Jostein Lauierová: Tady v tomto vypracování se mi líbí, že je to vypravované jako příběh, což dělá moc pěknou atmosféru.
Myslánka je dobrý nápad, docela se mi líbí. Avšak trochu jsem se zalekla té čtveřice lidí, co to má chránit. Oni mohou být někde daleko, mrtví nebo bojovat. Člověk by tam pak mohl být uzavřen dlouho.
V tomto nápadu by se mi líbilo, kdyby prostě při 2) se vrátil zpět z myslánky, a byl tam, kde začal, protože by věděl, že se ke kameni prostě nedostane.


Samantha Ulvenová: Jako u Safiry byla použita myslánka, ovšem zde úplně jinak. Trošku jsem si říkala, „jejda, zase ta myslánka“, ale Cilka z toho nakonec vybruslila docela dobře. Moc se mi líbil nápad na to, že tam bude kouzelník zajat a bude muset čekat na Brumbála. Ale co když se o kámen někdo pokusí dejme tomu až za 200 let a do té doby bude Brumbál dávno pod drnem? Pak také to, že Voldemort je opravdu mocný kouzelník a pochybuji, že nějací kentauři by ho zastavili. I když by byla použita kouzla na to, aby tam nějaká kouzla nefungovala.
Ale koncept nápadu byl opravdu dobrý, jen tak trošku nedotažený. A líbilo se mi, že oproti předešlým děvčatům, zde to bylo aspoň trošku pojato jako příběh, jako vyprávění, co se kdy stane.
 
————————-


Safira Jane Bardotová:


Tak předně bych chtěla podotknout, že vžít se do Albuse Brumbála, je velice těžké. Albus Brumbál, jeden z největších – možná i ten největší – kouzelnický mozek všech dob, dokázal to, co nikdo jiný a snažit se ho napodobit opravdu není nic jednoduchého.


Když jsem přemýšlela, kam bych ve stejné situaci schovala Kámen Mudrců já, přišla jsem na to, že Voldemort by měl velice dobrou šanci získat své tělo hned v prvním díle knihy. Pak jsem přemýšlela dál a snažila jsem se vžít do kůže Albuse Brumbála, pro kterého vlastně žádné kouzlo není nějak extrémně těžké a napadlo mě hned několik způsobů a možností, kam takovou vzácnost, jakou Kámen mudrců bezesporu je, spolehlivě ukrýt.


Nejspolehlivějším způsobem by samozřejmě bylo nechat si Kámen mudrců u sebe, ale merlinví jak by to vlastně dopadlo. A to především s ohledem na skrývanou temnější stránku povahy Albuse Brumbála. Takže je nutno vzít v úvahu i to, že se Albus Brumbál snažil Kámen mudrců ukrýt i před sebou samým a to mi okruh možností značně zúžilo. V podstatě mi zbyla jen jedna a tu tedy budu níže rozebírat.


Takže tady je můj nápad, kam uschovat Kámen mudrců tak spolehlivě, aby jej mohl najít a dostat jen ten, kdo ho nechce zneužít. Posledním „úkolem“ na cestě za Kamen mudrců by byla Myslánka. Ale pozor! Jak si jistě domyslíte, existuje spousta možností, jak Kámen mudrců do Myslánky uschovat. Jedním z nich je využití Myslánky takové, jaká je a schovat Kámen mudrců do nějaké vzpomínky, ovšem ono zabezpečení by jaksi nešlo plně využít a tak jsem v těle Albuse Brumbála a s jeho schopnostmi využila Myslánku trochu opačně.


Jak jistě všichni víme, do Myslánky si můžeme uložit vzpomínky, které nechceme zapomenout a nebo je také chceme zprostředkovat někomu jinému, nebo svoje myšlenky před někým uchránit. A přesně v tomto bych já Myslánku využila a její schopnosti tak trochu převrátila. Jako Albus Brumbál bych Myslánku naplnila tekutinou, která by kouzelníka (resp. jeho myšlenky) , jenž se pokusí získat Kámen Mudrců, analyzovala do nejmenších detailů a podrobností. Tekutina by se „dostala“ do kouzelníkovy hlavy a prozkoumala ty nejtajnější zákoutí kouzelníkovy mysli a odhalila na co ten Kámen mudrců chce získat. To by měla být dostatečná ochrana jak před Voldemortem, tak i před samotným Brumbálem. Protože svou mysl nemůžeme ovlivnit stoprocentně a to, na co jednou pomyslíme, to se nám tam někam zaznamená a tekutina v Myslánce by to tedy našla a Kámen mudrců nevydala.


