Vitajte pri prvej časti novej, rozhovorovej série! Vitajte pri Fialových rozhovoroch!

Fialové rozhovory vám odhalia fakty o profesoroch, ktoré ste nevedeli, nevideli, nepočuli a možno ste ani nechceli (a možno chceli). Spýtam sa na to, na čo sa mladší a ustráchanejší jedinec bojí spýtať už len kvôli autorite.

Ako prvý vyspovedaný profesor je tu prof. Matthew Whitecrow, ktorý sa tak bál svojho súkromia, že ma miesto môjho návrhu, že pôjdeme do hostinca U Tří košťat  (Rosmerta asi rada všetko vykecá), pre istotu pozval k sebe domov, kde nás dokonca zamkol. Dôkazy mám samozrejme nafotené.

Takže si pripravte jedlo a pitie, pretože pán Matt je veľmi ukecaný človek a čítanie bude naozaj neočakávane dlhé.

P.B.: Najprv by som Vám chcela poďakovať, že Ste si našiel čas na prvý z Fialových rozhovorov a dokonca Ste aj poskytol Váš dom. – profesionálne si nachystá pergamen a brko –

Ako iste viete, pomaly ale iste sa nám do hradu začnú hrnúť nováčikovia. Pamätáte si, keď Ste bol jedným z nich? – premýšľa, koľko asi môže mať pán Matt rokov, ale v odhadovaní bola vždy hrozná – Máte z tých čias nejakú zábavnú alebo niečím špeciálnu spomienku, o ktorú sa chcete podeliť? – dúfa v senzáciu –

prof. M.W.: Mno víte já na hrad přišel už jako profesor. Bylo to před sedmi mudl roky. Tenkrát bylo hodně věcí jinak. Často jsem dlouho bloudil po spletitých chodbách, než jsem konečně našel učebnu, kde se měla konat moje hodina.

S hledáním kabinetu jsem to neměl o moc snazší. Do dneška mám dojem, že si ze mě škola dělala legraci. Pravděpodobně si mě chtěla vyzkoušet – prověřit co jsem zač. Kabinet mi neustále měnil místo. Jednou byl v prvním patře, podruhé zase vedle knihovny…

Naštěstí jsem si časem pořídil Pobertův plánek a od té doby jsme s hradem za dobře. – upije z čaje a usměje se –

P.B.: Môžete nám prezradiť, kde Ste teda študoval?

prof. M.W.: Moji rodiče měli odjakživa cestovatelské choutky. Milovali poznávání cizích kultur, zejména jejich umění a filosofii. V době kdy se u mě začaly projevovat kouzelnické schopnosti jsme se nacházeli na cestě z Nepálu přes Sikkim do Bhútánu.

Ten je proslulý svými talentovanými kouzelníky, jejichž historie je v Bhútánských spisech datována mnoho staletí dozadu.

Měl jsem tu čest vystřídat během několika let ty nejlepší školy pro mladé kouzelníky v Kathmandu, Kalimpongu a Thimpu.

V Thimpu jsem úspěšně zakončil studia zkouškou, který by se dala přirovnat k místním OVCE.

Pro rodiče byl příchod do Bhútanu jako návrat domů. Cítili se tam tak dobře, že si nakonec koupili jeden z tamních domů a dodnes tam bydlí.

Ve skutečnosti byste byla asi docela překvapená, kdybyste je viděla. Nevypadají totiž o moc starší, než jsem já. Říká se, že jim jeden z profesorů tamní univerzity, se kterým se za dlouhá léta spřátelili svěřil tajemství výroby lektvaru, který oddaluje stáří a člověk po něm dokonce o pár let omládne.

Už jsem se za nimi dlouho nebyl podívat, myslím, že po skončení školního roku si tam vyrazím na výlet.

P.B.: Veľmi zaujímavé, možno by Ste mal vydať cestopisy. Ste vďačný za toto nezvyčajné vzdelanie alebo by Ste radšej študoval stále na jednej škole?

prof. M.W.: Jsem jim za to vděčný. Díky tomu, že jsme hodně cestovali jsem se naučil dívat na lidi trochu jinak. V mém současné pohledu je asi daleko méně škatulek, než používá běžný Evropan vyrůstající celý život na jednom místě.

To, co si z takové cesty odnesete by se asi dalo shrnout do této věty: „Všichni lidé ve všech koutech Světa mají jedno společné. Chtějí se vyhnout utrpení a být šťastní“.

