Začátek školního roku byl pro všechny hektický v mnoha ohledech. Někdo hledal budík, aby se vůbec dostavil včas na výuku, jiní hledali sami sebe, protože se zapomněli někde na dovolené. Bez ohledu na tyto zmatky nebelvírský časopis Lví tlapou rozjel opravdu zajímavý projekt pro všechny obyvatele hradu, nazvaný „Doušek mnoholičného lektvaru“. Už jen název zavání nějakou levotou, protože tento lektvar by se do rukou studentů dostat neměl. Ovšem pokud chcete uskutečnit nějakou řádně vytuněnou legraci, musíte sáhnout po různých prostředcích.

Ani já, čerstvý a nezkušený nováček, jsem neodolala a této soutěže se zúčastnila. A nelituji. Výtažek z Freda Weasleyho byl opravdu lahodný. I když někteří moji kolegové to neměli vůbec lehké. Představte si, že musíte vypít něco z Toho-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit a pak se v něj ještě proměníte. No divím se, že to vůbec Ministerstvo kouzel povolilo… To je dobrá otázka, povolilo to vůbec ministerstvo? Tlapa funguje, šéfredaktorku do Azkabanu neodvezli, tak je vše, jak má být.

Před několika dny tato zajímavá soutěž skončila a my se můžeme podívat, kdo je vítězem.

Zvláštní, že první místo obsadila právě kolejní ředitelka Nebelvíru. Že by protekce? Kdepak! Vše proběhlo podle pravidel a vy sami se můžete přesvědčit o tom, že profesorka Orionis se do role Severuse Snapea vžila opravdu skvěle. Možná je i škoda, že se musela proměnit zpět do své podoby. Redakci Žlutého Trimela se podařilo vyfotografovat téměř všechny účastníky soutěže, kteří vydrželi až do úplného konce. Bohužel slečny Helene Langdon a Alice Pierce (obě z Nebelvíru) se v současné době nacházejí na pracovní stáží v dalekém Mrazákolandu, a proto nejsou na fotce přítomné.

Slečna Niane z Libelusie, šéfredaktorka Lví tlapou, svolila k setkání u Tří košťat, kde jsem s ní uskutečnila Po-Douškovský rozhovor. A dozvěděla jsem se opravdu zajímavé věci.

____________________________________________________________________

Jak už je mým zvykem, běžela jsem včera ke Třem košťatům na poslední chvíli. V těchto chvílích se mi mé rychlé běhy velice hodí, i když občas bych nějakým Nimbusem nepohrdla. V hostinci bylo příjemné teplo, a protože jsem byla mokrá od hlavy až k patě (né, opravdu jsem dobrovolně nevlezla do jezera) vzala jsem zavděk stolkem u krbu.

Cheyenne: – vytahuje bleskobrk, poznámky a napije se horkého čaje –

Niane: – usměje se – Ahoj Cheyenne, nejdu moc pozdě? To počasí je opravdu děsné.

Niane: Aha, no tak nic. – usměje se –

Cheyenne: Moc Ti děkuji, že jsi svolila s tímto rozhovorem. Všechny informace budou sloužit výhradně pro moje potřeby a potřeby článku. – oplatí úsměv a vytáhne pergamen s otázkami –

Niane: Není zač. – mrkne a zamyslí se – Ony jsou ještě jiné potřeby?!

Cheyenne: – co jsem to zase plácla – Potřeb je víc a nikdy jich není dostatek. ;-)

Cheyenne: Takže, Niane, máš za sebou organizaci celkem náročné soutěže pro veškeré obyvatelstvo hradu. Řekni mi, jaké jsou tvé pocity takto krátce po ukončení? Jsi ráda, že je vše za tebou nebo ti bude soutěž chybět?

Niane: Pravda je taková, že soutěž za mnou není. Pořád ještě mi zbývá vydat čtyři články. Měly být vydané už včera, to jsem však netušila, že jeden z nich – bonus s porotci – mi bude trvat několik hodin… Až ale tyto články vyjdou, odešlou se poděkování, diplomy, rozdají odměny, pak bude soutěž nejspíš ukončena. Nicméně je třeba dodat, že bude ukončena asi na tři týdny. Pak začne vymýšlení druhého dílu – bude to takové vánoční repete…. Jinak ale pocity jsou krásné. Ještě nikdy jsem neměla z nějakého redakčního projektu tak dobrý pocit…

Cheyenne: – bleskobrk píše jako zběsilý – A můžeš čtenářům přiblížit, o co se bude ve vánočním repete jednat nebo to je prozatím ve fázi vývoje? – nahodím své krutě investigativní oko –

Niane: Rosmerto, mohla byste…

Niane: A tohle mi dělá stále! – upije ze svého šálku –

Cheyenne: A bude toto kolo nějak omezeno nebo opět bude pro všechny obyvatele hradu bez výjimky?

Niane: I další Doušek bude účastí neomezený. Přihlásit se tedy bude moct kdokoliv. – usměje se –

Cheyenne: Tak to čtenáři jistě rádi „uslyší“. – usměje se – Říkala jsi, že soutěž ještě není ukončena… ale bylo v samotném průběhu nějaké období, kdy sis říkala, že tato soutěž nebyl dobrý nápad? Nastala tedy nějaká krizovka? Nebo vše proběhlo v pořádku a podle tvých představ?

