Když jsem minulý rok nastupovala na jeden z předmětů madam Cuthbert, neměla jsem ani moc potuchy, ke komu se to hlásím. Paní profesorku jsem znala možná tak od vidění a mám dojem, že jsem si dokonce myslela, že Marylin je Malwen – zkrátka hrozná ostuda. Paní profesorka mě však ale velmi mile překvapila nejen svými výklady, ale i lidským, chápavým přístupem a originálními úkoly. Takto spokojená jsem nebyla asi jenom já, neboť dostala profesorka letos pochvalu od Studentské rady. A to mě vedlo k otázce? Kdo to je vlastně ta Marylin Cuthbert?

Na hradě je pomalu od jeho začátků, abych byla přesná od roku 2006. Duši má opravdu skrz naskrz žlutou, to z ní sálá i přes ten fialový hábit a já o ní vlastně vůbec nic nevím. Kdy se stala fialovou? Jaká byla v koleji? Co ji tu drží? Proč vyučuje to, co vyučuje? A co famfrpál? Kdo mě znáte, víte, že jsem zvídavá a pořád mám v hlavě spousty otázek. To mě přivedlo k tomu napsat tento rozhovor, jednak protože mě madam zaujala svou povahou a chtěla jsem ji trošku více poznat, a jednak jsem chtěla, aby i naši malí jezevečci trošku poznali ty, kdo dřív chodili do té naší krásné koleje.

Žlutý Trimeles:  Dobrý den paní profesorko, musím přiznat, že o vašich krocích na hradě nic moc nevím, a co víc, dokonce jsem o vás ani nic nebyla schopná dohledat, takže jsem opravdu ráda, že se o vás konečně dozvím trošku něco víc. -Mrkne a pousměje se-  Prozraďte nám, když jste nastoupila na hrad, chtěla jste být zařazena kloboukem do žluté koleje nebo jste si myslela, že vaše kroky povedou úplně jinam? A co po zařazení? Byla jste aktivní členka koleje, nebo naopak jste byla vidět jen někdy a někde? Bavila vás už, když to takhle řeknu, odmalička výuka? –nachystá si poznámky-
Marylin Cuthbert: Dobrý den i vám! – usměje se – Pokud si dobře vzpomínám, pokukovala jsem po dvou kolejích – po Mrzimoru a Havraspáru. Ale ke žlutým mě táhlo trochu víc, takže mě rozhodnutí klobouku maximálně potěšilo. Co se týče aktivity, tu mi ze začátku trochu komplikovali mudlové, protože jsem měla omezené cestování mezi mudlovským krytím a hradem. Nejbližší letaxová síť byla v knihovně, ale tam jsem naštěstí byla vždy jako doma a naštěstí ani moc divně nekoukali, když jsem si z knihovny odnášela zadání úkolů a soutěží a do knihovny nosila pergameny s vypracováním – pousměje se – Takže jsem se začátku byla méně vidět, ale časem jsem se ve žluté kolejce zabydlela. Aktivní jsem byla hlavně ve famfrpálu a jeden rok, to ještě Magrápa byla mezi živými, se nám poštěstilo úspěšně zabojovat o KouzlOscara.