Myslím, že to je to, co nás všechny spojuje. A proto nevidím příliš rozdílů mezi Nepálci a například Čechy. Jsou tu určité kulturní rozdíly, ale v podstatě jsme všichni lidé, kteří touží po tom samém :)

P.B.: Krásne a pravdivé. – prikyvuje – Vráťme sa ale do Hogwarts. Aké máte pocity z každoročných nováčikov? Tešíte sa na nové tváre alebo sa skôr obávate miliónov otázok?

prof. M.W.: – zasměje se – Otázek se nebojím, ty naopak vítám.

Vím, že jsem byl vždycky vděčný za to, když mi někdo ze zkušenějších kolegů dokázal ze začátku poradit.

Poslední dobou je nováčků rok od roku méně. Je to tím, že by se rodilo stále méně kouzelníků? Možná…

To je mi trochu líto. Na druhou stranu časy, kdy škola doslova praskala ve švech jsme už zažili. Možná je čas na to, abychom si vyzkoušeli i pravý opak.

P.B.: Áno, áno… Ako by Ste nováčikom predstavil svoj predmet, teda Lékouzelnictví?

prof. M.W.: Lékouzelnictví je předmět, který si klade za cíl uvést zájemce do problematiky léčení prostřednictví magie a kouzel. To, co se v něm naučí mohou uplatnit nejen zde na hradě, ale také v jejich dalším životě, poté co vystudují a rozhodnou se vydat dál.

Mělo by se jednat o čtyřletý předmět. Aktuálně je pravidelně otevírán první ročník. Druhý by se měl objevit po prázdninách. Budu se snažit zkompletovat všechny materiály tak, aby to bylo skutečně možné.

Výuka probíhá jak teoretickou, tak i praktickou formou, během které se prověří základní schopnosti studentů, které by jim jakožto budoucím lékouzelníkům rozhodně neměly chybět. :)

P.B.: Musím dodať, že prvú triedu mám práve úspešne za sebou a bol to vážne skvelý predmet. Ale prečo Ste chcel učiť práve Lékouzelnictví? Má to niečo spoločné s Vašimi cestami?

prof. M.W.: Ano, právě v zemích jako je Nepál, Indie a Bhútán se často setkáváte s lidským utrpením na té fyzické úrovni.

Tady u nás na Západě máme zase mnohem víc utrpení spojeného s psychickými problémy.

Byl jsem často v kontaktu s tamními lékouzelníky a obdivoval z blízka jejich práci. Pocit, který se objeví, pokud někoho dokážete zbavit jeho bolesti se téměř nedá popsat.

A právě kvůli tomu pocitu absolutní radosti a naplnění jsem se od té doby cítil přitahován právě tímto směrem.

P.B.: To je ušľachtilé. – úprimne sa usmeje – A chystáte sa niekedy učiť aj iný predmet?

prof. M.W.: Učil jsem živlovou magii, ale k tomu se mi nechce vracet. V blízké době bych ji rád předal jednomu ze svých budoucích kolegů a veškerý svůj volný čas věnoval naplno Lékouzelnictví. Musím se totiž během dne pohybovat i mezi mudly a v jejich společnosti člověku zbývá poměrně málo času na to, aby si nabíral příliš mnoho závazků :)

Myslím, že dobře propracovaný a odprezentovaný jeden předmět spolu se spokojenými studenty i pacienty je přesně to, co mi stačí ke štěstí na hradě.

P.B.: Tými pacientmi Ste presne nadviazal na ďalšiu otázku. – zasmeje sa – Asi všetci vedia, že Ste nielen profesor, ale máte aj funkciu zdravotníka. Ako sa Vám podarilo ju získať?

prof. M.W.: Vždycky mě bavilo trávit volný čas na ošetřovně a pomáhat při práci kolegyni Letitii, který byla v té době hradní zdravotnicí.

Takže to pak vyplynulo skoro samo, když se poohlížela nejprve po nějakém záskoku, a později i plnohodnotném zástupci.

Naštěstí studenti nestonají tak často, takže je to práce, která se dá snadno vykonávat spolu s vyučováním. Občas je sice potřeba namíchat si nějaký lektvar předem, nebo doplnit vypité lahvičky v apatice, ale jinak to není zase tak časově náročné.

P.B.: Čo všetko práca zdravotníka obnáša? Mal Ste už aj nejaký ťažký prípad?

prof. M.W.: Zatím nejobtížnější bylo hledání léčby pro novou nemoc, která se objevila v Zapovězeném lese. Šlo o svědivou vyrážku. Doposud se nám na ni nepodařilo nelézt účinné zklidňující prostředky, a tak musíme vždycky počkat, než si s ní mladé kouzelnické tělo poradí samo.

