Už jste se někdy vypravili do lesa i za jiným účelem než byla výprava vedená naším lesníkem, kde jste strachy ohlodávali svou hůlku a při sebemenším zvuku lezli na záda nejbližšímu kamarádovi? Ne? No to je obrovská chyba! Ona se i taková výprava za magickými rostlinami může zvrtnout v napínavé dobrodružství.
Kdo z vás chodil na hodiny bylinkářství, tak už by měl mít tušení, že vedle – no budeme jim říkat normálních bylinek (to jsou ty, co vás nechtějí při prvním setkání ihned zbaštit), rostou i velmi zvláštní, nezvyklé a čarovné rostliny (ty už nás obvykle zbaštit chtějí nebo přinejmenším pozvat na večeři).

Přemýšleli jste někdy o tom, kde se proboha živého na vaší zahrádce vzalo tolik slimáků?
Možná by vás zajímalo, že se v blízkosti vaší zeleninové pýchy nachází Slimákovník roztržitý. Je to velmi nenápadná bylinka, vyhledávající lesy v blízkosti lidských obydlí, kde vesele vypouští do světa svoje potomky, kteří stejně vesele zlikvidují váš salát. Rostlina je vytrvalá a má žluté drobné slizké květy, ze kterých po odkvetení dozrávají a odpadávají maličcí slimáčci.
Slimáka pocházejícího ze slimákovníku poznáte snadno. Na rozdíl od normálních slimáků se po posolení nerozpustí, ale začne zpívat tichou cinkavou melodii. Tito slimáci jsou často vyhledávanou náhražkou hudebních strojků do malých hracích skříněk.
Přítulka poslední je rostlina, která bude to poslední, co v životě uvidíte. Není jedovatá, nechce vás ani ochutnávat, jen má velmi ráda společnost lidí, ke kterým se tulí tak dlouho, dokud přítomného ubožáka doslova neutulí k smrti. Je to druh liány s hebkými až plyšovými velkými listy, měkkým, ale pevným stonkem a velmi hluboce zapuštěnými kořeny. Přítulku najdete na okrajích lesních paloučků, kde čeká, až přijde někdo, kdo by ji potěšil svou blízkostí. Jedinou obranou proti přítulce je, když ji začnete hladit, drbat a mazlit se s ní. Ano, je to komické, ale ze své smrti se můžete jedině vymazlit. Obvykle to trvá dva dny, než má rostlinka dost lásky a pustí vás.
Kouzelníci, kteří se setkali s touto liánou, trpí pak akutní nechutí k plyši a čemukoliv přiléhavému. Léčba následků je velmi obtížná a u Svatého Munga je celý tým kouzelníků, kteří se zabývají výzkumem léčby následků napadení přítulkou poslední. Nicméně pacienta určitě nepotěšíte plyšákem na brzké uzdravení.
Nemáte po ruce dostatečnou zásobu veritaséra nebo si netroufáte jej namíchat? Tak to pro vás je Žvatlal bahenní přímo stvořený. Vymačkaná šťáva z této rostliny působí podobným způsobem jako veritasérum – ovšem podstatně kratší dobu a vůbec nezáleží na tom, jaké množství použijete. Čím více vaše plánovaná „oběť“ šťávy vypije, tím jsou větší vedlejší příznaky. Nejnápadnějšími vedlejšími účinky bývá nekontrolovatelné slintání, přerůstání obočí a s tím spojené horší vidění (přes půlmetrové obočí se opravdu špatně dívá) a několik dnů přetrvávající chození v kruzích (to potom i cesta do obchodu zabere spoustu času). Žvatlala je těžké získat, protože roste v nepřístupných místech bažin a rašelinišť. Mnoho lidí v touze znát pravdu položilo i svůj život.
Jediný možný způsob sběru je pomocí koštěte a hůlky. Rostlina dorůstá až dvou metrů, má dlouhé pilovité listy světle zelené barvy. Kvete drobnými bílými kvítky, které se nacházejí jen na vrcholku stonku. Šťávu ovšem získáváme pouze z hlíz rostoucích pod vodní hladinou na kořenech těchto rostlin. Takže pokud se neradi brodíte bahnem a nechcete, aby se z vás stala ropa, raději použijte přivolávací kouzlo.

Až příště vyrazíte do lesa, tak si vzpomeňte, že v něm nerostou jen stromy, houby a děravé ponožky, ale můžete tam natrefit i na velmi zajímavé kousky do vašeho herbáře, pokud se zrovna neumazlíte, neutopíte, nebo vám boty neokoušou slimáci.