15.10.2011 byla uvedena do funkce staronové šéfredaktorky DV prof. Anseiola Renine Rawenclav. Jaké jsou její plány s DV nebo její názor na kolejní časopisy – o tom všem jsme si povídali při rozhovoru pro Žlutý Trimeles.
Sam Kulík: Tak na úvod – co první pocity? Nadšení, hrůza, nevolnost? +doufá v nějaké exotické pocity+
Madam Ansí: Abych řekla pravdu, byla jsem trochu překvapená. Říkala jsem si, že se zkrátka přihlásím a nějak to dopadne …. a ono to vyšlo. +Usměje se.+ Tak jsem hned běžela do redakce zjistit, co kde máme a nemáme a co je potřeba udělat.
Denní Věštec byl poměrně dlouho bez šéfredaktora. To bylo tolik zájemců o tento post, že výběr trval tak dlouho? Nebo naopak zákulisní boje o to, kdo to dostane za trest?
Vaše otázka mne pobavila. Co já vím, tak do užšího výběru jsme postoupili já a pan Cihlička. Ale nemyslím, že bychom se o šéfredaktorství nějak poprali. +Znovu se usměje.+
Pan Cihlička prý ale má teď problém zaostřit (skrz ty oční otoky) a hodnocení soutěží vázne. V tom jste se vy tedy neangažovala? Možná za to může nevyspání? +duchcy duchcy+ Nebo pan manžel? +dodává nenápadně+
Panu Cihličkovi vázne hodnocení soutěží? Ach, to je vskutku nemilé … Jak už jsem říkala, o post šéfredaktora jsme se nepoprali a ani jsem za ním nikdy nebyla na návštěvě s nějakým zelenofialovým lektvarem na bolení hlavy … A můj manžel pochopitelně také ne. A kdo tvrdí něco jiného, ten by si měl zajít na oční. +Zatváří se nadmíru tajemně.+
+radši už v tom nešťourá a přechází k další otázce+ Říká se – nevstoupíš dvakrát do téže řeky. Co vás vedlo k návratu? Touha něčemu šéfovat, trápit podřízené, vidět svoje jméno zas napsané ve Správě školy?
Když jsem viděla, jak Denní věštec poslední dobou vypadá, řekla jsem si: Tak takhle by to nešlo. Vcelku mne zamrzelo, že se Denní věštec sotva drží na nohou a řekla jsem si, že je s tím zkrátka potřeba něco udělat. A to mne vedlo k návratu.
Takže to není předzvěst nějaké větší invaze do vedení? Žádné odsunutí pana Johna z postu kolejního ředitele a uchvácení jeho modrého trůnu pro sebe třeba?
Obávám se, že by mi to mé časové možnosti nedovolily. A Havraspár, nakolik to mohu posoudit, si podle mne vede docela dobře a John je člověk na svém místě.
To s vámi souhlasím +usmívá se+ Vždycky jste chtěla být šéfredaktorkou? Nebo je tam nějaké pečlivě skrývané tajemství? Nechtěla jste třeba jako malá divoce tančit někde u bažiny? +zvídavě se zašklebí+
U bažiny? +Zasměje se.+ Ne, tak to určitě ne. Snů jsem měla mnoho a jedním z nich bylo i psát a starat se o to, aby lidé věděli o tom, co se kolem nich děje.
Jak vypadá takový obvyklý šéfredaktorský den? Co ta práce vůbec obnáší? (zabírá spoustu času? dá se pohodlně skloubit s jinými povinnostmi?)
Ráno vstanu, udělám ze sebe člověka a řeknu manželovi, kde má ponožky a jakou si má vzít kravatu. Poté jdu do redakce, podívám se, co redaktoři napsali, když je to potřeba, napíšu jim k tomu pár poznámek. Poté se poradíme o tom, co by se ještě mohlo napsat a kdo si to vezme na starost. Nu a poté přichází na řadu vyřizování sov s tím, kdo co potřebuje nebo co od koho potřebuji já. Mezitím řeším další věci, opravuji úkoly a chodím na hodiny. A skloubit s jinými povinnostmi to jistě jde, já třeba vedle toho učím a ještě předstírám před mudly, že pilně studuji.
