Halloween, Los Muertos, Dušičky – co spojuje všechny tyto svátky? Správně, jsou to svátky zesnulých. Svátky vzpomínání a zapalování svíček. Doputujete úspěšně za plamenem svíčky?
Slyšte slyšte – druhá minisoutěž Žlutého Trimela je tady pro vás!
- Vyřešit všechny úkoly, které na vás číhají cestou (objeví se po kliknutí na jejího zadavatele)
- Poslat nám video, jak zapalujete svíčku
Zároveň získáte i kouzelný svitek do sklepení podle vašeho výběru (a našich možností). První ročníky si mohou svitek pošetřit nebo prodat, no.
Ačkoli je teprve pět večer, venku už se stmívá. Ve vzduchu se nese ta neopakovatelná vůně podzimu, která se objevuje zhruba v polovině října a za měsíc už po ní není ani památky. Přestože je venku nevlídno, mrhavo a a vše provází protivná vlhkost, barevně zbarvené listí hoří jako tisíce luceren.
Je to tak. Nastal dušičkový čas.
Vše už máš nachystané, sirky i hřbitovní svíce. S povzdechem se zabalíš to teplého svetru a hořkosladkým pocitem nostalgie vyrazíš na cestu plnou vzpomínek a tančících plamínků svíček.
Jen co vyrazíš, pousměješ se na dýňovou výzdobou okolních domů. Vesele se šklebící obličeje dýní svítí na cestu.
Leknutím s sebou trhneš – jakoby ti jedna z dýní zmizela rovnou před očima! Protřeš si unavené oči. Teď tam zase je! A zase pryč!
S úsměvem odcházíš od mizející postavy, v hlavě ti ještě hraje chytlavá melodie. Jo, Halloween má také něco do sebe. Tvůj dnešní cíl je ale jiný.
Poklidné ticho podzimního večera protne veselý smích, šustění sukní a veselý dupot tančících nohou. Netvrdá to dlouho a už rozjívenou dvojici i spatříš – skoro z nich sálá láska k životu (očividně i po smrti).
Trochu kroutíš hlavou nad touto netradiční lekcí z lidské anatomie, ale musíš se usmívat. Je hezké vidět, jak někdo dokáže brát (ne)život s humorem.
Přidáš trochu do kroku – už jsi přece jen skoro na místě. Hřbitov je před tebou. Najednou tě ale zastaví uprostřed kroku tiché, nešťastné fňuknutí. Copak se to jen děje? Jdeš za zvukem skoro neslyšných vzlyků – když tu ho spatříš.
„Jo, láska,“ pomyslíš si, když se rozloučíš s dušičkou a vkročíš na hřbitov. Kocháš se pohledem na stovky barevných světel, na rozsvícené lucerny osvětlující podzimní věnce a náhrobky v klidném listopadovém míru brzkého slavnostního večera.
Pomalu procházíš, věnujíc drahé vzpomínky blízkým, kteří tu už nejsou. Zbývá už jen zapálit svíčku.
Tak co, poradíte si? Přibude odznáček na poličku?
Pro Žlutého Trimela
Tery Poe (ilustrace), Olivia Wines (text)
no teda, vy jedete! ale moc pěkné zpracování! :)