Skromná, usměvavá, vždy přátelská a pracovitá. Řeč je o Bertrandě Hooki, která je na hradě teprve jeden mudlovský rok. Její jméno ale nepřehlédnete, před nedávnem si ke všem svým radostem přibrala i jednu další a tak trochu i starost, kterou je prefektský post. Co všechno nejen na sebe ale i svou kolej slečna prozradila?

Amanda: Slečno Bertri, pěkný večer, jsem moc ráda, že jsem Vás tu zastihla, i když jsou prázdniny v plném proudu. Právě jste dorazila z dovolené s C.A. Partem, pokud se nepletu. Jak jste si dovolenou užila? Načerpala jste nové síly? – usměje se na jezevčici a rozbalí si pergamen –

Bertranda: Krásny večer, madam – usmeje sa – Máte pravdu, ešte stále vybaľujem kufre a pomaly sa vraciam do reality. Dovolenka bola skvelá, vôbec sa mi odtiaľ nechcelo. Ale už mi chýbala škola, spolužiaci a tak vôbec…

Amanda: Tak to chápu! – uculí se – Tak hlavně pomalu do té reality. A vůbec. Máte na léto nějaké další plány, nebo jsou pro Vás prázdniny spíš ve znamení odpočinku a relaxu?

Bertranda: Väčšinou volím zlatú strednú cestu. Doprajem si dlhší spánok, rada oddychujem pri vode, alebo pri knihe. Ale ťahá ma to aj na výlety, rada spoznávam nové miesta a zbieram zážitky – zasníva sa a po chvíľke sa preberie -. Tento rok už mám asi hlavné letné plány vybrané, ale určite eše pôjdem niekam nazbierať ešte trochu slnka

Amanda: Sluníčko, spánek, knihy… to zní jako značka ideál. – podívá se do poznámek – Prefektský post Vám vlastně spadl do klína během jara, když jste byla čerstvě ve druhém ročníku. Slovenskou energii jsme tedy po odchodu Luny ve vedení neztratili. – zazubí se – Na hradě jste každopádně tedy neměla ještě tolik zkušeností. Nemyslíte si, že to bylo všechno moc hr a rychle?

Bertranda: Ak mám byť úprimná – keď mi prišla sova s ponukou na túto funkciu, niekoľko minút som na ňu pozerala a rozmýšľala, či len nezablúdila… Bola som veľmi prekvapená. Je pravda, že sa veľa vecí stále učím. Našťastie mám pri sebe neuveriteľne skvelých ľudí, ktorí sú mi veľkou oporou. Bez nich by to nešlo – usměje se -.

Amanda: Stříbrný plíšek Vám každopádně moc sluší a docela bych řekla, že Vám sedl. – podívá se na slečnu – A já hezky navážu – minimálně na venek to působí, že jste si velmi sedly s druhou žlutou prefektkou slečnou Rose (pozn. redakce: v současnosti již primuskou), je tomu opravdu tak? Funguje vaše spolupráce tak hladce, jak to působí, jde se na všem domluvit, nebo to občas drhne? – zvídavě pozvedne obočí –

Bertranda: Občas mi síce kradne kľúče od kumbálu, ale pre mňa sú to vlastne malé prázdniny – rozosmeje sa -. Asi vašu redaktorskú zvedavosť trochu sklamem – rozosmeje sa – S Rose sa mi totiž spolupracuje úplne skvelo. Je mi veľkým vzorom a hlavne je to skvelé aktívne žieňa. Zatiaľ sme nemali žiadny problém, naopak si myslím, že sa krásne dopĺňame.

Amanda: Já si najdu jinou skulinku, nebojte! – zasměje se, nasadí si svatozář a ten nejkouzelnější úsměv – Já jsem byla prefektkou už strááášně dávno, takže jsem moc zvědavá a byla bych hrozně vděčná, zda byste mě i čtenářům mohla popsat, co všechno máte jakožto mrzimorská prefektka na starost a jaké jsou Vaše povinnosti?

Bertranda: K odznaku som dostala aj skvelú botu, ktorou viem vykopnúť zlobivcov do jazera. Tú som ale vlastne až doteraz nepoužila – zamyslí sa -. Okrem toho napríklad gratulujem žltým oslávencom v mene Mrzimoru, pomáham pri organizovaní kagíkov, večierkov. Navrhujeme alebo sa môžeme vyjadriť k niektorým odmenám, trestom, prípadne inému dianiu v koleji. A spolu s ostatnými P-čkami sa odhadujeme aj na mnohých iných návrhoch na škole. A som tu aj pre študentov, ak niečo potrebujú. A tiež pre našu madam kolejnú – usmeje sa -. Neviem, či som spomenula všetko, prefektský život je celkom pestrý – usmeje sa –

