Jedna z momentálně nejvýraznějších fialovo-žlutých tváří na hradě. Řeč je o Tadäusi Trotterticklerovi, zasloužilém profesorovi a především supervizorovi soutěží, který byl oceněný řádem Vox Scholaris. Co všechno musí umět a zvládat supervizor soutěží? Je spokojen s počtem vypisovaných soutěží a příspěvků do nich? A co se stalo, že se profesor neobjevil na loňské Závěrečné slavnosti? 

Profesor Tad mě na hradě provádí od mých prvních kroků. Když jsem kdysi poprvé vstoupila do koleje, byl to pro mě velký vzor, neboť právě on byl jedním z prefektů, na kterého jsme se tehdy mohli jako prváčci obrátit. Od té doby uplynula již spousta času, vystřídala se spousta jiných prefektů, z jezevce Tadýho se stal profesor a mnohé se změnilo. Oba jsme se tak po delší době sešli, strávili spolu příjemný čas a popovídali si především o jeho pozici supervizora soutěží. Na přetřes přišla samozřejmě i jiná témata. Co všechno o své pozici i o sobě samotném prozradil?

Žlutý Trimeles: – srovná si papíry před sebou – Tak přeji Vám ještě jednou krásný, i když vlastně spíš upršený, den pane profesore. Vykonáváte pozici supervizora soutěží, což je určitě velmi zajímavý post – usměje se – . Když se ale řekne supervizor soutěží, spousta z nás má jen matnou představu, co všechno se za tím skrývá a co všechno to obnáší. Zkusil byste nám pro začátek představit, co je vlastně Vaším úkolem a co všechno jako supervizor musíte umět a dělat? – zvídavě se podívá na pana Tada –

Tadäus Trottertickler: – mile se na slečnu usměje a uspořádá si pergameny – I Vám pokud možno přeji krásný den, slečno. Doufejme, že nám z nebe prší štěstí. Práce supervizora soutěží nebude na první pohled zřejmě tak jednoduchá, jak se může zdát. Je nutné vynaložit nemalou dávku energie a hlavně času do pečlivého vypisování, plánování a schvalování soutěži, abychom každý den mohli mít nové soutěže. Kromě toho je nutné prohrabávat se statistikami, aktualizovat dokumenty, které slouží pro lepší přehlednost vypisujícím, počítat odměny, pravidelně je každý měsíc odesílat, na konci roku dělat statistiky za celý uplynulý rok, pečlivě sledovat práci kolegů a udělovat řád… je toho opravdu víc, než se na první pohled zdá. – orosí se mu čelo, když si vybaví všechny ty povinnosti –

Žlutý Trimeles: – udiveně pokyvuje – To je opravdu dlouhý seznam. Když se na to tak dívám, není post supervizora až moc velká zodpovědnost? Berete to stále spíš jako milou povinnost, nestává se z té rutiny pomalu až stereotyp? – napije se čaje –

Tadäus Trottertickler: Jistá zodpovědnost tam určitě je. Dokážete si představit, že bych se ze dne na den vzal, zamkl se u sebe doma a řekl, že už toho mám dost? Soutěže by byly v ten moment v pánu a co by nastalo dále? To si ani nedokážu představit! Ale nebojte, nic takového se určitě nestane, na to mám všechny až moc rád. Post supervizora je pro mě spíše jako koníček. Baví mě pracovat, když víte, že se stále najdou tací, kteří vypíšou kvalitní soutěž, která se bude studentům líbit. Když potom vidíte ty počty příspěvků u jednotlivých soutěží, tak Vás to těší i za toho, kdo onu soutěž vypsal. Bez soutěží by hrad nebyl hradem. A i když se může zdát, že je má práce stále stejná, tak Vás můžu ujistit, že pro mě to stále stejné není. Každý den se najde něco, co mě překvapí… ať už mile nebo nemile. A v tom je ta krásná rozmanitost!

Žlutý Trimeles: To by nastal chaos, to vám povím! A někdo jako já by Vám šel klepat na dveře, neboť bych to nerozdýchala – směje se – Že Vás to baví je ovšem hlavní – uculí se a zakouká se do papírů -. Kdyby třeba někdy někdo měl o tuto pozici zájem, řekněme za pár let, až si už budete chtít užít klidu, nějaký váš nástupce, úplně upřímně, jaké shledáváte, tedy kromě zmíněné rozmanitosti, plusy a jaké naopak mínusy na postu supervizora soutěží?

Tadäus Trottertickler: To je velmi dobrá otázka! Pokud někdo bude o tomhle postu přemýšlet, tak mu jistě pár plusů i mínusů můžu nabídnout. Jako plus bych jednoznačně vypíchl krásný plat! – směje se – Kromě toho ale také zodpovědnou práci, bez které by se hrad neobešel. Jako plus bych také uvedl možnost udílet řád a pracovat s ostatními kolegy, čímž je můžete pravidelně ochraňovat před zhnědnutím! Jako minus potom časovou náročnost, řešení sporů a stížností od nespokojených studentů nebo profesorů. Je těžké vyjít všem vstříc. Jedna soutěž se líbí Vám, jedna druhému, další třetímu… ani tady se bohužel nezavděčíte všem a i když něco myslíte sebelépe, někteří to mohou pochopit jinak. A taky bych do mínusů dal starání se o soutěžní skřítky. Jen si představte, kdyby začali stávkovat! – ve tváři se mu objeví zděšený výraz –.