Žlutý Trimeles: –pokýve hlavou- . Dále jsem se trošku chtěla zeptat na vaše studium. Bylo tu kdysi dávno pořád tolik předmětů na výběr, nebo to bylo daleko omezenější než dnes? Pamatujete si nějaký předmět, který vám třeba utkvěl nějak v hlavě? Nebo nějakého dobrého profesora, na kterého vzpomínáte a třeba si i uvědomujete, že děláte nyní něco ve svých hodinách/ hodnoceních podobně jako on? –zvedne oči od pergamenu-
Marylin Cuthbert: Výběr byl vždy poměrně široký. Většinou natolik, že mi moje přesvědčení „zapíšu si jen pár předmětů, abych stíhala“ vydrželo jen do zápisu – směje se – Ale ne vždy se mi to pak dařilo skloubit s životem u mudlů, takže v průběhu roku předmětů ubývalo a moc jsem toho nedokončila. – povzdechne si – Dodnes ale s láskou vzpomínám hlavně na Fortunaci a Leti, která ji tehdy vyučovala a byla nejen vynikající profesorkou a kolejní ředitelkou, ale hlavně byla člověkem s velkým srdcem. Vždy dokázala povzbudit a nejen pro mě byla velkým vzorem. K favoritům u mě také vždy patřil Literární seminář – i klasický, ale hlavně poezie – a Kouzelnické počty. A abych byla upřímná, vzorem v hodnocení jsou mi hlavně kolegyně, které jsou na hradě teď. Přece jen jsem OVCE absolvovala už v roce 2011, a moje hlava nemá do děravého kotlíku daleko, takže ta hodnocení ze studentských let už si moc nepamatuji.

Žlutý Trimeles: Doufám, že tedy můžu dál a ještě bych se ráda vrátila v tomu KouzlOskarovi. Co to vlastně je? A kdy se vám to podařilo vyhrát? A tím bych i navázala na váš čarostav, jak se stalo, že jste měla možnost dát jméno dvěma magíkům? Kteří to jsou? – usměje se –
Marylin Cuthbert: KouzlOscar byla divadelní soutěž, ve které měla prsty Elizabeth Lectrová spolu s kolegyní Barb. Těm, koho zajímají podrobnosti vřele doporučuji článek od Magrápy: Jezevci z Broadwaye triumfovali! (https://trimeles.mrzimor.cz/2011/02/jezevci-z-broadwaye-triumfovali/) Já se u něj vždy dobře pobavím a zavzpomínám. Co se týče magíků, kdysi – a teď mě s hrůzou napadá, že to bude asi dost dávno – byla na Ministerstvu kouzel možnost navrhovat jména novým magíkům na základě jejich popisu. Pojmenování mohl navrhnout kdokoli a mně se podařilo uspět dvěma návrhy v oblasti výuky, konkrétně šlo o magíky Slušný základ a Dobrovolník.

Žlutý Trimeles: – baví se nad článkem – To vidím prvně, vypadá to jako super akce! A ti magíci, to je zajímavé, zrovna tyto oba mám -kontroluje si je-.  Jak jste sama podotkla, pak přišly OVCE. V jakém roce jste fialověla, vzpomenete si ještě? -kouká na profesorku- Co vás vedlo ke změně hábitu ze žlutého na fialový? Nemáte někdy chuť se vrátit zase zpátky do koleje? Nebo už k vám ta pozice profesory naopak tak přilnula, že byste neměnila? -pousměje se- Přece jenom, kudy chodím, tudy na vás slyším samou chválu a i má osobní zkušenost je taková, že profesorské křeslo vám prostě a jednoduše sedí na míru.

Marylin Cuthbert: Pokud si dobře vzpomínám, v roce 2011 jsem absolvovala OVCE a potom jsem hrad na nějaký čas opustila, abych mohla prozkoumávat zbytek světa. Čas od času jsem ale otevřela DV, abych věděla, co se na hradě děje a tam jsem narazila na zmínku o tom, že je nedostatek vypisovaných soutěží, nebo něco v tom smyslu. No a jelikož se mi po hradě už celkem stýskalo, poslala jsem sovu panu řediteli, s tím, že bych měla zájem o to stát se zaměstnancem. A tak začalo moje několikaleté působení v tmavě fialové. Občas mě samozřejmě napadne, jaké by to asi bylo vrátit se do koleje a do studentských let, ale od prázdnin 2019 si libuji v hábitu světle fialovém a ten bych neměnila. Už jen kvůli některým studentům, jejichž vypracování jsou tak inspirativní a skvělá, že si vždy na konci školního roku říkám, že budu muset sestavit další ročník, jen abych je mohla mít ve třídě i další rok – směje se – A kromě toho mi maximálně vyhovuje, že mohu navštěvovat výklady svých kolegů, takže nejen, že si nemusím na začátku roku vybírat, kterých z těch mnoha zajímavých předmětů si zapíšu, ale hlavně nehrozí žádné odhlašování během školního roku – trochu se začervená –