Páni, pěkně nabitý program. A čas na zábavu tam vecpete taky? Jaká je vaše představa relaxu?
Nebudete tomu věřit, ale já si nejvíc odpočinu na dvouhodinovce Psychologie. Máme tam se studenty takovou komorní atmosféru, mně nesmírně baví jim tam povídat, co všechno je v Psychologii zajímavé a je, doufám, baví poslouchat. +Usměje se.+ Co se týče zábavy, ráda poslouchám hudbu a chodím mezi mudly. To byste nevěřil, čeho všeho jsou chopní. Někteří lidé si myslí, že mudlové jsou nudní, ale vůbec to není pravda. Věděl jste například, že mají takové malé krabičky, do kterých mluví a ono to vypadá, jakoby mluvili sami se sebou?
Já vám věřím, taky si ve škole nejvíc odpočinu. Dospím se, počtu si… +ušklíbne se.+Co si myslíte o tom, že tu fungují 4 kolejní časopisy, DV, nějaké občasníky?
To, že funguje tolik časopisů, je dobře, největší radost mám z kolejních časopisů, které přece jen také trochu kolej stmelují. Teď ale nastává otázka, jak by do této situace měl zapadnout Denní věštec. Naší výhodou je to, že za články poskytujeme našim autorům odměny, s čímž mají koleje trochu problémy. Kolejní časopisy jsou ale úzce spjaty s kolejí a mají kolejní atmosféru. Do Žlutého Trimela píšete proto, že jste z Mrzimoru a chcete, aby váš časopis vypadal k světu, že?
Kdežto Denní věštec trpí trochu efektem rozptýlené zodpovědnosti. Samozřejmě všichni na škole chtějí, aby nějak vypadal. Ale nemálo lidem se zdá, že je tady přece spousta lidí a někdo z té spousty bude něco dělat. A možná by přispět chtěli, ale nevědí jak a řeknou si, že to udělá někdo jiný. My na své autory žádnou kolejní „páku“, když to tak řeknu, nemáme a respektujeme to, že pro studenty je přirozenější psát do kolejního časopisu. Nicméně si myslím, že i profesoři mohou mít chuť se o něco podělit s ostatními, a pro ně je Denní věštec tím pravým místem. A stejně tak pro všechny, kteří si chtějí za kvalitní práci vydělat pár srpců nebo se jim z nějakého důvodu nechce přispívat do kolejního časopisu.
Možná se ještě vrátím k tomu, jaké je místo Denního věštce. Podle mne Denní věštec přináší nekolejní prostředí, což může být v některých ohledech i dobře. Vzpomeňme si například na léto, kdy měl Havraspár se Zmijozelem kvůli několika článkům velice napjaté vztahy.
Zajímavý názor, doufám, že se k němu aspoň někdo vyjádří v komentářích. +je právě teď v naději – tedy v očekávání dalších komentářů+ Abych navázal – vy čtete kolejní časopisy? (Co se vám na nich líbí x nelíbí?)
Snažím se číst všechny, i když je pravda, že čtu jen to, co mne zaujme. V Hadím Králi se mi líbí vtipy, ve Žlutém Trimelovi soutěže pro nováčky, ve Lví Tlapě se mi v poslední době líbila Cesta do Bradavických mozků a soutěž Doušek Mnoholičného lektvaru. Corvinus Declaratio má podle mého názoru dobře promyšlenou strukturu. Ať už jde o komix v každém čísle, o Módní kritiku, které není ani moc ani málo nebo články na zajímavá a aktuální témata. Sice se mi občas nelíbí flame war v komentářích, ale tomu se s některými tématy jde vyhnout jen těžko.
Kterému systému byste dala vy osobně přednost a proč – vydat vždy jedno ucelené číslo časopisu nebo vydávat články průběžně?