Žlutý Trimeles: To se ale nezavděčíte nikdy a v ničem – přikyvuje a souhlasně pokyvuje hlavou -. Jakou jste měl tehdy, konkrétně to tedy v zimě budou tři mudlovské roky, pokud se nepletu, motivaci přihlásit se na post supervizora? Jaké byly důvody k tomu, že jste po této příležitosti sáhnul? Neměl jste trošku strach? Protože jak to tady vyjmenováváte, muselo to chtít notnou dávku odvahy a vůle!  – přemýšlí –

Tadäus Trottertickler: To už jsou 3 mudlovské roky? Pro Merlina, ten čas letí! – nevěřícně kroutí hlavou – No, tehdy se to mělo tak, že jsem měl takové prozření, že bych se rád podílel na chodu hradu o něco víc, než jen jako pedagog. V té době se shodou náhod uvolnil post supervizora soutěží, tak jsem si řekl, že by tohle mohlo být přesně to, co jsem měl na mysli. Jak se podílet o chod hradu a přispět svou trochou do mlýna. Nu a jak vidíte, ono to vyšlo, za což jsem moc rád!

Žlutý Trimeles: – usměje se – To je pěkná náhoda, asi to tak mělo být. Jak se lišil Tadäus Trottertickler jezevec, ve své době odrážeč a prefekt od Tadäuse Trotterticklera, současného profesora a supervisora soutěží? Vidíte nějakou změnu, posun či pokrok? Nechybí vám být součástí koleje a vaše staré já? – prohlíží si pana profesora a přehrabuje v hlavě vzpomínky na něj v době, kdy byl ještě jezevec –

Tadäus Trottertickler:– dlouze se zasní – To víte, že mi to chybí… a jak. Jedna věc je být student v koleji, hrát si famfrpál, plnit úkoly a kout pikle se spolužáky… a druhá věc je být profesor a supervizor soutěží. A jak že se tihle dva pánové od sebe liší? Ten druhý je bezesporu pracovitější, zodpovědnější a přísnější. Na druhou stranu by se jistě vůbec nezlobil, kdyby si tak na den… možná tři, znovu vyzkoušel, jaké to je být mladý, vitální a zlobivý :D

Žlutý Trimeles: No vidíte, to by mě zajímalo! – zasměje se – Mladý, vitální, zlobivý… každopádně jaký jste měl vztah k soutěžím jako student? Bavily Vás, plnil jste je poctivě? Sbíral jste body nebo penízky? – zapisuje si –

Tadäus Trottertickler:Soutěže jsem měl vždycky moc rád! I když si tedy dost živě pamatuji, jak nešťastný jsem byl, když byla co druhá soutěž kreslící. Jistě Vám nemusím připomínat, jak zdatný umělec jsem. – směje se – Moje „kresby“ byste vidět nechtěla. Nicméně jsem se snažil všechny nekreslící soutěže plnit, dodnes si jich tolik pamatuji. Třeba ledové mísy, ty mi utkví v paměti snad napořád. Ale samozřejmě těch soutěží byla spousta, krásně se na ně vzpomíná. Snažil jsem se to dělat tak půl napůl. Pár soutěží na body, potom to trochu vyvážit penězi… a potom zase na body. – směje se – Aby byli spokojení všichni!

Žlutý Trimeles: – uculí se – Na postu profesora máte již mnohé za sebou. Ráda bych Vám pogratulovala nejenom za řád Vox Scholaris, který už máte nějakou dobu, ale především jste letos byl jmenovaný zasloužilým profesorem, a to je co říct. Za tu dobu, co vyučujete, máte nějaký oblíbený předmět? Srdcovku, kterou Vás prostě baví učit a baví Vás taky číst vypracování studentů? – zvedne oči od papírů –

Tadäus Trottertickler: Jsem za tyto ocenění nesmírně moc rád. Těší mě, že je má práce oceněna. Post profesora si opravdu užívám, v životě by mě nenapadlo, že budu mít tolik šikovných studentů. A srdcovka je zřejmě UFOlogie, jsem rád, že je mezi námi stále dost lidí, kteří na UFO věří. Pročítat si potom nejrůznější teorie, poznatky a vlastní zkušenosti s UFO je pro mě naprostý balzám na duši. Vždycky se cítím jako mezi svými, jistě takový pocit sama znáte. – směje se –

Žlutý Trimeles: – přikyvuje – Na hradě je spousta typů studentů. Tak s kůží na trh. Jaké máte rád Vy? Ty dochvilné, snaživce, ty s nápady, nebo spíš darebáky, vtipálky, rošťáky? – zvedne obočí a je zvědavá na odpověď –