Žlutý Trimeles: Určitě musíme zdůraznit, že takových jako vy, co na hradě jsou takových let, tu není zrovna nejvíce. -zasměje se-  Co vás tu pořád drží? Nepřemýšlela jste někdy o úplném odchodu? Přece jen mudlové někdy člověku dokážou lehce zavařit a jeden pak nemá chuť vůbec na nic. -napije se vody a poslouchá-
Marylin Cuthbert: – Zasměje se – Mudlové toho někdy vyžadují opravdu hodně, ale spíš než odchod si dokážu představit omezení svých hradních povinností na minimum, jen abych tu aspoň částečně mohla být. Náš hrad je totiž podle mě úžasným místem, tak trochu láska na celý život. Takže dokud bude domovem kreativity, úžasných lidí a navíc i prostorem, kde člověk může být sám sebou, jen tak lehce se mě nezbaví.

Žlutý Trimeles: Znáte vůbec ještě někoho u nás v Mrzimoru osobně, bavíte se s někým? Přece jen já jsem už jedna ze starších tváří a v koleji jsem s vámi tu čest tuším neměla. A jak se díváte na dnešní Mrzimor? Máme tu šikovné, talentované a pracovité studenty nebo jsou naopak méně aktivní než za vašich žlutých let? A myslíte si, že naše mrzimorská kolej je opravdu taková, jak je popisována v knihách a filmech? -je zvědavá, co profesorka řekne-
Marylin Cuthbert: To je dobrá otázka… – zamyslí se – Mám pocit, že většina těch, co jsem znala, buď zfialověla nebo jela na dovolenou k tučňákům. Z těch, co jsou žlutí srdcem i hábitem znám samozřejmě nejlépe svou sestru Malwen a občas mám tu čest zavítat ke Třem se slečnou Helen.
-slečna Helen zvedne oči od druhého stolu a trošičku se začervená- . A potom je pár žlutých, které jsem měla tu čest poznat v rámci výuky. Tam je to pak někdy taková zvláštní směsice toho, že o nich člověk zjistí díky úkolům poměrně dost, ale zároveň toho ví hodně málo a mimo výuky se s nimi v podstatě nevídám. Co se týče Mrzimoru jako takového, mám pocit, že se ve své podstatě nezměnil. Rozhodně je plný šikovných, talentovaných a pracovitých studentů, se srdcem na pravém místě. Jen tedy většinou nepracují na získání poháru, takže ta pracovitost pro nezasvěcené nemusí být tak zjevná – zasměje se –

Žlutý Trimeles: Tak to s vámi souhlasím! -směje se- Na druhou stranu v dnešních dnech jste určitě jedna z velmi aktivních fialových. -konstatuje- Měla jste někdy nějakou funkci v koleji nebo potom i jako fialová? Pokud ne, máte alespoň nějakou vysněnou funkci, kterou jste si vždycky chtěla vyzkoušet? Popřípadě dokážete si představit, že v dnešních dnech mimo profesorských povinností děláte ještě něco navíc? A na kterou funkci naopak byste si nikdy netroufla? -zvídavě se usměje-
Marylin Cuthbert:Nevím, zda za to může smysl pro povinnost, ale dávám si vždy pozor, abych nepřislíbila něco, co potom nebudu schopná dodržet a vykonávat v dostatečné kvalitě. Můj drahý mudla, stejně jako kdysi moji rodiče, nemá pro hrad moc pochopení, takže jsem vždy musela brát hodně do úvahy i to, aby případná funkce příliš nezasáhla do mého osobního života. Takže jsem žádnou speciální funkci neměla ani za studentských let, ani nyní.
Kdyby šlo jen o přerovnávání knížek a trávení času v knihovně, tak bych samozřejmě brala pozici knihovníka – zasměje se – Ale spíš si nějaké větší působení aktuálně představit nedokážu. A na co bych si asi nikdy netroufala je pozice kolejního ředitele.