Niane: – přemýšlí – Je to zvláštní, ale ani jednou. Soutěž měla hrozně hezký a bezproblémový průběh.

Cheyenne: A můžeš čtenářům przradit, kdo se celkově na soutěži – kromě tebe a hodnotitelů – podílel? Zapojila se celá redakce?

Niane: – rosměje se – Ale no tak! To není vůbec dobrá otázka! Co kdybych někoho zapomněla?

Cheyenne: Takže na tuto otázku nechceš odpovídat? – i mé druhé oko se snaží o investigativní pohled –

Niane: Ne, já to samozřejmě zkusím. – usměje se – Myslím, že jmenovat bych zde měla v prvé řadě Kirsten Woodovou, to je moje pravá ruka, pak naši grafičku Angelicu Arless, dále samozřejmě Emily Smith, i ta pomáhala s organizací. Jane Patricia Vamos nám vymyslela logo, no a nesmím zapomenout na profesorku Malrinovou, která se podílela na „výrobě“ některých úkolů. – hluboce se zamyslí – Jestli jsem na někoho zapomněla, velmi mě to mrzí, ale snad ne.

Cheyenne: Můžeš mi říci, jak se ti spolupracovalo s hodnotiteli? Jestli se nemýlím, tak jedním z problémů byl odstup prof. Papulky, ovlivnilo to nějak soutěž? A budeš do dalšího kola hledat nové porotce či zůstaneš u současných?

Niane: Profesor Papulka nebyl až takový problém. On delší dobu nemohl do Bradavic a my jsme potřebovali hodnocení, takže jsme požádali profesorku Janel Weil, která je sice velmi vytížená, ale ochotně nám kývla. Paradox je, že den poté se profesoru Papulkovi povedlo získat trvalejší přístup do hradu. Jinak s žádným porotcem problémy nebyly. Dokonce byli všichni tak skvělí, že je mi líto, že soutěž skončila. Dobrovolně psali i nepovinné komentáře ke každému soutěžícímu. Do dalšího kola možná nové porotce hledat budu, protože bych se vůbec nedivila, kdyby se někdo ze současných hodnotitelů přihlásil přímo do soutěže. Kdo si přečte bonus s porotci, který snad dneska vyjde, pochopí, proč bych si přála, aby soutěžili… – zasněně se usměje – Víte, mám hrozně ráda, když hodnotí někdo, kdo sám umění ovládá. A oni ho všichni ovládají…. No a doufám, že už bude profesor Papulka trvale na Hradě, aby přijal místo porotce.

Cheyenne: Teď se trošku odkloním od Doušku – chystáte v LT nějaké další projekty podobného charakteru nebo se teď budete zaměřovat hlavně na Doušek?

Niane: Kromě vánočního Doušku chystáme projekt „Vánoce ve Lví tlapou“ – to je samozřejmě jen pracovní název – o tento projekt jsme se pokoušeli už loni, bylo to docela prima, takže letos to zkusíme dotáhnout o kousek dál. Samozřejmě také budeme i letos udílet v pořadí již druhé redaktorské ceny Lví tlapou. Tyto tři věci jsou teď našimi prioritami.

Cheyenne: Tak to jsou opravdu zajímavé projekty, už se na ně moc těším… A jak jsi byla spokojená s nasazením všech soutěžících? Co jsme viděli, tak všichni si toho zhostili velice odpovědně. Překvapil tě někdo svoji kreativitou nebo zpracováním?

Niane: Všichni byli skvělí, přestože mnohdy dostali postavu, která jim vůbec, ale vůbec nepřišla „fajn“. – culí se – Nicméně v závěru mě dorazila Helene Langdon a její inzerát do seznamky. Myslím, že Argus Filch už je určitě zadaný. – směje se –

Cheyenne: Dobře. To Helene jistě ráda uslyší. A moje poslední otázka – Jak se ti v LT líbí? Baví tě dělat šéfredaktorku nebo neuvažuješ o nějaké dovolené?

Niane: Kdyby se mi ve Lví tlapou nelíbilo, nebyla bych v ní. Pravda je taková, že bez ní neumím žít. Dovolenou neplánuji, i když jsem tím dvakrát vyhrožovala, ale ta svázanost s časopisem vždycky vyhrála. Otázkou je, jak dlouho to takhle může jít… Příští rok budu v posledním ročníku a kdo ví, třeba budu mít chuť zkusit profesořinu, to bych pak sotva mohla pokračovat v práci šéfredaktorky, protože tento post patří studentovi. Takže počítám s tím, že příští sezóna bude možná ta úplně poslední, proto bych chtěla, aby také byla nejlepší za dobu mé „vlády“. Což je hodně těžké předsevzetí, které jsem nejspíš neměla říkat nahlas. – rozesměje se – Teď, když to nesplním, budou to vědět všichni. – zabublá do čaje a snaží se udusit smích –

Cheyenne: Tak ti já i čtenáři Žlutého Trimela přejeme vše nejlepší a ať se ta poslední sezóna vyvede. Mnohokrát děkuji za tvůj čas. – usměje se a rovná si věci do brašny –

Niane: Nemáš zač. A já bych si ještě dala… – mrkne na Rosmertu –

Niane: Dobrá, dobrá. Už jsem to pochopila. – uchichtne se a dopije svůj šálek –