Je 30. 6. a KouzlOscar dosáhl svého úspěšného konce. Možná jste v posledních dvou dnech zahlédli ve Velké síni vyděšeně pobíhající Lucy nebo i mě. O tom, proč tomu tak bylo, a co všechno našemu vystoupení předcházelo, jsem se rozhodla napsat, pak možná naše počínání, milí čtenáři, pochopíte. :-) Ale začněme od začátku.

Žlutá kolej se vlastně o této akci dozvěděla jako jedna z prvních na doposud poslední schůzce se zelenými. Z této události jsme byli stejně nadšení jako samotné organizátorky.
Brzy poté dorazila do koleje sova s oficiální zprávou, že KouzlOscar se opravdu konat bude, a pokud se chceme přihlásit, máme poslat seznam účastníků. Primuska Lucy to samozřejmě připíchla na vývěsku, zájemců bylo strašně moc a všichni jsme byli nadšení, jak to všechno zorganizujeme… Jak se ale termín hraní divadla přibližoval, dobrovolníci nám stále ubývali. Nakonec se ale přeci jen podařilo složit pětičlenný tým, který tehdy čítal Paula, Tea, Chloe, Natalii a Smajlíka. Poslední zmiňovaný se i ochotně nabídnul, že vytvoří scénář. Všechno mělo být v pořádku. Ale jak už to tak v naší koleji bývá, nebylo. :-)
První problémy se dostavily 28. 6., kdy svá vystoupení předváděly první dvě koleje – Havraspár a Nebelvír. Jak se k vám jistě dostalo, v porotě seděli od každé koleje dva lidi. Dvě osoby reprezentovaly také profesorstvo. Za žlutou kolej to byla madam Leti a primuska Lucy Koralka. Hodinu před začátkem ke mně dorazila sova od primusky, že nestíhá, a že musím jít já. Do poroty jsem tedy opravdu nakonec usedla já s madam Leti. Alespoň tohle nám klaplo.
Po zhlédnutí obou týmů, které jen tak mimochodem měly své divadlo velmi dobře nacvičené, se objevil ten největší problém. Smajlík se nám nemohl dostat na hrad, navíc nebyl se svým scénářem (který už měla držet kolej den předtím) k zastižení ani na krbu. Paul se jedním nejmenovaným způsobem indisponoval sám a Chloe také odmítla z osobních důvodů hrát. Kdo čte pozorně, spočítá si, že se nám během několika vteřin zhroutila více jak polovina týmu!!
Následoval dramatický rozhovor mezi mnou a Lucy. Přišel i návrh to celé odpískat, Lucy se rozhodla jít utopit a náhle zmizela.
V přívalu největší zoufalství se mi podařilo sepsat dramatickou vývěsku, která byla tak dramatická, že by snad bývala mohla sloužit i jako scénář, a na kterou si žlutí jistě vzpomenou pod titulkem „Divadelní tým v troskách.“ Pod tímto titulkem jsem shrnula stručně všechny problémy, které se nám naskytly (tedy moc stručně se to nepodařilo, ale to není podstatné).
Nicméně tato vývěska měla obrovskou odezvu, kterou jsem v nejmenším nečekala. Začaly vznikat nové návrhy na scénáře (z nichž byl nakonec vybrán ten od Oresty Vianuevy), ozvala se i Siny, že by mohla také hrát. Vše vypadalo slibně.
29. 6. ráno. Námět je sice vymyšlený, ale chce to pár opěrných bodů. Proto jsem požádala Ori, jestli by neměla na půl hodinky čas (naše sezení se poté protáhlo až kamsi do hodin odpoledních). Celkem to šlo. O něco později se k nám přidala i Natali a potom se nám ještě podařilo zburcovat Derryku, která byla taky velmi ochotná. Taky se pochlubím s tím, jak jsem nechtěně smazala KNP a museli jsme se stěhovat… Někde kolem druhé hodiny odpolední už existoval „scénář.“ Pokud se tomu tak dá říkat. Neobsahoval vůbec nic, co se bude říkat. Jen 18 opěrných bodů, jak by se měla scéna vyvíjet. To bylo všechno.
Jestli myslíte, že tím drama končí, jste na omylu, ještě jsme měli další problémy. :-) (Dneska už se tomu můžu smát, včera to vypadalo na seppuku). Brzy přišla i Siny, tudíž čtveřice Siny, Derry, Natali a Ori už znala svou roli a věděla co dělat. Lucy už dýchala, já ještě ne a věděla jsem proč.
V 17:10 mě napadlo rozhlédnout se, kdo od nás (z Mrzimoru, samozřejmě) bude sedět v porotě. Madam Leti se pro dnešek taky omluvila a Lucy nikde. V 17:20 jsem sehnala náhradu a chci tak ještě jednou poděkovat madam Adrianet le Ros, která nás v tom nenechala. Děkujeme!
Druhý večer KouzlOscara měl minutku zpoždění. Nicméně vše klapalo, já a madam Adrianet v porotě, zbytek týmu zkoušel v KNP. Pohoda. Po vystoupení zelené koleje jsem se informovala sovou u Ori, jak to jde. Že jsem se vůbec ptala… Teo musí odejít a neví, jestli se stihne vrátit!
Jak si nakonec sami jistě vzpomínáte, dorazila celé pětice. O tom, jaké trauma jsem prožívala, když nám Barbara hlásila minutu do konce, se už snad ani nebudu rozepisovat.
Jenom chci říct, že moc děkuji Orestě, Natalii, Derryce, Siny a Teovi! Oni vědí, proč. A ať si každý říká, co chce, já tvrdím, že 4. místo za těchto okolností je skvělé!
Akorát nevím, kde naberu těch pět dní, o které jsem si během posledních dvou dní zkrátila život. :-))