Je mi jasné, že by proti mé ochraně Kamene mudrců existovalo hned několik námitek a tak mi dovolte, alespoň ty nejpravděpodobnější (tedy ty, co napadly mě samotnou, když jsem nad tímto uložením Kamene mudrců přemýšlela) vyvrátit a tím si obhájit svůj názor.


1) Voldemort (a jistě i ostatní kouzelníci), kteří se pokusí nebo by pokusili Kámen mudrců získat, perfektně ovládají Nitrozpyt i Nitrobranu a tedy by mohli svoji mysl zastřít a tekutinu tzv. obejít.
Tak tohle pro mě byl největší problém, protože mi samozřejmě bylo jasné, že Nitrobrana by mohla představovat jistou komplikaci. Ale v těle Albuse Brumbála a s jeho dovednostmi ani Nitrobrana nakonec není problém. Jak si jistě pamatujete, jeho věkovou hranici neobelhal ani postaršovací lektvar a ani jiné pokusy překonat ji a dostat tak kousek pergamenu se svým jménem do Poháru tří kouzelníků. Takže jistě by šel vymyslet nějaký způsob, jak tekutinu zabezpečit. Tekutina jako taková by třeba mohla natéct přímo do uší a tedy se dostat přímo do hlavy, tudíž pomyslnou hráz, kterou Nitrobrana vytvoří, překonat úplně bez problémů. Navíc Nitrobrana funguje proti Nitrozpytu a tekutina není založená na jeho principu, je mu jen podobná. Takže ji nelze ošálit.


2) Jak zajistit to, aby tekutina neubývala, nevysychala nebo jinak nemizela.
Tak tady opravdu pomůžou kouzla. A mám i oporu v knihách. Tekutina, která byla v kamenné nádobě, kam Voldemort schoval viteál v podobě medajlonu byla také trvalá a i přesto, že ji někdo vypil (minimálně Siriusův bratr a poté Brumbál), se obnovila, aby viteál chránila i nadále. Proto mám jistotu, že tyto vlastnosti lze pomocí kouzel zajistit a tedy se na ně plně spolehnout.


Žádné jiné námitky mě nenapadly a tudíž jsem si Myslánku se speciáln tekutinou zvolila jako nejvhodnější řešení, které opravdu Kámen mudrců dokáže velmi spolehlivě ochránit a to před každým (včetně Albuse Brumbála), který by ho chtěl zneužít. Ono ve skutečnosti totiž moc těch „přenosných“ možností, kam Kámen mudrců schovat není, tedy pokud by se Albus Brumbál nechtěl pustit do vymýšlení něčeho úplně nového a to by pak mohl být problém. Takže také proto jsem se rozhodla vsadit na jistotu a vybrat něco velmi starého a osvědčeného, spolehlivě fungujícího a jen jemně to upravit. Doufám tedy, že se mi to povedlo a má ochrana Kamene mudrců bude úspěšná.


PS: Podařilo se mi sehnat několik stránek z něčeho, co by snad mohlo být deníkem Albuse Brumbála. Jenže všichni víme, jak je Albus Brumbál v poslední době populární. Zda je pravý, či je to jen další z řádky falzifikátů, musí posoudit někdo jiný, tak proč byste to nemohli být zrovna vy, porotci. :-)
Mimochodem v těchto listech lze najít vysvětlení, proč jsem se v kůži Albuse Brumbála rozhodla nevymýšlet žádnou novinku.


