V lapáku to není žádná lahoda, ať si říká Big Badboy, co chce. Stojí ale za to pokusit se o útěk? Nebo bude lepší přidat se na stranu dobra a doufat, že ti šerif vše odpustí? Nebo je přece jenom nejlepší zůstat hezky v bezpečí basy, kde tě nikdo nebude otravovat? O tom jste už rozhodli, pojďte se s námi podívat, jak to dopadlo.
Ať žije demokracie, je rozhodnuto. Zdá se, že zatčení bere naše postava dosti osobně, protože podle všeho se už nehodlá s nějakým velkým dobračením moc párat. Jen se podívejte:
Rozhodli jsme se tedy ukrýt zbraň a peníze pod popraviště, přidat se k Big Badboyovi a obalamutit šerifa. Zdá se, že alespoň nějaký pud sebezáchovy máme. Otázkou je, povede se náš útěk?
Jako ptáček v kleci lapený
chudáček v lapáku zatčený.
Svoboda však volá lákavě
útěk pomůže ti ke slávě.
Koukáš na šerifa a musíš se držet, aby se ti tvář neroztáhla do ošklivého úsměvu. „Je to přesně tak, jak Big Badboy říkal,“ pomyslíš si, zatímco se ti vybaví vzpomínka na váš rozhovor. Ještě teď se ti nesou hlavou jeho slova: „Podívej se, Balíku. Tady šerif není úplně neschopnej, ale taky to není nejostřejší tužka v penále. Určitě se tě hezky zeptá, co to mělo všechno znamenat. A věc se má tak, že ty mu to všechno krásně vyzvoníš. Hezky ho pošleš, kam ti řeknu. No a jestli ho tam nečeká jistá smrt, tak se nejmenuju Big Badboy, ale Roztomilá Jane. Tady náš šerifský kamarád se potřebuje naučit, že do některých věcí nemá strkat čumák. No a co bude pak? To se, Balíku můj drahý, nechej překvapit.“
Nasadíš tedy svůj nejupřímnější a nejzkroušenější výraz, a všechno vyklopíš přesně tak, jak jste se s Big Badboyem domluvili. Nejvíc tě udivuje, že vlastně mluvíš pravdu – začneš hezky svým zajetím a k čemu tě Small Badboy donutil. Pravdu už ale neříkáš, když začneš o pokračování jeho plánu – o tom, že se ukryjí v jeskyni asi dvacet kilometrů od města na jihozápad, kde počkají na další příležitost. „Nejlepší tajná skrýš je ta, která neexistuje,“ pomyslíš si notnou dávkou skepse.
Šerif tě pozoruje asi se stejným výrazem, jako by starý kocour pozoroval myš pokoušející se o valčík.
„Tajná skrýš, říkáš,“ komentuje to s kamenným výrazem. „Pokud je to pravda, jde o velice cennou informaci. Taková informace je něco, co ti může vykoupit cestu z tohohle vězení. Jen pokud je to ale pravda,“ dodá zamyšleně.
„Vici, zaveď našeho hosta zpátky na celu. Myslím, že budeme mít hodně práce,“ propustí tě mávnutím ruky.
Jen co se vrátíš do cely, Big Badboy se na tebe vztekle vrhne. „Já tě naučím, že na mě! Na MĚ se nebonzuje! Živý se vodcaď nedostaneš!“ řve po tobě. Pěsti lítají vzduchem, na jazyku cítíš krev. Doufáš, že ti silná rána nezlomila žádná ze žeber. Než tě stihnou z cely vytáhnout, jsi pěkně zřízený. Okolí ovládne tma.
Když se probudíš, snažíš se zorientovat. Jako první tě do očí praští usmívající se šerif – naštěstí pouze metaforicky. „Jen klid, chlape. Jen hezky v klidu, Odpadl jsi po té nakládačce na celý den, venku už se stmívá. Ale na to, že tě měl v drápech Big Badboy, se ti zase tak moc nestalo. Hezky si odpočineš na ošetřovně a zítra se pobavíme dál. Moc jsem té tvé historce nevěřil, ale že náš nonšalantní kriminálník takhle ztratil hlavu, no, musel jsi mu udělat velkou čáru přes rozpočet – a já rád dělám zločincům čáry přes rozpočet,“ šerif ti čím dál víc připomíná přestárlého kocoura.
„A zrovna teď jedeme jednu takovou čáru udělat. Pobral jsem chlapy z celého města a jedeme na tu chásku. Až se vrátím, pořešíme, co dál s tebou,“ říká, zatímco si bere kabát a odchází pryč. Ticho protne zvuk zamčení dveří.
„No, to bylo teda pěkné překvapení,“ pomyslíš si vztekle, zatímco se bolestivě sbíráš z postele. Rozhlédneš se kolem sebe a máš co dělat, aby ses nerozesmál. Dveře mají skleněnou tabulku. Tiše posloucháš, dokud neuslyšíš, že šerif i Vice odešli z budovy. Rychle šáhneš po nejbližší židli a rozbiješ sklo dveří. Pak už není žádný problém dostat se z ošetřovny. Neváháš a zamíříš rovnou za svým spoluvězněm.