To je otázka, kterou v současnosti řešíme i v Denním věštci. Průběžné vydávání je náročnější. Každý den musíte sedět nad novinami a rozhodnout, co se kdy vydá. Při vydání jednou za čas máte stres sice jen jeden, ale za to o to větší. +Zasměje se.+ Znamená to nahnat redaktory, aby do určitého termínu odevzdali to, co mají, do čehož se jim obvykle nechce. Poté musíte všechny články pročíst a říct, co kde chcete a nechcete mít. Pak přijdou ke slovu korektoři a ilustrátoři, poté se znovu musíte podívat, jak články vypadají a říct: OK, jdeme do toho. Průběžné vydávání předpokládá, že vás čtenáři budou průběžně sledovat. Ale v tom případě také očekávají, že jim něco nabídnete. Když zjistí, že články nestojí za moc a vy je vydáváte jen proto, abyste splnil nějakou kvótu, tak z toho příliš nadšení nebudou. Jak jste možná pochopil, mně se víc líbí systém termínů a uzávěrek, ale zdá se, že se mi jej v Denním věštci nejspíše prosadit nepodaří, neboť slovo Denní je tak trochu zavádějící. +Znovu se usměje.+
+usmívá se+ Dobrá, takže k Dennímu věštci – říkala jste, že jste si už udělala nějakou inventuru. Jaké jsou výsledky? Plánujete nějaké inovace? Ať už po technické nebo obsahové stránce?
Inventura stále probíhá, aktuálně jsem ve funkci 24 hodin. +Usměje se.+ Já myslím, že to bude Denní věštec, na který jste zvyklí. Možná nás někteří redaktoři opustí, možná někteří přibudou, to záleží na nich. Všechno je věcí vzájemné domluvy a bylo by předčasné činit nějaké závěry.
Takže mezi personálem se chystá nějaká čistka? Informace v „Noviny připravují“ jsou už dost zastaralé, někteří lidé vedení jako redaktoři už nedodali článek hezky dlouho.
Čistka ne, jen se zkrátka budeme muset rozloučit s těmi, kteří nebou reagovat na redakční sovy a naposledy jsme je viděli před půl rokem.
Budete přijímat nové redaktory, korektory, ilustrátory apod.? Za jakých podmínek? A co lidé, kteří by chtěli jen občas přispět článkem nebo obrázkem?
Korektorek je v tuto chvíli dost, takže tam nikoho přijímat neplánuji. U ilustrátorů je to podobné. Co se týče obyčejného přispívání, ráda přijmu každého, kdo udrží v ruce brk, má trochu talentu a chce začít s dráhou redaktora. Zájem mám i o lidi, kteří chtějí přispět jen občas, když je právě něco napadne. Myslím, že sova jménem denni.vestec@gmail.com je dost známá, takže jí všichni zájemci mohou směle předat svou žádost.
Jaká je finanční sazba za článek? Existuje nějaký limit, který musí redaktor měsíčně splnit? Nějaké další výhody jako třeba erární bleskobrk? Viděl jsem na někom takovou slušivou papírovou čepičku DV – za co se dá získat?
Čepička je za zásluhy, za dlouholetou a vynikající práci pro DV. Ta se dá získat celkem těžko, ale jde to. Sazba za článek zůstává zatím stejná, do budoucna by mohlo dojít k drobné úpravě. Momentálně tedy občasní redaktoři berou 0 – 15 srpců a stálí redaktoři, kteří mají každý měsíc alespoň jeden článek, mají 0 – 25 tuším. Jinak výhod je víc. Kupříkladu vlastní stůl v redakci, vlastní brk, vlastní hrnek na kávu …
Kvůli tomu hrnku bych popřemýšlel. +zamyšleně se usmívá+ Nějaký proslov na závěr? Vzkaz našim cca čtyřem čtenářům? +škádlivě mrkne na madam Ansí+
Já myslím, že máte víc než jen čtyři čtenáře. +Usměje se.+ No a ten hrnek je vážně skvělý. Představte si, že si do něj můžete dát nejen kávu, ale i čaj nebo kakao. A to se jen tak nevidí!
A co bych vzkázala čtenářům? Žijte blaze a nebojte se projevit svůj názor, bude-li to v mezích slušného chování.
Věřím, že se Vám podaří vrátit DV opět na výsluní – tam, kam vždy patřil. Dovolte, abych vám popřál za nás všechny mnoho úspěšných šéfredaktorských let. +usmívá se+ Děkuji za rozhovor.
I já vám děkuji a přeji vám, ať se vám dobře píše. +Usměje se.+
Krásné, jsem ráda, že DV ožije.
Mmj., ta úprava bude dolů, že? =D
Co máte na mysli úpravou dolů? :)