zmínit, že se bohužel cestou z osobních důvodů musela vrátit do hradu Lola. Velmi nás to zarmoutilo, hned jsme si připadali jako bez ruky.

Osobně bych řekla, že nás tato výprava opravdu hodně stmelila a všichni se už nemůžeme dočkat na další. I proto jsem se zeptala na pocity z výpravy mých spoludobrodruhů:

Elizabeth Jessica Hladíková:
I přesto, že jsem byla z nás všech nejvíce zraněná, tak i tak jsem si to hrozně užila :). Bylo to úžasné a je pravda, že jsem se v pár chvílích doopravdy bála. Všichni jsme se tam hodně spřátelili, a bylo to celkově strašně fajn :).

Theodor Mudd:
Výprava byla úžasná. Nejprve jsem si myslel, že je v tom křoví irský skřítek. Vlkodlaka bych tam opravdu nečekal. Pak přišlo jezírko a spekulace o sopce s Andrewem, ale díky Merlinovi za to chapadlo. Pak přišel na řadu Branibok nebo jak se ten faun jmenoval. A začal cloumat s ubohou vílou. Vůbec jsem si nevzpomněl na žádné kouzlo, které by té chudince mohlo pomoci, až se dal Andy do akce a situaci zachránil. Ano, výpravu jsem si opravdu užil. Sovy mají nějaké to papu a já děravou ponožku jako suvenýr.

Daniela Dark Wolf:
Ze začátku jsem se hodně bála, později jsem však byla velmi nadšená. Nejdříve jsem nevěděla, co dělat, protože jsem byla nejmenší a sama se snažila pomáhat. Když se ukázal první problém, nebyla jsem schopná ani zjistit, odkud jde hluk (jsem totiž na jedno ucho hluchá). Ale nakonec jsem to dokázala, pomohla jsem a nenechala se zahanbit. Nakonec jsem se ukázal dokonce jako nepostradatelná, když si Eliz zlomila nohu. Vše se nakonec i za mého přispění vyřešilo. Ovšem těsně před odchodem z lesa jsme si všichni popálili ruce, takže to byla taková třešnička na dortu.

Andrew Uroboros za zkušeného výpraváře:

Výpravu jsem si užil a to ve vší vážnosti. Nejen proto, že výpravy se slečnou Monny jsou vždycky akční a „životu“ nebezpečné, ale i proto, že se sešla skupina lidí, kteří se nebáli zapojit. Lidí s fantazií, představivostí a chutí se bavit. Ne vždy se to takhle povede, o to víc jsem si naši společnou výpravu užíval.  – Ve vší nevážnosti, samozřejmě. Protože, kdo by mohl být při tom řádění Elizabeth vážný :o)).

Ještě bych Vám ráda představila šest statečných:

Průvodkyně slečna
Monny Whitecrow

Zkušený výpravář
Andrew Uroboros

Statečná (zraněná) – 2.ročník
Elizabeth Jessica Hladíková

Gentleman nováček
Theodor Mudd

Vždy nápomocná novačka
Daniela Dark Wolf

Nováček, příště už zvládne celou
Lola Whiteová

Má maličkost, nováček
Helen Miltonová

Helen Miltonová