Žlutý Trimeles: Když si trochu připomeneme, co vyučujete – jsou to dva opravdu oblíbené předměty: Knihomilství a Jak se šťastnějším státi. Tak jak tyto nápady vznikly? U toho Knihomilství je to asi jednoduché, sama milujete knihy, nepletu se? -pousměje se a vzpomene si na diskuzi s paní profesorkou o mudlovské maturitní četbě- Zároveň si myslím, že vás svými názory a zajímavými typy na knihy mohou i studenti sami na oplátku ovlivnit a něco vám taky předat. Ale co ten druhý předmět? Chcete někomu předat své vlastní rady, životní zkušenosti, o kterých jste přesvědčená, že fungují? A proč myslíte, že se vaše předměty každoročně tak rychle zaplní a jsou žádané? Taky by mě zajímalo, jestli máte v hlavě nějaký nápad na předmět, který byste v budoucnu chtěla vyučovat? -zvedne oči a nastraží uši-
Marylin Cuthbert: S myšlenkou stát se profesorkou jsem si pohrávala roky, byla tu ale ta zásadní otázka: Co učit? A pak mě jednoho dne napadlo, že když o knihách dokážu básnit hodiny, že by se tím dal naplnit celý předmět. Od prvotní osnovy ke Knihomilství v jeho aktuální podobě uběhlo několik let, ale to čekání, podle ohlasů a toho jak se třída vždy plní, asi stálo za to – potěšeně se usměje – A že se třída rychle plní? To je jasné! Kdo by se nechtěl bavit o knížkách?! A Jak se šťastnějším státi? Ten v mnohém vycházel z mojí vlastní zkušenosti, i když spíš než o moudrost vlastní se v něm dělím o moudrost jiných. Roky jsem bojovala s tím, že na papíře můj život vypadal dobře, ale já se extra šťastně necítila. Potom jsem narazila na pozitivní psychologii a psychologii štěstí a otevřel se mi svět poznatků a praktických cvičení, které byly vědecky podložené. Pomohly mi stát se šťastnější, a jelikož jsem usoudila, že by byla škoda nechat si to jen pro sebe, vznikl nakonec i tento druhý předmět.

(Poznámka redakce: V době rozhovoru se to madam snažila ututlat, ale nyní již víme, že letos otevřela další velmi zajímavý předmět, a to Péče o malé kouzelníky. Naopak Knihomilství se letos, pokud mě zrak neklame, neotevřelo.)

Žlutý Trimeles: A vůbec, když vám takhle přijde nějaký student do hodiny, čeho si u něj ceníte? A co když vám do hodiny přijde někdo třeba méně talentovaný nebo někdo, kdo vyloženě úkoly nedělá, nebo když už je udělá, nečte pořádně zadání a naopak víte, že by měl na víc, kdyby si nad úkoly dal více času? Dáváte horší známku, upozorňujete ústně, nazlobí vás to? -nedokáže si to představit- A zásadní otázka: Je tu hodně takových lidí, nebo si většina dává záležet? Někteří profesoři třeba nemají rádi vyloženě bodohrotiče, protože si myslí, že jejich předmět je jen do počtu a úkoly budou odfláknuté. Vnímáte to taky tak, nebo naopak takové pilné studenty podporujete? -vezme si další pergamen a dodá- Podle mě jsou v hodně případech hrotiči totiž právě ti vytrvalí a pilní perfekcionisté, kteří by si nedovolili něco úplně vypustit.
Marylin Cuthbert: Podobné případy jsem v podstatě řešit nemusela, většinu úkolů je radost číst. Ale občas se stane, že se přihlásí někdo, kdo odevzdá 1-2 úkoly a potom si buď jde odpočinout k tučňákům nebo začne sbírat Trolly. Člověk pak sice má méně práce, ale většinou by bylo lepší, kdyby se student odhlásil – čas je omezený a mudlovský život by měl mít přednost, ale zároveň je škoda, pokud někdo neaktivní blokuje místo ve třídě někomu, kdo by úkoly plnil s chutí.
Co si cením? Upřímnost, snahu, kreativitu. Potěší mě, když je vidět, že student ten úkol dělal s chutí, že do něj dal kousek sebe. Že mu věnoval čas a energii. Když si studenti dají na úkolu záležet, je to cítit. A nevím, nakolik to bylo jejich perfekcionismem a nakolik tím, že je předmět opravdu bavil, ale s bodohrotiči jsem zatím měla jen ty nejlepší zkušenosti.