Hodnocení Mrziporoty:


Andrew Uroboros: Podle mého jsi nešla po problému JAK účinně schovat Kámen, ale jak zjistit, co má kdo v hlavě. Tak trochu ses nechala inspirovat Zrcadlem z Erisedu, kde pouze „Ten, kdo chtěl Kámen najít, ale ne zneužít, jej mohl skutečně získat.“
To byla asi chyba, Saf.
Nemyslím si, že by právě Myslánka byla vhodný objekt pro ukrytí Kamene mudrců a taky pokud vím, z Myslánky (pokud jste jejím prostřednictvím nahlédli do vzpomínek) nešlo nic donést, tudíž by do ní nešlo, krom vzpomínek, ani nic uložit. Myslánka sloužila pouze k nahlédnutí do vzpomínek.
Pokud bys ji chtěla použít k jinému účelu, musela bys její poslání úplně překopat. A to je blbost, protože se jedná o magický předmět, sloužící výhradně k jednomu účelu.
I kdyby se dala použít, jak navrhuješ, opačným způsobem, tzn. Vniknutím myšlenky (tekutiny – protože předpokládám, že tou tekutinou myslíš myšlenky nebo vzpomínky) do hlavy dotyčného, kterého by prozkoumala a odhalila jeho úmysly, pak by mohla sloužit jen jako prostředek k odhalení skutečných záměrů…jinak nic. Nemohla by přeci Kámen zhmotnit.
A když zavřu obě oči a ještě se otočím a připustím, že by se Myslánka chovala jako Zrcadlo z Erisedu, pak každý, kdo by se od ní nechal „prověřit“ by přeci věděl, co se mu stane…a v tom případě by se nejednalo o prvotní impuls, jako v případě Harryho a zrcadla. Už dopředu by věděl, že jde vlastně na „Detektor lži“.


A co provedení?


Půjde dobrovolně s vědomím, o co se jedná?
„Jdu si nechat prověřit myšlenky, jestli je mám dostatečné čisté, abych mohl získat Kámen mudrců.“


Nebo by mu někdo nakecal, že v Myslánce uvidí něco zajímavého, aby tam hlavu dobrovolně strčil?


Nebo by mu ji tam někdo cpal násilím? ;o)


Matthew Whitecrow: Tady vidím hlavní problém v tom, že není známo, že by bylo možné použít myslánku k uchování předmětů. Jak víme předměty a osoby nijak neinteragují s obsahem vzpomínky (vnitřním prostředím) a naopak jimi je možné procházet. Proto podle mě není možné předmět ve vzpomínce uchovávat. Na druhou stranu je to příjemně originální nápad, a pokud by se ukázalo, že je to skutečně možné, rozhodně by nebylo špatné to vyzkoušet. Líbí se mi i ta práce navíc na pergamenech. Problém je, že se text na nich započítal do celkového rozsahu a přispěl k překročení maximálního prostoru.


Sophia Glis Glisová: Nejprve musím říct, že se mi také moc líbí „ukázky“ z Brumbálova deníku, podle mě ta penalizace byla hodně nespravedlivá, protože to byly přece ilustrace, obrázky. Možná ale na tuto eventualitu někde pravidla 7B výslovně upozorňovala, to se budu muset ještě podívat.
Jinak ale musím žel konstatovat, že se mi na tomto vypracování dost věcí nezamlouvalo. Především forma, která je taková s odpuštěním školácká, příliš jako domácí úkol a hlavně v úvodu je to opravdu spíš taková poněkud nudná „vata“. Konstatovat, že Brumbál byl jeden z největších kouzelníků, prostě není moc objevné, a odvolávat se na to, jak to bylo „v knihách“, je takové rušivé, zkrátka non-rpg. Ale na to už jsi určitě přišla, že je lépe psát víc povídkovým, vyprávěcím způsobem, originálně – tvoje pozdější vypracování jsou v tom směru mnohem lepší.
K tomu polemizování, zda by do myslánky něco schovat šlo či ne, podobně jako v případě Cili – nejjednodušší bylo prostě netvrdit, že jde o myslánku, ale vymyslet úplně nový název. Rovněž by tedy bylo potřeba líp domyslet, proč by vůbec kouzelník strkal dovnitř hlavu. Možná to mohly být nějaké „Dveře pravdy“, kterými by musel někam projít…

Jostein Lauierová: Mě osobně se nápad Myslánky docela líbí. Je to podle mě dobrý způsob, jak kámen schovat.
Hodně se mi líbí i to, jak se Safira obhájila to, co ji napadlo, že by mohlo být přítěží.
Avšak se trochu obávám, že bude těžké tuhle ochranu překonat, protože zbavit se myšlenek na to, co ten kámen umí, asi bude hodně těžké. Tady by byla možnost, že kamenu se zmocní jen ten, kdo ho bude chtít zachránit před zneužitím.
Pergameny navíc, jako deník, jsou sice super nápad, ale mě osobně se strašně špatně četly. Ale vzhledem k tomu, že je to navíc, tak to moc nehodnotím.