Amanda: – pokyvuje hlavou – Letošní rok pro Vás ale nebyl jen o prefektování viďte? Byla jste součástí PONu a po celý rok se držela hodně vysoko v žebříčku bodování. Jak náročné bylo to všechno skloubit, nebylo toho najednou až moc? – narovná si pergameny – A co do budoucna? Zkusíte si někdy ještě zahrotit? Abych byla upřímná zase já, myslím si, že při troše štěstí a vůle byste měla šanci i na titul Snaživce. – nenápadně motivuje slečnu –

Bertranda: Minulý rok bol naozaj omnoho aktívnejší, než som pôvodne plánovala. Vlastne som myslela, že si zapíšem iba 3-4 predmety. – pobavene sa zasmeje –
A zrazu som sa zbadala, ako cválam s Poníkmi navyše s krásnym žiarivým plieškom.
Ďaľší rok mám opäť v pláne kľudný pohodový rok… takže ktovie, možno nakoniec budem hrotiť. – rozosmeje sa – Očividne sú na škole mocné kúzla, čo menia plány. Ale žarty bokom – naozaj bol posledný rok pre mňa asi až moc aktívny. Najbližší rok sa plánujem venovať asi hlavne prefektovaniu. Takže ak ma zbadáte, ako si toho beriem priveľa, kľudne mi pošlite výstražnú sovu alebo tak – prikyvuje -.

Amanda: To jistě udělám. – snaží se skrýt sarkasmus v hlase – Mrzimoru se letos povedlo obhájit kagíkovské vítězství, ale po docela řádně dlouhé době kolej zazářila i ve výuce, ve famfrpálu se mohou jezevci pyšnit stříbrem a i Udílení novinářských cen bylo snad rekordním. Co dáváte za důvod k tomu, že je Mrzimor aktuálně tak na vzestupu a že má momentálně, řekla bych, poměrně úspěšné a aktivní období? Může za to vedení, složení koleje, možná vzájemná loajalita? Kde hledat tu příčinu, co myslíte? – usměje se –

Bertranda: – s úsmevom prikyvuje – Bol to rozhodne úspešný rok pre Mrzimor – hrdo sa usmeje – Myslím, že za to nemôže jedna vec, ale je v tom celá alchýmia. V prvom rade ľudia, ktorí sa vedia vzájomne podporovať a motivovať. Vedenie. Celková nálada a chémia v koleji bola úžasná, dosť sme sa pri tom bavili. A dopomohla k tomu špeciálna vlastnosť mrzimorských – že keď chceme, tak sa vieme zakusnúť a vydať zo seba maximum, len aby sme dokázali, že na to máme.

Amanda: Já jsem na vás také moc pyšná. – usměje se – Protože ne vždy se to všechno v jeden moment sejde, jak říkáte, chce to trpělivost. Když jsem to nakousla, zajímalo mě, jaký to byl pocit, přebírat školní a kagíkovský pohár s pocitem, že opravdu řádný podíl náleží vlastně Vaší osobě? – uculí se –

Bertranda: Vlastne neviem, aký je to pocit, lebo takto to nevnímam. Sama by som ani jeden z týchto pohárov nezískala, bola k tomu potrebná každá jedna ruka, čo sa zapojila či už pri kagíkoch alebo pri zbieraní bodov. Inak by sme to nikdy nedali – usmeje sa -. A viem, že každý sa zapojil tak, ako mohol.

Amanda: Jsem ráda, že to berete takto. Nepopřete ale, že je Vás všude moc! Jste na hřišti, pak zas ve sklepení a v soubojáku, do toho valíte tu výuku a zároveň jste na všechny milá, laskavá, dokážete povzbudit, pomoct. – usměje se – To je dneska už vzácné. Máte nějaký ultra tajný tip, jak si dobře rozvrhnout na tolik aktivit a činností čas?

Bertranda: Škola ma baví, je tu kopec inšpiratívnych a talentovaných kúzelníkov, rada tu trávim čas. A v koleji je vždy veľa srandy. Toto všetko ma dobíja energiou – usmeje sa -. Ale celkom ste ma pobavili, keď si odo mňa pýtate rady, ako si rozvrhnúť čas. V skutočnosti zháňam recept, ako sa dá rozvrhnúť čas, lebo permanentne nič nestíham.
Čo robím je, že „žonglujem“ – chvíľu sa venujem tomu, chvíľu zas tamtomu – pokrčí ramenami -.

