Jak jsme se v před pár dny dověděli, lék na zákeřnou úplavici byl nalezen a nyní jde jen o to, nalézt potřebné množství exemplářů byliny Potentilla palustris… To však nebude tak jednoduché, jde o rostlinu dost vzácnou. Několika šťastlivcům se již podařilo bylinu utrhnout na lesní výpravě s panem Samaelem minulé úterý.
(05.4.) Paul Brewer > Mám bylinku, mám bylinku! – přižene se společně s bacily – Škyt
Ještě 7. dubna, když jsem v návštěvních hodinách zaskočila na ošetřovnu, byla plná nemocných všech barev, dokonce zde leží i několik profesorů. Z Mrzimoru se úplavicí nakazilo šest studentů: Amy, Beatrice, Samantha U., Paul, Nicholas a Erumocio.
Byl to smutný pohled na vrásčité a strhané tváře spolužáků…
A ještě ke všemu měli všichni předepsanou přísnou dietu, atkže ani žádné dorty a čokolády nepřicházely do úvahy…
Přes víkend jsem byla hodně vytížená mezi mudly, a tak jsem až v pondělí zjistila radostnou novinku, že Paul už byl z ošetřovny propuštěn a je z něj zase ten známý fešák, i když ještě trochu pobledlý…
Samozřejmě jsem byla ohromně zvědavá, jakou léčbu vlastně musel podstoupit.
Sophia: Ahoj Paule, koukám, že už jsi konečně fit, gratuluji! Kdy tě pustili?
Paul: Vyléčen jsem byl myslím asi tři dny zpátky, bylo to večer. Na bylinku Potentilla palustris jsme narazili na výpravě v lese a pak jsem požádal madam Leti, která mi z ní umíchala lektvar.
Sophia: Jak lektvar chutnal a jak rychle účinkoval?
Paul: Lektvar byl velice dobrý, madam Leti musí být znamenitá kuchařka. (mlsně se olizuje)
Když madam Leti hodila do lektvaru bylinku, tak sebou začala hrozně mrskat a při konzumaci měl mít člověk zadržený dech. Ale fungovalo to okamžitě. (spokojeně se usmívá)
Sophia: Začala sebou hrozně mrskat? Madam Letitia? (tváří se nedůvěřivě)
Paul: Ale ne! (chechtá se) Ta bylina! Podívej!