Tadäus Trottertickler: To je těžká otázka, každý student má něco do sebe a má co nabídnout. Mám rád opravdu všechny typy studentů, jelikož chtít po někom, aby úkoly, ale i cokoli jiného, dělal násilím tak, co mu je proti srsti, mi nepřijde rozumné. Nejlepší zkrátka je, když dotyčný pojme úkol podle sebe. Takové úkoly se potom čtou samy. Ale když je to pojato s nadsázkou, trochu humorem a vtipem, tak je to samozřejmě také moc příjemné. Ale na druhou stranu, ne všechna témata je vhodné pojmout vesele nebo vtipně. Záleží potom případ od případu, úkol od úkolu…

Žlutý Trimeles: Na svém postu jste již nějaký pátek, zajímalo by mě, jak jste spokojený s počtem vypsaných soutěží a počtem účastníků? Mají profesoři stále originální nápady, nebo je třeba občas je nějak namotivovat?

Tadäus Trottertickler: S počtem vypsaných soutěží jsem spokojen. Myslím, že jich je tak akorát. Jsou vypisovány pravidelně, v rámci možností jsou zastoupeny všechny typy soutěží a myslím, že kvalita soutěží odpovídá příspěvků, kterých bývá rovněž velmi pěkný počet. To všechno mě moc těší a jsem rád, že jsou soutěže oblíbené jak u profesorů a zaměstnanců, tak i studentů a duchů. Snad jsem nikoho neopomněl. Někdy se ani nestačím divit, kde kolegové takové náměty na soutěže čerpají. Jsem za to ale moc rád, jelikož občas je třeba opustit svou komfortní zónu a pustit se do soutěže, jejíž náplní je něco, co by nás za normálních okolností vůbec nenapadlo. Rovněž mě moc těší, když je vypsána soutěž na popud studentů. Taková inspirace se vždy hodí a mnohdy studenti přicházejí s takovými nápady, které by profesora jen tak nenapadly. Jsem tedy moc rád, že občas i takováto spolupráce funguje a vypíšou se vážně moc hezké soutěže!

Žlutý Trimeles: To je perfektní – zazubí se -. A nedá mi to a nedá. Velmi by mě zajímalo, kde byl pan supervizor soutěží na letošní Závěrečné slavnosti? Byly to snad nějaké neodkladné povinnosti nebo byla jen hlava děravá? – zasměje se a je zvědavá, co na sebe pan Tad prozradí –

Tadäus Trottertickler: Merlinu žel, měl jsem velmi neodkladnou záležitost, která se protáhla déle, než jsem čekal. Dodnes mě to nesmírně mrzí, že to tak špatně vyšlo. Znáte to, vždycky je všechno v jeden den, jednu hodinu… a tohle zkrátka tak špatně vyšlo. Snad mi to dokážete odpustit.

Žlutý Trimeles: Děláte toho pro nás tolik, že ani není co odpouštět, spíš jsem byla zvídavá – ušklíbne se -. Máte ještě na hradě nějaké vize, cíle a sny, které byste si třeba ještě rád v budoucnu splnil?

Tadäus Trottertickler: Cíle, sny i vize samozřejmě mám. A není jich málo. Dožít se průchodu krysím sídlem, získat komplet Arcanium set, najít kotlík v laboratoři, najít svitek noci, vzpomenout si, jak zní zaklínadlo pro hvězdné aroma, přečíst pár knih v knihovně, získat všechny magíky… no, není toho málo – směje se – . A to jsem nevyjmenoval všechno!

Žlutý Trimeles: – zasměje se – Tak to Vás tu budeme mít, díky bohu, na krku nejméně ještě pěkných pár let. Moc vám děkuji za Váš čas a milý rozhovor, moc jsem si to s vámi dneska užila a přeji vám jen to nejlepší do dalších let nejenom tady na hradě, ale i u mudlů. – složí pergameny a usměje se – Máte něco na srdci, co byste rád vzkázal čtenářům, jezevcům nebo zkrátka něco, co byste rád řekl?

Tadäus Trottertickler: Rovněž děkuji za příjemné strávený čas, s Vámi se vždycky tak hezky povídá, až je škoda, že už končíme. Čtenářům, jezevcům, ale i všem ostatním bych vzkázal následující. Pokusím se být stručný – plňte soutěže, buďte na sebe hodní a čtěte Žlutého Trimela!

Tak to vidíte. Pokud jste pana Trotterticklera ještě neměli možnost potkat, odvádí velmi důležitou práci a díky němu vlastně můžete plnit soutěže. Doufejme, že mu elán do práce ještě nějakou chvíli vydrží a splní si všechny své sny. Pokud tu máme nějaké nové čtenáře a zajímalo by vás něco více o fialovo- žlutých profesorech, minulý rok již vyšel první díl z této série s madam Marylin Cuthbert. Profesorka je neméně zajímavá a určitě stojí za to si rozhovor přečíst. Mrzimor plodí jednoho šikovného profesora za druhým, a tak se můžete těšit i na další díly. Do komentářů mi můžete připsat, o kom byste se rádi dozvěděli něco více příště. 

Pro Žlutého Trimela
Amanda Wright