Žlutý Trimeles: Když koukám na váš status, máte něco nahráno i ve famfrpálu. Hrávala jste ještě ten starý nebo jste si vyzkoušela už ten nový (který vlastně už tolik nový není, spíš zánovní a někdy nefunkční)? Pokud jste zkoušela oba, můžete je určitě i porovnat! -nadšeně se usměje- A nyní, když už jste fialová a nemáte možnost bojovat o pohár, chodíte alespoň podporovat na zápasy, nebo stalo se vám někdy, že jste měla náladu a šla jste si prostě zalétat na individuální trénink jen tak pro radost?

Marylin Cuthbert: Většinu času na koštěti jsem strávila ještě na hřišti starém, tehdy mě motivovala asi hlavně možnost reprezentovat kolej na oficiálních zápasech. Ale ani nové hřiště mi není úplně cizí. A ano, do velké míry za to mohla touha po magíkovi Těžko na cvičišti… -zazubí se-
Teď se hřišti spíše vyhýbám, hlavně kvůli času. Mám navíc tendenci dělat věci buď na 100 % nebo vůbec, takže by se ty lety pro radost mohly zvrhnout v pravidelný trénink, jen abych se mohla pyšnit Mistrem famfrpálu. A i když se mi ten nový famfrpál zamlouvá víc, chytače bych asi radši trénovala ještě za mlada – na tyhle nové formy tréninku nemám dost obratnosti –zasměje se-.

Žlutý Trimeles: S naší jezevčicí Malwen máte podobná křestní jména, stejná příjmení a obě jste tedy srdíčkem mrzimorské, jak už jste uvedla, jste sestry, říkám to správně? A zajímalo by mě, Malwen je na hradě až od roku 2011, máte nějakou zásluhu na tom, že ji mezi sebou v koleji vůbec dnes můžeme mít? Nebo nedošlo k žádnému popostrkování a přemlouvání a nápad jít taky studovat k nám na hrad byl její?
Marylin Cuthbert: Zásluhu na tom rozhodně mám! -sebevědomě prohlásí a potom se zarazí- Tedy, pokud si mohu připsat zásluhy za to, že jsem byla roky chodící reklamou na hrad.
Pokud jsem někoho popostrkovala, tak to byla spíš moje první mladší sestra, Melanie. Malwen nás pak měla denně před očima dvě, takže tam se o nějakém přemlouvání mluvit nedá. Jak bylo jasné, že udrží brk, přiletěl dopis z Bradavic.

Žlutý Trimeles: Když porovnáme hrad dříve a nyní, určitě bychom našli spoustu věcí, které se změnily. Kdybyste měla říct, dotkla se vás nějaká změna opravdu výrazně? A jaké změny vám přijdou za ty roky pozitivní a co se naopak zase zhoršilo? –objedná si ještě jednu limonádu a pečlivě zapisuje-
Marylin Cuthbert: Nepříjemnou změnou byly asi hlavně odchody některých lidí. Ať už těch, se kterými jsem měla nějaký bližší vztah, tak těch, které jsem vnímala jako součást hradu a jejichž přítomnost dělala hrad lepším. Těch lidí bylo víc, ale jako první se mi vybaví jména jako Leti nebo Larrie. A pak jsou tu lidé, se kterými jsem na hradě vyrůstala. Ze žlutých se mi hned vybaví Ellka Willova, která pro mě roky byla neoddělitelnou součástí Mrzimoru, a relativně čerstvě i sl. Vicky, u které ale pevně doufám, že se nám zase vrátí.
Občas přemýšlím i nad tím, kde asi skončila Linn Crafty, se kterou jsme za mladých let trávily hodiny a hodiny na ošetřovně. -na chvíli se zamyšleně odmlčí-
Co mi přijde pozitivní a co se zhoršilo? Jako pozitivní vnímám určitě to, kolik nových oblastí hradního života za ta léta přibylo a že díky čarostavitelům přibývají stále další a další možnosti a novinky. A zhoršené… nic zásadního mě nenapadá. –pokrčí rameny-

