Mí milí čtenáři, právě se mi do hlavy vetřel jeden veselý nápad a já se ho nemůžu zbavit. Rozhodla jsem se tedy svůj nejnovější projekt uskutečnit. Někteří už možná ví, že ráda píšu fan fikce, ne ovšem jen tak ledajaké a tentokrát to bude opravdu zvláštní. Tedy snad.

A o čem a o kom by vlastně měla být? O nás a o našem životě na Hog.

Takže proč Vám teď vlastně píšu? Protože k tomu potřebuju i trochu informací od Vás. Můj příběh totiž začíná stejně jako většina přátelství mezi námi. A to na srazech. No a právě na jednom takovém srazu se stane něco zvláštního…

…jakoby mávla nějaká neznámá bytost kouzelným proutkem a vše kolem nás změnilo tvar. Někteří strnuli hned, jiní si to uvědomili až později. Kolem nás už nebylo spoustu lidí, kteří obvykle přes městské náměstí procházejí. Někam zmizely koleje i s tramvajemi a po obchůdcích s keramikou a hlučných restauracích nebylo ani památky. Všichni otevřeli oči do kořán protože hluk města najednou zmizel a my hledali oporu v pohledu na známé věci, která tam prostě nebyla. Za zády jsem slyšela, jak nějaké tělo bezhlesně kleslo na zem, ale nedokázala jsem tomu věnovat pozornost. Ta byla upřená na vodní plochu přede mnou a především chapadlo, které se povalovalo na hladině. Několika lidem kolem mě začalo svítat a já slyšela výkřiky nadšení, tak zděšení, ale mě to stále nedocházelo. Zvedla jsem pohled na svah nad jezero a nedokázala zabránit tomu, aby se mi nepootevřela ústa.

Neviděla jsem ho celý, ale ty dveře byly velké, zdobené a …kouzelné. Bradavice. Takhle přece začínají všechny ty smyšlené povídky, jak se mudla objevil v Potterovských Bradavicích. Jenže tyhle byly jiné a já to věděla stejně dobře jako všichni kolem mě. Tyhle byly naše. Z dveří vystoupil muž v zeleném kouzelnickém hábitu a přejížděl nás ostřížím pohledem. Při pohledu na Ethel vedle mě se pousmál a i když jsem jí do obličeje neviděla, byla jsem si jistá, že se červená. „Proč se tady srocujete a nejdete do Velké síně na oběd?“ ozvala se otázka profesora Nekra the Gravediggera.

Tohle je taková malá ukázka toho, co Vás čeká. Protože se nebudete vžívat do nějakých cizích postav – budete tam hrát sami. Těch které znám se ptát nebudu, prostě se tam objeví Nečekejte, že se tam objeví nějaký Harry Potter nebo Severus Snape. Rozhodně ne, dokud se na Hog neobjeví takový nick. Budu psát o Bradavicích, které všichni znáte, které všichni milujete, jinak byste tu teď nebyli. A přestože si školu nebo i Vás někdy přibarvím, jak se mi zachce a jak je ve zvyku u každého autora nějaké beletrie, je to text o nás a vždycky bude. Takže pokud si z Vás někdo chce zahrát a zdá se mu, že ho neznám tak dobře, abych o něm také psala, napište mi, odpovězte mi na pár otázek a i vy budete přítomní v tomhle našem vymyšleném světě.

Snad se Vám tenhle nápad zalíbí a já pro Vás budu o to raději psát. Takže se nestyďte křičet: „Chci aby další díl byl i o mně!“ Máte totiž velkou šanci že to tak bude.