Amanda: Jednu hradní oblast jsem ale nezmínila! Schválně jestli uhádnete jakou! – nechá slečně čas – Ještě jsme vás tolik neviděli psát do časopisu! Momentálně se dost angažujete v pořádání letní akce, ale obecně… máme se těšit? Nechystáte se aktivněji působit i na poli hradní novinařiny? – rozzáří se ji v očích hvězdičky –

Bertranda: Vlastne… – žmurkne na madam – Uvidíme. Mám pár nápadov a aj teraz mám rozpracovaný jeden projekt. Verím, že sa mi s ním po dlhej dobe podarí pohnúť. Olivka by vedela rozprávať… – ospravedlňujúco sa pousmeje –

Amanda: Slečna Olivka ať raději nepovídá, to bych se zas dozvěděla něco, co nechci. – trošku zhrozeně se zazubí – Za ten rok se toho událo víc než dost. Hezky jsme si to spolu letmo shrnuly! – uculí se – Vzpomínáte si vůbec ještě na malou lososovou Bertrandu? S čím přišla na hrad? O čem snila a jaké byly její první myšlenky a pocity? – upije vody a nachystá si prázdný pergamen –

Bertranda: Malú Bertrandu si pamätám ešte živo. Vstúpila som do obrovského magického sveta, kde som bola všetkým fascinovaná. Čakalo ma tu veľa prekvapení, veľa možností, ako sa baviť, učiť. Pripadala som si asi ako dedinčan, keď príde do veľkomesta (tým sa nechcem nikoho dotknúť, sama som z dediny).
Prekvapilo ma, aká rozsiahla táto škola je, koľko možností ponúka a chcela som všetko hneď preskúmať. A hlavne som sa tu od prvej chvíle dobre bavila – uculí se -.

Amanda: – přikyvuje – Blížíme se mílovými kroky ke konci rozhovoru! – nadchne se – A tak naopak obrátím… Kam myslíte, že na hradě směřujete Vy, kde se vidíte, dejme tomu za rok a za tři roky? Přece jenom jste ještě mladičká, spoustu toho máte před sebou. – odmlčí se – Máte třeba nějaký hradní vzor? Nebo si šlapete vlastní cestičku? – usměje se –

Bertranda: Vzorov je tu mnoho – prikyvuje -. Ale určite pôjdem vlastnou cestou, sama som zvedavá, kam ma zavedie – usmeje sa -. V tejto chvíli nemám žiadne plány.

Amanda: Někdy to tak je možná i lepší, bloudit bez plánu. – usměje se – Myslíte, že byste mohla čtenářům trošku prozradit a nakousnout, jestli už máte v hlavě nějaké vize na příští rok – motivačky, akce, novinky? – vyzvídá – Mají se jezevci na co těšit?

Bertranda: Áno, v hlave už mám pár nápadov, jezevci sa budú mať na čo tešiť – usmeje sa -. Jedná sa povedzme o osviežujúce akcie na prebratie. A už teraz viem aj o pár novinkách, ale to by som predbiehala. Dozvedia sa to v pravý čas – záhadne sa usmeje -.

Amanda: Ah! – trošku sklesne – To jsem zvědavá! Co by teď na světě Bertrandu udělalo nejvíce šťastnou? – dopíše poslední otázku a spokojeně se dívá směrem ke slečně Bertri –

Bertranda: Neobmedzené galeony! Nie, jesť a nepribrať! Nie, už viem – obracače času – aspoň časť z toho, čo máte vy – žmurkne na madam -. Alebo viete čo – ja vlastne štastná som, nepotrebujem k tomu asi nič, všetko k tomu už dávno mám – usmeje sa -. To to bolí.

Pozn. redakce: Slečnu Bertrandu bolelo to, že na hradní hodiny odbíjely čtvrt druhou ráno. Žádná fyzická ani psychická újma na zdraví v průběhu rozhovoru nebyla (minimálně ne vědomě) způsobena.

Amanda: Já žádné obraceč… to nemá smysl že? – nenápadně zasouvá malý předmět do kapsy – A poslední na závěr rychlo doplňovačka. Nemyslete a doplňte věty, šup šup, ať to lítá! – koukne se na hodinky a popohání slečnu –

Bertranda: Kdybych byla zvíře, byla bych… delfín.
Kdybych byla vybrána na vesmírnou misi… všetci by sa chytali za hlavu.
Kdybych se mohla setkat s kýmkoliv na světě, setkala bych se s… so svojimi prastarými rodičmi.
Kdybych si musela vybrat jen jednu jedinou knihu, kterou musím zachránit z hořícího domu, byla by to kniha… od mojej mamy.
Na svém okolí si nejvíce cením… že ešte nie sú všetci šediví.
Na sobě si nejvíce cením… že pokračujem ďalej.
Nemám ráda, když… je niekde dusná atmosféra.
Pokud mě chceš rozesmát… stačí k tomu málo, lebo mám bujnú fantáziu.

Amanda: Bujná fantazie! To jsme dvě! – nenápadně si kontroluje barvu vlasů – Moc Vám děkuju za rozhovor, slečno, ať se Vám daří a teď už na kutě! Dobrou noc! – bere si polštář, plyšáka a mizí –

Pro Žlutého Trimela
Amanda Wright