Samantha Ulvenová: Zajímalo by mě, co je ta tekutina, co analyzuje všechny naše myšlenky? Jako nápad dobrý, ale takovou tekutinu neznám a mezi námi, takový Voldemort by si dokázal někoho nevinného ovlivnit, aby mu ten kámen vzal on. Další věc je, že Brumbálovu věkovou hranici u ohnivého poháru nakonec prošel mladý Skrk nebo kdo to byl a hodil tam úplně cizí jméno, ani ne svoje, ale Harryho. Takže toto taky moc nesedí.
K těm obrázkům se nevyjadřuji, nevím, jestli to porušení pravidel je nebo není, no…
Ale celkově se mi na práci líbilo to, že Safira popsala vše, na co myslela a celý postup prostě okomentovala. Od začátku do konce bylo vidět, jak přemýšlela a proč tam to a ono napsala. Bylo vidět snahu a to, jak chtěla mít svůj úkol propracovaný. I když tam pár věci nesedí, tak i tak se mi to líbí hlavně kvůli té snaze, no :)
 


———–


Elizabeth Gibsonová


Vymyslet jiný způsob jak tento cenný kámen najít, ale ne využít, byl opravdový oříšek. Profesor Albus Brumbál totiž nebyl nazýván největší kouzelníkem své doby, jen tak pro nic za nic, jeho způsob byl opravdu impozantní a jen stěží ho lze nahradit, nebo se jen o to pokusit. Zrcadlo z Erisedu byla opravdu velmi schopná a silná ochrana pro ty, co by kámen chtěli využít ke zlým účelům.
Přesto se v mé hlavě zrodil nápad, jak toho dosáhnout, leč se může zdát mnohem komplikovanější a složitější, než způsob, který byl použit a splnil svůj účel.


Nejprve jsme přemýšlela o možnosti využití kouzelných tvorů, ale po důkladném zvážení jsem od tohoto nápadu odpustila. Nikdy nebylo dáno, po jak dlouhou dobu se Kámen mudrců bude muset střežit, a i přesto, že někteří tvorové jsou opravdu dlouhověcí, nikdo nemůže zaručit, že budou fungovat jako spolehlivá ochrana tak vzácného předmětu.


Sice jsem od tohoto nápadu opustila, díky němu jsem se ale dostala k další myšlence – využití síly přírodní magie, tedy té nejčistší, takové, která je čerpána ze samotné země, rostlin, zvířat. Je pravdou, že nepatří mezi nejznámější a její využití není zrovna valné, ačkoliv se jedná o magii velmi užitečnou, především v ochraně před nežádoucími čaroději, samozřejmě pouze před těmi s nežádoucími úmysly – jedná se tedy o velmi dobrou alternativu k Zrcadlu z Erisedu, avšak jedna komplikace tu vystává – jak tuto magie převést do podoby, aby byla schopna Kámen ochránit a případně aby tu byla možnost přidat další ochranné prvky (jako byl Chloupek, Ďáblovo osidlo, zamčené dveře, šachy, lektvary)? To mi hlavou vrtalo delší dobu, dovolím si tvrdit, že to mohl být důvod, proč nakonec tato magie nebyla použita. Samozřejmě bylo tenkrát k dispozici i Zrcadlo z Erisedu, což bylo lepší k ochraně uprostřed budovy.