„To bylo jako co?“ ohradíš se, jen co ho uvidíš. Ten se ale jenom zeširoka usmívá a vesele ti mává zpoza mříží. „Rád vidím, že ses prospal do krásy, Balíku. Všechno jde jak po drátkách. Je radost s tebou pracovat. A že jsem tě trochu pocuchal, to se, kamaráde, nedurdi. Šerif by nám to jinak nesežral. Teď mi už jenom sežeň nějaký tenký drát.
Sehnat drát není v místním vězení žádný problém. Když ho podáváš Big Badboyovi, šibalsky na tebe mrkne. Během pár minut, při kterých si píská jakousi veselou melodii, otevře zámek, jako by to byla ta nejjednodušší věc na světě.
„Svoboda svoboděnka,“ zanotuje zlehka. „Tu bychom měli oslavit – ideálně tím, že to tady dáme pořádně do pucu,“ zlověstně blýská očima.
Co uděláš?
Nonogram k dispozici ZDE.
Hudební kvíz k nalezení ZDE.
Konečně jste z té díry venku.
„Ten šerifský mizera pobral každou zbraň, co našel,“ mrzoutí Big Badboy.
„Já o jedné zbrani a nějakých těch zlaťácích vím,“ přiznáš. „Než mě zabásli, schoval jsem vše pod popraviště,“ pokrčíš rameny.
„Balí…teda, v tuhle chvíli již Medium BadBoyi, je mi ctí s tebou spolupracovat. Kšeft je vždy o tolik veselejší, má-li člověk parťáka, co má pod čepicí,“ spokojeně tě plácá po zádech.
Netrvá to dlouho a dorazíte k popravišti. Zdá se, že štěstí se vás dneska drží – noc je temná, ulice jsou prázdné. Chlapi buďto jeli se šerifem, nebo se loučí se svým městským životem před odjezdem na výpravu. Když zašátráš rukou v úkrytu, spadne ti kámen ze srdce. Věci tu stále jsou. Jako první vytáhneš těžký měšec a hodíš jej Big Badboyovi. Ten si s ním rozpustile pohazuje, zatímco šmátráš po pistoli.
Najednou noční klid protkne hlasité: „ŠKYT.“
Prudce oba otočíte hlavy a uvidíme chlapa – no, teda spíš ještě kluka. Takové pískle, však zpité pod obraz. Na polité košili má odznak Zlaté společnosti. Ten na vás nepokryje zírá a ukazuje prstem.
„Hej, vy dva, co vy tam děláte? Vy jste mi nějací povědomí. Nejste vy ti chlápci z dnešní popravy, škyt?“
Ošklivě zakleješ. Poslední, co potřebujete, je svědek.
Co uděláš?
Hra dostupná ZDE.
„No, pěšky pokračovat nebudeme, pořídíme si někde koně,“ rozhodne Big Badboy a zamíří k místnímu hostinci. Netrvá to dlouho, a už oba dva cváláte směrem k zadní městské bráně.
„Šerif a jeho banda jsou pryč. I kdyby nad ním drželi ruku všichni andělé strážní a nějakým způsobem se vrátil živý, půjdou přes hlavní bránu. Až mě skoro mrzí, že to nebyla větší výzva,“ stěžuje si Big Badboy.
Vzdálenost mezi vámi a jistotou svobody se stále snižuje. Koně jsou čerství a rychlí. S výčitkou si vzpomeneš na svého koně, o kterém vlastně ani nevíš, kde je mu konec. Z tvých myšlenek tě probere náhlé zpomalení Big Badboye. Z cvalu přivede koně do poklidné a obezřetné chůze – uděláš to samé. Za chvíli to uvidíš taky – temný stín před branou.
Přiblížíte se dostatečně, abyste viděli, o koho jde. Ze stínů se vynoří šerif. Není to ale ona postava z večera, tohle je postava z nočních můr. Celý od krve, obličej sotva k poznání. Ruka obvázaná cárem látky, která pomalu prosakuje krví.
Šerif se opírá o bránu a zapaluje si cigáro. Světlo ohně na chvíli osvítí jeho čerstvá zranění.
„Ale, zdravíčko, šerifskej. Vidím, že jste měl blízké setkání s mými kámoši?“ rychle se vzpamatuje Big Badboy.
Šerif jen pomalu potáhne z cigarety, a zcela ignorujíc Big Badboye, obrátí se na tebe.
„Třicet dva“ řekne klidným hlasem bez emocí. Když vidí, že nechápeš, pokračuje. „Tolik mě stála ta tvoje kašpařina dobrejch chlapů. Třicet dva. Dvacet šest vdov. Starému Jimovi umřela žena loni, staral se o tři děti. Přijde ti to jako fér cena za jeho život?“ pokračuje, jak kdyby mluvil o loňském počasí. Cítíš ale, že pod kůží mu koluje čirý hněv rozpálený do běla.
„Vím, kdo za tím stojí. Vím, čeho je schopný – a ty bys měl být v tuhle chvíli taky. Vidím, že máš zbraň. Poslední šance. Zastřel ho. Zachráníš tím nespočet životů a budeš žít jako svobodný člověk, to ti slibuju. Pokud mu ale pomůžeš, jsi zodpovědný za vše, co udělá, a vybíráš si tím život na věčném útěku. Tvoje volba.“
Co uděláš?
Vše visí na vlásku a je to jen a jen ve vašich rukou – volte proto moudře!