Jednou to muselo přijít, a proto mám pro Vás speciál o jedné z potterovských her, která není jen pouhým kabátkem přehozeným přes jinou hru… Anebo nakonec je?

Harry Potter: Boj o Bradavice je kooperativní karetní deckbuildingová hra na motivy knižní série z pera J.K. Rowlingové. Je určena pro 2-4 hráče ve věku od 11 let. Herní doba jedné partie se pohybuje okolo 45 minut. V České republice ji vydávají RexHry, na Slovensku iHrysko.

Vaším úkolem je porazit všechny nepřátele – většinu znáte z knih nebo filmů – předtím, než oni ovládnou poslední lokaci pro daný školní rok.

Jak se hraje:

Každý z hráčů si vybere jednoho z hlavních hrdinů: Harryho, Rona, Hermionu nebo Nevilla, a všichni si vezmou odpovídající startovní balíček. Stejně tak si vezmou univerzální desku s ukazatelem životů. Zvolíte si, který ze sedmi ročníků si chcete zahrát, a otevřete odpovídající krabičku. První dvě, tři hry doporučuji začínat od toho prvního. Hra má totiž lehký legacy nádech a určitou učící křivku. Ale nebojte se, žádné čmárání, lepení, ani trhání jako v jiných legacy hrách vás nečeká a ta učící křivka také není nijak závratně prudká.

Roztřiďte a umístěte komponenty z krabičky na odpovídající místa. Seřaďte karty lokací, nepřátel, zamíchejte karty černé magie a Bradavic. Šest z nich potom vyložte do nabídky. Lízněte si pět karet ze svého balíčku a hra může začít.

Aktivní hráč nejprve otočí kartu černé magie a udělá, co je na ní napsané. Většinou to není nic hezkého. Přidejte žeton ovládnutí na lokaci, uberte si životy, odhoďte kartu z ruky. Podobně pak přichází na řadu efekty nepřátel. Na závěr už můžete hrát karty, které máte v ruce. Ty jsou několika druhů: kouzla, předměty a spojenci. Tyto karty vám přinášejí galeony na nové karty, blesky s nimiž zraňujete nepřátele, případně další efekty jako možnost uzdravit sebe nebo spoluhráče, líznout si další kartu a podobně. Když vypotřebujete všechny své karty v ruce, rozdáte blesky nepřátelům a za galeony si nakoupíte další karty z nabídky, zkontroluje se, zda byl poražen nějaký nepřítel, vyhodnotí se odměna za jeho poražení a na závěr se zkontroluje, zda karta lokace není plně ovládnuta.

Poté následuje další hráč. Otočí si svou černou magii, přihlásí se o slovo záporáci, zahraje své karty a tak dále, dokud Pán zla není poražen, nebo neovládne kouzelnický svět.

Dojmy:

První pocit, když jsem uviděl obsah krabice, byl úžas. Hlavně nad tím, jak celkem malá krabice může být těžká. Po otevření jsem zjistil, proč tomu tak je.

Tlustá hrací deska s Pobertovým plánkem na zadní straně, robustní inteligentní insert, a pak to hlavní: nádherně vyvedené těžké kovové žetony na označení ovládnutí lokace. Karty běžné kvality, přesto bych doporučil ty pro černou magii něčím obalit. Jejich zadní strana se mícháním brzy ošoupe a je pak poznat, z jakého ročníku daná karta je. Taktéž někomu může vadit, že hra nemá vlastní ilustrace, ale využívá fotografie a grafiku z filmů a her. Pravidla v obálce z tvrdšího papíru čítající čtrnáct stránek s hromadou obrázků a psaná velkým písmem už naznačují, že cílovou skupinou jsou rodiny s dětmi. Což může být zároveň pozitivem i negativem celé hry.

Pokud jste očekávali nějakou větší strategii, a aby vaše rozhodnutí měla nějakou větší váhu, musíte se porozhlédnout jinde. Většinou opravdu zahrajete všechny karty, které můžete, nakoupíte nové, rozdáte blesky a může hrát další hráč. Takže po nějakém třetím průchodu ročníkem už víte, jaké karty si pořídit, kterého nepřítele „ubleskovat“ prvního a jak zaručit, aby to zbytek party přežil. Za každého umrlíka totiž přidáváte žeton na lokaci a daný hráč ztrácí všechny blesky a peníze v zásobě a půlku karet na ruce zaokrouhleno dolů.

Hra je taktéž nevyvážená na počet hráčů, kde ve dvou je to procházka mozkomorskou zahradou, ve třech zábavné dobrodružství jak z Ministerského výnosu, a ve čtyřech hráčích musíte mít opravdové štěstí nebo ovládat nějakou zakázanou magii, abyste se dostali do sedmého ročníku.

Když už jsme u toho štěstí. Množství náhod je až nemilé. Od černé magie v kombinaci s nepřáteli, kdy ve vyšších ročnících můžete zažívat vymírající spoluhráče, přes nabídku karet, kterou nikdo nechce, protože byste si takovou kartou jen ředili svůj balíček, neboť nemáte jak se karet zbavovat, a přetočení nabídky jste už vypotřebovali, po karty na ruce, které vlastně už nic nedělají nebo hůře – škodí vám. Následují i schopnosti hrdinů, kde nejslabší z nich je paradoxně Harry. Takže pokud si chcete hru užít, doporučuji bez něj.

Závěr:

Po obrovském jásání, že máme nějakou pěknou originální Potterovskou deskovou hru, přijde pro zkušenější hráče deskovek studenější sprcha v podobě množství náhod a nevyváženosti celého systému. Pokud však nezačnete hru více pitvat a hledat nepříjemné nedostatky a nedodělávky, určitě si Boj o Bradavice s rodinou nebo přáteli užijete.

Případně si počkejte na dvě rozšíření, která mají údajně některé nedostatky odstranit.

Pro ŽT,
TM