Dobrý den!

Už jste to slyšeli? Ne? Ke mně se nedávno donesla zvěst, že naše hlavní slečna lesníková končí, protože očekává rodinu. Prý odchází do ústraní, aby se o to malé mohla starat. Ale ono to není všechno, vážení!

Určitě víte, že se na hradě nic neutají a před novinářem tuplem.  Takže se tak kolem mne trousily různé zvěsti a informace a „Jedna studentka povídala…“, až jsem se rozhodl tomu udělat přítrž a jít rovnou ke zdroji. Já totiž nemám rád drby a proč mít info z druhé ruky, když ho mohu mít z té první!

Takže tedy… Dobrý den, slečno Jostýnko!

Jostein Lauierová > Dobrý den, pAndy!

Andrew Uroboros >  Doslechl jsem se, že od nás odcházíte. A hradem kolují zvěsti, že důvodem je nový přírůstek do vašeho lesního domečku? Co je na tom pravdy?

Jostein Lauierová > Všechno!

Andrew Uroboros > Tím přírůstkem asi není myšleno nějaké dračí mládě nebo nový druh mutované veverky, že?

Jostein Lauierová > Ne, to opravdu ne. I když, takové dračí mládě by se taky hodilo.  Třeba příště to bude ten drak. Ta myšlenka se mi moc líbí! Zatím ale čekám mimino.

Rosmerta > Limonáda pro Jostein Lauierovou

Andrew Uroboros > Aaale! Nepovídejte! – vykulí oči a nenápadně si sl. Jostý prohlíží – Teda povídejte! Co že tak najednou? Ještě nedávno jsem slýchal, že zrovna vy děti moc nemusíte, že jste jich pár zatáhla v lese do močálů, abyste později měla co snídat a najednou mrňous…

Jostein Lauierová > Tak v podstatě je to pravda. Děti mě vždycky děsily. Tedy děsilo mě, že bych se o ně měla starat – oklepe se – Ale teď to nějak prostě přišlo. Uvědomila jsem si, že už mám své roky, a že vlastně mi to dítě asi chybí.

Andrew Uroboros > To je asi… dobře – trochu zaváhá – a co tatík? Je to někdo od nás? Ze školy? Tedy… jestli se mohu ptát?

Jostein Lauierová > Tatík je mudla. Já už jsem s ním nějakou dobu. Ono víte, těch mudlů je na výběr víc, než kouzelníků! – usměje se –

Andrew Uroboros > Něco na tom bude, slečno. Všiml jsem si, co čarodějek je svobodných a bezdětných. Jojo – chvilku si něco zapisuje, okusuje brk, pak se na slečnu nejistě podívá – Já bych se rád na něco zeptal, ale… No, zkusím to. Ten mudla, co s ním jste, toho jste okouzlila normálně nebo jste si s ním přiťukla lektvarem lásky?

Jostein Lauierová > – ušklíbne se – Možná tomu nebudete věřit, ale okouzlila jsem ho úplně normálně. Já sice nejsem žádná velká krasavice, ale asi jsem jinak hrozně super. Víte?

Andrew Uroboros > Já byl jen zvědavý, slečno, omlouvám se – culí se a znovu si cosi zapíše – Takže od nás odcházíte, průvodcování pověsíte na hřebík… teda na slečnu Barbaru a budete si užívat miminka. Mimochodem gratuluji. Ale mám ještě jeden dotaz… mohu?

Jostein Lauierová > Ano ano, pověsím to na kolegyni Barbaru a opustím svůj milovaný les. Klidně se ptejte a doufejte, že to přežijete – dodá šeptem – Ne nadarmo jsem byla několikrát v Azkabanu.

Andrew Uroboros >  – polkne – Znáte to… v kuloárech se toho nakecá a k novinářům se donese kdejaký drb – chodí kolem toho jako jezevec kolem nory – Zkrátka se mi doneslo, že na hrad přijde vaše dcera nebo syn, teď si nejsem jistý. Přijde mi to jako hloupost. Sama jste říkala, že děti všeobecně moc nemusíte… jste nemusela – opraví se a upře na ni tázavý pohled –

Jostein Lauierová > Jak se to k vám doneslo? Tady se vážně nic neutají! – zamračí se –  No, nemá smysl nic tajit, stejně by to vyšlo najevo! Ano, do školy nastupuje má dcera. Jen tedy, nemá po mně příjmení a v podstatě je to jen papírově má dcera.

Andrew Uroboros > Papírová dcera… Mohla byste nám to nějak vysvětlit? Naši čtenáři budou lačnit po podrobnostech.  Je to vaše dcera nebo jste ji koupila na Obrtlé ulici?

Jostein Lauierová > No, myslela jsem jako pokrevně. Takže je to má dcera, ale já jí nevychovávala. Víte, když jsem otěhotněla, byla jsem ještě hodně mladá. V podstatě nedostudovaná. A protože to bylo nečekané, neplánované a vyhodili by mě ze školy, tak se mi nabídla moje nevlastní sestra, že si jí vezme. Já jsem přijala bez váhání, chtěla jsem se totiž věnovat sobě a své budoucí kariéře.

Andrew Uroboros > Aha, rozumím. No, na jednu stranu je to pochopitelné – přikývne – Takže tahle vaše … dcera, co sem přijde, jaká je? Můžete nám o ní něco říct? Nebo jste nebyly vůbec ve styku?

Jostein Lauierová > To je velice těžká otázka! – zamyslí se – Víte, občas jsem jí navštěvovala. Chtěly jsme se sestrou, aby věděla, kdo je její matka. Jen tedy musím říct, že jsem jí nikdy moc nepoznala a neporozuměla. Je to dost těžký vztah.
Ale vím, že je u své tety velice šťastná!

Andrew Uroboros > Jestli tomu dobře rozumím, vaše dcera tady na hradě bude mít jméno své tety. Ne vaše. I když se k ní tedy hlásíte jako k biologické dceři, nemáte větší zájem se s ní stýkat… Tím myslím, za ní chodit do školy a… vyjednávat nějakou protekci – dodá potichoučku –

Jostein Lauierová > Ano, má dcera má jiné jméno. A ne, protekci určitě vyjednávat nebudu. Určitě se budu ale zajímat o to, jak jí to ve škole jde, budu jí psát. Ale prostě v podstatě je její matka má sestra, takže… – zvedne smutně ramena –  Já bych se chtěla naplno věnovat svému budoucímu dítěti. Přece jen, prvnímu jsem v podstatě ublížila. Měla bych se teď snažit.

Andrew Uroboros > Určitě to bude dobré, slečno. Uvidíte. Dcera vám bude dělat jen radost. Bude si tahat do pokoje malé draky, mazlit se s baziliškem a česat mutované veverky… geny se nezapřou – snaží se ji utěšit –

Jostein Lauierová > – směje se – Asi máte pravdu, podle toho co o ní sestra povídala. Je taková divoká!

Andrew Uroboros > To se máme na co těšit – přikyvuje a zapíše si do bloku delší poznámku, nadechne se, že bude pokračovat, když v tom… –

Jostein Lauierová > Merline! Já nechala na plotně vařit svíčkovou z hypogryfa!! 

A aniž by cokoliv dalšího dodala, vyběhla sl. Jostein z místnosti a už jsem jen viděl vlát hábit směrem k lesu. No, co. Musí vám to stačit.

Tak se zatím mějte krásně a někdy příště se zase těším na počtenou!

Andy