A máme tu další díl koutku Petromily! Pojďte prosím dál. S sebou dobrou náladu a polštářek, prosím! Vítejte!  V tomto díle se budeme věnovat jaru. Velmi oblíbené roční období přichází. Zhluboka nadechnout čerstvého jarního vzduchu a pozorně se rozhlédnout, ať nikomu neujde žádná maličkost!

-Petromila s úsměvem vítá příchozí a nabízí čaj i čokoládu-

…jen dál, je tu spousta místa k sezení, klidně i ležení, příjemná atmosféra, lákající k odpočinku, skvostné relaxaci. Všude jsou rozmístěny svíčky a kameny. Najděte si své místo, pohodlně zaujměte jakoukoliv pozici, zhluboka dýchejte, klidně zavřete oči a naslouchejte.

Přichází jaro.
Cítíte ho také?
Voní, vážně má svou typickou vůni. Začátek rozkvětu, zeleně, poupat, narození mláďátek, až oči z té čisté krásy přecházejí. A teplo. První sluneční paprsky jemně pokládají teplo na naše bledé tváře. A jakpak je to s teplotou? Se svátky jara nebo s jarní rovnodenností? 

Astronomické jaro na severní polokouli začíná okamžikem jarní rovnodennosti, ve stejný moment začíná na jižní polokouli astronomický podzim. V tento den trvá den i noc 12 hodin – Slunce je v rovině zemského rovníku, takže jeho paprsky dopadají na Zemi kolmo k její ose. Slunce se v tento den dostává do souhvězdí Berana. I když se ve školách děti učí, že jaro začíná 21. března, ve skutečnosti bylo toto datum s jarem ve 20. století spojeno spíše výjimečně. Ve 20. století dokonce s úžasem zjistíme, že přesně dne 21. března začínalo astronomické jaro jen na počátku století. Poprvé přišlo 20. března už v roce 1920. Od toho roku se ale datum 20. března objevuje víc a víc a na začátku 21. století je to bezkonkurenčně nejčastější den, kdy Slunce vstupuje do znamení Berana. Složité, že? A přitom stačilo zvolat – Jaro je tu! 

Kdo by neměl rád teplíčko. Ať už sluníčkové, nebo třeba u krbu. Po zimě jsme pěkně promrzlí. Nedočkavě vyhlížíme jarní slunce a slastně nastavujeme tvář prvním slunečním paprskům. Tak tedy pojďme zkouknout třeba takové teploty. Teplotní normál počítají meteorologové z let 1981 až 2010. Nejteplejší březen za uplynulých 244 let byl před šesti lety, kdy meteorologové zaznamenali průměrnou teplotu 9,4 stupně Celsia. Jen o něco chladnější byl březen 2017 s průměrnou teplotou 9,2 stupně. Naopak největší zima panovala v březnu roku 1985, kdy teploměry ukazovaly průměrně 5,5 stupně. Průměrnou teplotu pod nulou mělo osm březnů, všechny před rokem 1900.

A znáte třeba jarní tradice? Že neznáte? Nevadí, pojďme se na ně společně podívat.
Například takové jaro v Thajsku. Zde se koná Vodní festival Songkran. Tento festival se koná každý rok krátce po jarní rovnodennosti. Název Songkran pochází ze sanskrtu a označuje období, kdy Slunce prochází konstelací Berana. V Thajsku se slaví jako první den nového roku. Lidé během něj obvykle zajdou do některého buddhistického chrámu, navštěvují také starší lidi, a samozřejmě nechybí ani bujaré polévání vodou. Největší oslavy, trvající až šest dní, probíhají v Čiang Mai, které je centrem severní části země. Místní lidé i turisté tehdy vycházejí do ulic s obřími vodními pistolemi, tlakovými hadicemi a kbelíky, a jsou připraveni zmáchat každého, kdo se jim připlete do cesty. Tradice se účastní nejen děti, ale také dospělí a staří lidé; v ulicích hraje hlasitá hudba a všichni radostně tančí.

A co třeba jaro a Velikonoce v USA?

Tento zvyk se traduje již od roku 1814. Na trávníku u Bílého domu ve Washingtonu D.C. se na Velikonoční pondělí shromáždí děti s dřevěnými lžícemi a společně soutěží v tom, komu se jako prvnímu podaří dokoulet vajíčko za cílovou čáru. Vyhrát se dají různé drobné ceny, například sladkosti, což je pro děti obvykle velmi silná motivace zvítězit. Na průběh radovánek dohlíží sám americký prezident se svou rodinou a také obrovský velikonoční zajíček. Všichni mají skvělou náladu a všude je spousta hezké barevné výzdoby – tato akce rozhodně patří mezi největší hity celého roku.

Koutkem oka nahlédneme do Indie, kde se jaro slaví také.  

Výraz Nowruz vznikl spojením slov no (nový) a rouz (den). Tento svátek se slaví jako první den prvního měsíce íránského kalendáře a většinou vychází na jarní rovnodennost. „Nový den“ je symbolem nového života, nových začátků a znovuzrození přírody. I když v každé středoasijské zemi probíhá trochu jinak, obvykle začíná domácím úklidem a poté se rychle promění v několikadenní festival ohňů a kostýmů, vzpomíná se také na zemřelé členy rodiny. Třináctý den nového roku pak lidé vycházejí z domu a na veřejných prostranstvích měst se přidávají k přátelům a příbuzným a všichni společně si užívají hudby, tance a dobrého jídla.

A co jaro v Austrálii?
Tradice zvaná Floriade začala v roce 1988, kdy správce parku Peter Sutton a krajinářský architekt Chris Slotemaker De Bruine přišli s nápadem rozsáhlé výstavy květin u příležitosti dvoustého výročí Austrálie a 75. výročí založení města Canberra. Výsledkem byla úchvatná přehlídka exotických květin, do které se místní lidé zamilovali natolik, že od té doby vítají příchod jara právě tímto způsobem. Stovky tisíc návštěvníků z nedalekých měst Sydney a Brisbane se dnes přijíždějí pokochat krásou více než milionu květů na zdejším festivalu barev, hudby a zahradnického umění, který trvá celý měsíc.

A pro zvídavé přináším ještě jaro v Bosně.
Cimburijada, což v překladu znamená „Festival míchaných vajíček“, se slaví na první jarní den v bosenském městě Zenica. Za svítání se tu lidé shromáždí na břehu řeky Bosny, kde společně k snídani připravují míchaná vajíčka. O jídlo se pak rozdělí s přáteli, rodinou a dalšími návštěvníky a všichni společně pijí a poslouchají hudbu. 

Jaro začíná. Kdo by se netěšil. I na našem hradě je jaro vidět. Studenti začínají více běhat venku, zimní oblečení se pomalu mění na lehčí, profesoři mění kabáty a kožešiny. Mazlíci jsou více skotačiví, jejich srst se pomalu mění, někteří se probouzejí ze zimního spánku. Jezero pomalu rozmrzá, na pozemcích kolem Hradu nesměle vykukují první sněženky. Všude je nějak lehčeji, veseleji. Očekáváme Velikonoce, svátky jara.
Tak tedy přivítejme jaro v plné síle a s úsměvem. Vyskočte z postýlek, spánku by bylo škoda! Vždyť sluníčko už se na nás všechny těší.

Pro Žlutého Trimela
Petromila Nivalis

zdroj fotografií: Internet