Žlutý Trimeles: Ve všem, co děláme, chceme být většinou přirozeně úspěšní, nebo chceme, aby nás to alespoň nějak uspokojovalo. K tomu určitě patří i nějaké sny a cíle. Pamatujete si vaše cíle, když jste přišla na hrad? A jak se vaše sny postupně měnily? Přece jen v každém věku přemýšlíme trochu jinak. Máte i v dnešních dnech něco důležitého, co vás vůbec vede k tomu se k nám na ten náš hrad vždycky přihlásit? Jste spíše snílek nebo jste spíše realista? -zkusí odhadnout odpověď madam-
Marylin Cuthbert: Upřímně? Už si to moc nepamatuji. Vím, že jsem v prvních letech toužila po tom, aby Mrzimor vyhrál pohár, ale celkem brzy jsem přišla na to, že je to sen sice pěkný, ale že se na něj rozhodně nemám upínat. -pousměje se-
Vím, že jeden školní rok jsem si dala za cíl stát se snaživcem roku a nějaký čas se mi dařilo držet se na prvním místě v bodování. Nedokázala jsem si ale dobře rozvrhnout čas a o termínové víkendy jsem pak brzo ráno vstávala a celý den psala a tvořila… až mi došlo, že jsem asi přecenila své síly a že pokud nechci šidit mudlovský život a své zdraví, tak je potřebné s tím něco udělat. Nakonec jsem pak tuším místo předních příček žebříčku okupovala mrazák. -napije se, aby získala trochu času na přemýšlení-
Aktuálně asi největší smysl vidím ve výuce – vnímám ji jako možnost poskytnout studentům prostor pro zamyšlení, růst a kreativitu. A ta odměna za to poskytnutí prostoru je někdy až neuvěřitelná. Jak už jsem říkala, číst většinu vypracování je radost. Skoro vždy jsou plné zajímavých postřehů a myšlenek, občas vykouzlí úsměv na tváři, jindy rovnou rozesmějí. Díky studentům mám pravidelnou dávku obohacení a inspirace. To mě, spolu s pozitivní zpětnou vazbou, motivuje k tomu vymýšlet další výklady.
A jestli jsem realista nebo snílek? Já si myslím, že v sobě mám kus snílka, ale že ve mně převažuje realista, který velmi často vyhodnotí, že mám sice sny a plány krásné, ale že skutečnost tak vypadat určitě nebude. A tak se realista se snílkem občas shodnou na tom, že nebudou riskovat zklamání a ušetřený čas prožijí v nějaké knize.