Říkám uprostřed budovy – přírodní magie se přeci jenom přes tlusté kamenné zdi, ochranná kouzla, syrovou magii dostává trochu obtížněji, většinou se uplatňuje na volných prostranstvích, v lesích, na lukách. To ale neznamená, že ji v budově uplatnit nelze, i když je to přeci jenom o něco náročnější.
Rozhodla jsem se tedy pro využití přírodní magie, ale musela jsem řešit jeden vyvstávající problém – jak ji dostat přes tlusté kamenné zdi a zároveň jí dát podobu, v níž bude schopna tvořit spolehlivou ochranu Kamene mudrců.


První problém se kupodivu řešil mnohem lépe než ten druhý. Přestože se to nezdá, tak Bradavice jsou velmi přizpůsobivé, díky čemuž se přírodní magie mnohem lépe dostává dovnitř. Tento děj se občas vyskytne i samovolně, ale většinou pouze v menší míře, či se do budovy dostane přenosem rostlin dovnitř hradu.


Jak jsem zmiňovala – hrad je přeci jenom velmi přizpůsobivý, takže v jedné, velmi zásadní věci, problém nevidím. Jedná se totiž o to, že bych do hradu chtěla dostat strom. Úplně obyčejný strom, dub, s rozdvojeným kmenem, jehož dvě části by se proplétaly mezi sebou. Do hradu bych ho dostala jednoduše – díky kouzlům by šlo opatrně odstranit několik kamenů, vzniklou dírou bych zasypala hlínou a zasadila strom, který by po použití rostoucích kouzel a lektvarů vyrostl do požadované výšky. Samozřejmě by se během růstu kmen rozdělil pomocí kouzel na dvě části, které by se také díky kouzlům postupně zaplétaly do sebe, ale mezi nimi bych nechala malou škvíru, akorát tak velkou, aby se tam vešel kámen mudrců, kterých bych tam samozřejmě opatrně umístila. Tím by samozřejmě ochrana nekončila, pomocí několik dalších kouzel bych na stromě vytvořila kamennou vrstvu – jakoby „slupku“ – která by zajistila, že celý strom včetně větví, které by se tímto pevně připevnily ke stropu, splyne s okolím hradu.


Přeci jenom v celých bradavicích je sloupů mnoho a jeden trochu jiný ve tvaru stromu podle mě až tak velkou pozornost nevzbudí, zvlášť pokud by byl umístěn v jedné z postranních chodbiček, vhodných pouze na rychlé průchody. Pokud by ale přeci jenom strom s Kamenem byl jako úkryt prozrazen, je v celém ochranně zastoupena i magie „normální“ – tedy taková, která je dá se říci běžná. Konkrétně mám na mysli složité ochranné kletby a přeměny, které by zajistily kompletní ochranu a dokonaly dílo, tak, aby Kámen mohl získat pouze ten, kdo ho nemá v úmyslu jeho zneužití a zároveň, aby byl v bezpečí před opačným případem. Napadla mě naprosto primitivní, avšak podle mě fungující poslední část ochrany. Díky několika kouzlům, podobným těm, které profesor Brumbál použil na zrcadlo, by strom vydal svůj poklad – Kámen, pouze v případě, že ten kdo ho chce najít, avšak ne zneužít, slušně o Kámen strom požádá. Jestliže místo toho začne vrhat na strom kletby, zaříkávat, či se o Kámen pokoušet způsobem hodným člověka, který ho chce využít ve svůj vlastní prospěch, tak se kamenná vrstva přitiskne ještě více ke stromu a daná osoba Kámen do svých rukou Kámen nikdy nezíská…


Hodnocení Mrziporoty:


Andrew Uroboros: Sorry, děvče, ale ty jsi mnohomluvně okecávala jeden jediný fakt. Že bys pro Kámen mudrců vybudovala uprostřed hradu stromový „trezor“, který by byl chráněn jakýmisi kouzly, které by jej dokázaly ochránit před útočnými dobyvateli. Jinak nic originálního… Takové kamenné Zrcadlo z Erisedu.


A přitom se dalo s tím tématem tak krásně pracovat.