Rád bych řekl, že práce lékouzelníka obnáší hlavně prevenci. Dohlížení na to, aby vám studenti předně vůbec onemocnět nemuseli. Ale víte jak je to se zvědavými studenty. Kam nestrčí ruku, tak rovnou nakukují… a pak mi končí na ošetřovně.

P.B.: Oh, to je iste nepríjemné. Teraz ťažšia otázka. Keby Ste si musel vybrať len jednu funkciu, bol by to profesor či zdravotník? A prečo?

prof. M.W.: – zamyslí se – Hmm, tak to je opravdu těžké… Myslím, že bych byl raději zdravotník. Jedna věc je o tom učit, ale daleko lepší je rovnou pomáhat. A ono by se určitě našlo i pár studentů, kteří by se nechali něco málo přiučit rovnou na ošetřovně.

P.B.: Zaujímavé rozhodnutie. Ale dosť bolo o škole, idú predsa prázdniny… – žmurkne – Prezradíte čitateľom, ako trávi prázdniny profesor, ako Vy? Iste máte veľa času, keď nemusíte opravovať všetky tie domáce úlohy.

prof. M.W.: To máte pravdu. Ještě bych rád pomohl s uspořádáním závěrečné kolejní slavnosti, a pak se vypravím na pár týdnů na návštěvu za rodiči. Ve volných chvílích pracuji na přenášedle, které mě tam pohodlně dostane.

Jinak si užívám poslední chvíle v koleji, potuluji se po chodbách a občas nakouknu mezi skřítky do kuchyně, jestli by se tam nenašlo něco dobrého :)

P.B.: A na záver… Ako sa Vám darí s domom v Godrikovom Dole? Vidím, že ho máte už pekne zariadený, ale plánujete ešte niečo, alebo Vám takto vyhovuje?

prof. M.W.: No vidíte, na to bych docela zapomněl! – plácne se do čela – Jak se venku udělalo hezky, chodím si tu zvelebovat zahrádku u domku. Už jsem dokonce měl první sklizeň bylinek. Zrovna se mi suší na ošetřovně. Udělám si z nich zásoby. Kdo ví, kdy propukne nějaká větší choroba a bude jich nedostatek, pak se nám budou hodit.

Nedávno jsem si nechal navrhnout důlním architektem i novou místnost, která mi slouží jako ložnice. Trochu mě mrzí, že si přes všechna ta kouzla, která nás obklopují nemohu dovolit dokoupit trochu víc místa… nakonec i magie má, zdá se, svá omezení.

– nabídne slečně ještě z čaje a medových sušenek –

P.B.: Ďakujem. – vezme si ovocný čaj a sušienku – Ďakujem Vám za rozhovor a dávam Vám priestor, ak chcete niečo odkázať čitateľom Trimela.

prof. M.W.: Já vám také děkuji, moc příjemně se mi s vámi povídalo.

Inu, chtělo by to asi nějaké to lékouzelnické moudro na závěr – poškrábe se na hlavě a přimhouří jedno oko, zatím co se pokouší vymyslet obsah onoho sdělení –

Víte ono se pomalu zdá, že lékouzelníci už našli lék téměř na všechno, a byla by to možná i pravda, ale zdraví je nesmírně vrtkavé a nikdy nevíte, kdy vás nechá na holičkách.

V takovou chvíli se dá těžko spoléhat na to, že budete zrovna v blízkosti nějakého zkušeného odborníka.

Proto si myslím, že je nejlepší střežit si ho jako oko v hlavě. Pečovat o něj a snažit se předcházet situacím, které by ho mohly ohrozit.

Magie opravdu zná skoro všechny léky na známé nemoci, podle mě je ale život o mnoho, mnoho tajemnější a hlubší, než jsme si doposud mysleli. :)

Užívejte si léta a sluníčka! Doufám, že se s vámi začátkem roku se všemi zase ve zdraví shledám na chodbách hradu.

Tak to je pre dnes všetko. Neviem ako vy, ale ja si myslím, že sme sa dozvedeli množstvo zaujímavých informácií zo života pána Whitecrowa. Ktorého/ktorú profesora/profesorku by ste tu chceli vidieť nabudúce? Uvítam vaše sovy s návrhmi. (Inak vyberiem sama :D A tí, čo ma poznajú už môžu tušiť…) Zatiaľ sa majte krásne!

Patricia Baloure