Žlutý Trimeles: Mudlové jsou samozřejmě taky součástí našeho hradního života. Někdy dokonce častěji, než bychom chtěli. -pokrčí rameny- Měla jste někdy nějakou kolizi u mudlů, která ovlivnila i vaše hradní já? -vzpomíná na ztracený internet, při famfrpálových zápasech- A vůbec. Od spousty lidí tady jsem už zaslechla třeba: Tady se cítím být víc sebevědomá, nejsem tolik tichý, nebojím se tolik, že mě někdo bude soudit, když se mi něco nepovede. Když se nad tím zamyslím, musím vlastně jen souhlasit. Hrad mi dovoluje rozvíjet spoustu vlastností a i schopností, které nemám u mudlů tolik dominantní, ať už z jakéhokoliv důvodu. Do jaké míry si myslíte, že se to naše mudlovské já projeví do toho kouzelnického? A proč si myslíte, že se právě často tady na hradě chováme trochu jinak, než bychom se třeba zachovali ve stejné situaci u mudlů?
Marylin Cuthbert: Mudlovské kolize se samozřejmě nevyhnuly ani mně. Ať už to byla mudlovské technika, která žárlila na mou náklonost k světu kouzel a nechtěla mě na hrad pustit, nebo přímo mudlové, kteří v hradu vidí žrouta času. Uniká jim, že je hrad opravdu úžasným prostorem pro růst, kreativitu a seberealizaci.
Člověk tu může nejen rozvíjet schopnosti, které by jinak asi ležely ladem, ale i trochu experimentovat s tím, jak se prezentuje a jak na to potom reagují ostatní.
Myslím že mudlovská já a kouzelnická já jsou jako spojené nádoby, které se neustále ovlivňují. Do jaké míry se ale projevují je podle mě u každého individuální. Tipovala bych, že to závisí hodně od toho, jak jsme se svým mudlovským já spokojení. Pokud jsme spokojení, tak asi ani projevy našeho kouzelnického já nebudeme tolik řešit a svůj čas a energii budeme investovat do jiných věcí, například do budování vztahů nebo do tvorby.
Rozdíl, mezi mudlovským a kouzelnickým já, bych čekala hlavně u lidí, kteří buď se svým mudlovským já nejsou spokojení, nebo u těch, kteří mají pocit, že z nějakého důvodu u mudlů nemohou být sami sebou. Na hradě má člověk příležitost prezentovat se, jak jen se mu zlíbí. Výhodou je asi to, že je tu komunita lidí, kteří rádi člověka podpoří, ať už je v něčem trochu jiný než ostatní, nebo má pocit, že vlastně v ničem nevyniká. Jak jste říkala – člověk se tak nebojí, že ho někdo bude soudit, když se mu náhodou něco nepovede. A ví, že i kdyby se náhodou něco opravdu nepovedlo, není takový problém začít znovu a s čistým štítem, což se u mudlů tak často nedá.

Žlutý Trimeles: Já bych vám nyní nechala asi volný prostor k tomu něco sdělit. -složí papíry a podívá se na hodiny- Třeba nějaký pozdrav, poděkování, pokud máte nějaký oblíbený citát nebo pokud chcete někoho motivovat, je to jen na vás. A hlavně bych vám hrozně moc chtěla poděkovat, že jste si na mě udělala čas a přeji vám spoustu šikovných studentů a doufám, že se uvidíme zase někdy na hodinách. Musím sama ještě jednou potvrdit, že to, co děláte, děláte skvěle a moc vám děkuji za vaše povzbuzování, milá slova a hodnocení, která byla jako pohlazení nebo balzám pro duši po celičký minulý půlrok. Děkuji.
Marylin Cuthbert: -Zčervená a chvíli nenachází slova- Och, to já děkuji za pozvání a zajímavé otázky! Moc mě těší, že se vám na hodinách líbilo a ráda vás v učebnách uvidím i letos. -usměje se-
Co bych chtěla ostatním sdělit? -zhluboka se nadechne- Aby trávili dostatek času s lidmi, které mají rádi, a činnostmi, které je baví. To je podle mě jeden z klíčů ke spokojenosti. A hrad je jedním z míst, která jsou na to jako stvořená.
Také bych ráda ostatním popřála všechno dobré do nového školního roku. Studentům předměty, které je budou bavit, a odvahu pouštět se i do věcí, ve kterých si třeba tolik nevěří.
Profesorům studenty, se kterými je radost pracovat a pozitivní zpětnou vazbu na to, co pro ostatní dělají. A hradu, ať je vždy domovem úžasných lidí, díky kterým je plný fantazie, kreativity a kouzel.

Pro Žlutého Trimela
Amanda Wright