Už fakt, že by díky stromu byl kámen všem na očích, je doslova skvělý, protože pod svícnem bývá největší tma. Neumím si představit, že bych šel hledat Kámen a měl prosit kmen stromu. To by mě asi fakt nenapadlo. :o))
Takže místo někam do ústraní, kde by k němu mohl každý beze svědků, bych ho dal hned do vstupní síně nebo někam, kde je velká koncentrace lidí. Tak by se okamžitě vidělo, kdo se na Kámen dobývá.
Tady bych viděl další rezervu, jak Kámen vydat jen tomu, komu patří… třeba nějakým kouzlem by oblbnul všechny kolem, kdyby mu ho vydával. ;o)
Pokud by to byl nějaký „nehodný“ kouzelník, bylo by okamžitě vše jasné. Protože by se snažil marně, což by neuniklo pozornosti.
Naproti tomu, kdyby o kámen požádal někdo „vhodný“ mohl by strom vypustit do vzduchu nějakou omamnou vůni, která by fungovala jako zastírací kouzlo a nikdo by de facto neviděl, kdo Kámen dostal.


Matthew Whitecrow: Podle mého názoru se slečna Gibsonová zbytečně příliš rozepsala o tom, jak byl kámen chráněn – což nebylo v zadání. Odhadem asi polovinu vypracování zabírá zopakování základních faktů o uložení kamene v minulosti. Teprve ve druhé polovině se objevují nápady jak to udělat tentokrát. Tady bych doporučoval být více konkrétní. Určitě by vypracování dodalo, kdyby zmínila konkrétní kouzla, která by bylo možné použít. Takto se držela spíše v obecné rovině a myslím, že podle takového návodu by nebylo snadné postupovat. Vezmeme-li však v potaz, že se jedná o návrh studentky ze druhého ročníku, musím říct, že projevila velkou dávku představivosti. Otázkou je, jestli existuje na škole někdo, kdo by přírodní magii na zmiňované úrovni skutečně ovládal.


Sophia Glis Glisová: Nápad se stromem se mi náhodou zdá dost originální  a zajímavý! Podobně jako u Safiry mě ale dost nudil ten všeobecný úvod, opakující známá fakta – jako bys to jen chtěla uměle natahovat. Popis zabezpečení v očarovaném stromě se mi zdá příliš obecný, skoro jako by to psal nějaký mudla, který o kouzlech nic neví – vždyť jsi to měla napsat v tom duchu, že to bylo zabezpečení, které bys provedla ty sama – a koneckonců, vlastně daleko přesvědčivěji působí, když se takovéhle vypracování napíše formou, že „to prostě je tak a tak“, než že „by se to mohlo udělat nějak tak“. Prostě nepsat to jako „úkol“, ale jako „skutečnost“. Ale také si myslím, že na tohle jsi už přišla – tohle je prostě v 1. úkolu nevýhoda těch, kdo podobnou soutěží zatím neprošli a vlastně ji neměli možnost sledovat ani jako diváci.

Jostein Lauierová: Strašně se mi líbí nápad se stromem, který by byl někde umístěn jako sloup. To je naprosto nádherné.
Avšak špatně se mi celé vypracování četlo, chyběly mi tam odstavce.
A také mi moc není jasné, jakými kouzly se to tedy začaruje. Přece jen, Brumbál je sice magič velký, ale Voldemort taky.
Prakticky jsem z toho pochopila – strom, zazdít, začarovat. Přijde mi to trochu málo.

Samantha Ulvenová: Hm. Hm. Jako dobře vymyšlené, ale něco mi tak prostě chybí. Nějaký ten nádech, že bych zatajila dech a řekla si, „to je ono, ta to vymyslela“. Je to takové nedotažené. Moc se mi líbil nápad s přírodní magií, ale využít ji „jen“ ve stromě, to je trošku málo. Zakomponovala bych do toho víc přírody, nebo jak bych to řekla. Také bych se asi více snažila popsat ta složitá kouzla, která strom chrání, nedokážu si je prostě představit. Nebo představit možná ano, ale nevím, která zrovna Eliz myslela.
Ale opět musím pochválit to, jak k tomu Eliz přistupovala. Jako u Safiry, tak i u ní je vidět, že se opravdu snažila, a když čteme vypracování, vidíme, jak postupovala při svém vymýšlení plánu na ukrytí kamene. A taky se mi líbil strom jako kamenný sloup.