Člověk čas od času rozklikne postavičku a vidí nejen bezpochyby nádherný outfit, ale i čarostav. Občas tam není nic, jindy tam jsou uchovány cenné momenty a jindy tam jsou třeba zase zajímavé básničky. Když však máte štěstí, objevíte i nějaké zajímavé moudro. Co o nás vypovídají naše čarostavy a moudra v nich?

“baf ”. Přesně takto začíná čarostav slečny Pamely Mildred Midford. Jelikož jsem strašpytel, rozhodně bych se slečně Pam vyhýbala obloukem, neboť už jenom fakt, že něco takového má v čarostavu neznačí nic dobrého. Proč chce ostatní lekat, děsit? Věc druhá je, že zrak mám horší než slepýš a pokud bych čarostav nestudovala bedlivě, snahu o vyděšení (nebo snad zastrašení?) ostatních obyvatel hradu s klidnou duší přehlédnu. 

Některá moudra jsou dost jednoznačná a nepotřebují vlastně tolik komentovat, neboť se komentují sama. Třeba taková slečna Eivli SSelene a její: “Stejně jako si hůlka vybírá majitele, tak si odrážečský post vybral mě. Potlouk je kámoš a kdo ho naštve ten to schytá :-D ”. Máte to tu stručně jasně, bílé na černém. Eivli si zařaďte na seznam osob, které nazlobit nechcete, neboť umí s pálkou mávat tak dobře, že byste možná později litovali. A to i když už je v profilize a není nejmladší. To, že je potlouk kámoš mrzimorské Eivli totiž rozhodně neznamená, že je i vaším kamarádem. 

Další jiná moudra vám zavaří hlavu na půl dne dopředu. Taková slečna Felicitas Frobisherová má v čarostavu jednu jedinou větu: “Víte, co je to gabionová zeď? ” Jednak jsem momentálně připravená na situaci, až se mě někdo na tuto otázku v budoucnu zeptá, o čemž opravdu silně pochybuji. A jednak se cítím zase o něco málo hloupější, takže děkuju a posuneme se k otázkám, na kterou žádná odpověď špatná není. 

Máme tu třeba slečnu Veri Parren, která filosofuje o tom “Jak staří bychom byli, kdybychom nevěděli, kolik je nám let? ” Já zastávám názor, že člověk je starý přesně, jak se cítí, A vůbec. Co starý, mladý. Toto moudro bych opravila! Každopádně jaká je odpověď na tuto otázku? Jsme se stále nedozvěděli.

Stejný bolehlav mi způsobuje i čarostav slečny Winterlynn Critchflow. “Šla, a nevěděla, že život je kratší než sukně…” Napadá mne mnoho doplňujících otázek. Třeba jak dlouhá ta sukně byla? Jakou měla barvu? Byla vzorovaná, měla průstřižek? Kdo ji navrhoval? Jestli slečna Nessa, tak ji beztak mám v majetku ani o tom nevím! A kdo kam vůbec šel? Třeba bych se přidala, přece jenom chodím ráda. Přirovnávat život k sukni je zajímavé na stranu jednu a na stranu druhou. Nebyli bychom přece jen všichni šťastnější v nevědomí? 

Pozor ovšem. Když jsme u toho života, máme tu i odborníky na smrt. Klan Cuthbertů o ní totiž očividně mluví, kudy chodí. Když jsem si přečetla motto Malwen “Spánek je každodenní příprava na smrt ”, tak jsem se nad tím vlastně ani nepozastavila a řekla jsem si hrdě, že jsem teda asi připravená víc než dost, neboť spánek je mé gusto. I když… jde být vůbec na něco takového připravený? Zarazilo mě ale, že poznatek o smrti má v čarostavu i Merlin Cuthbert. “Člověk umírá jen jednou… žije každý den.” Přemýšlím, jak si vyložit tuto myšlenku. Mám se na smrt těšit? Vychutnat si ji, když to teda bude premiéra? Nebo to je nějaká obdoba profláklého žijeme jen jednou?

Už jsem se začínala bát, že o smrti nám bude básnit i Marylin Cuthbert. Naštěstí ta se pyšní akorát magíky s názvy jako jsou Šmírák nebo Smraďoch. Nevím, jestli si teda na Mary mám ode dneška začít dávat pozor… Každopádně. Obecně se často v čarostavu pyšníme nějakými úspěchy. Mrzimorští třeba soubojákem. “Už nejsem věčný soubojový začátečník.” A to se vyplatí Mary! A je důležité patřičně to dát najevo celému hradu, i když se obávám, že po takovém prohlášení bych zrovinka já měla to štěstí, že by se mnou chtěli chodit na souboje jen o hodně zkušenější studenti. Příšery by mě pak za mou opovážlivost si něco takového dovolit vůbec říct sežraly zaživa (což dělají z pro mě nepochopitelného důvodu už i teď) a donutily mě změnit můj názor i čarostav zpátky na “soubojový začátečník už navždy”.

Svým soubojákovým úspěchem se chlubí i pan Ludovic Astier: “23.2.2023 3. ročník rozšiřujícího studia jsem konečně pokořil soubojnický klub a získal prvních 100 zk – trvalo to jen o 7 ročníků více než jiným.” Tak na některé věci se vyplatí si počkat, že ano. To nejlepší přichází s věkem. Navíc běhat tam v soubojáku mezi těmi prťaty má taky něco do sebe, mluvím z vlastní zkušenosti. Nevím, asi mají mrzimorští tendenci se soubojovému klubu vyhýbat a během let se k němu postupně propracovávají. 

U čarostavu slečny Ashley Bayer mě zamrazilo. Prosté “Friends don´t lie ”, jakoby poukazovalo na nějakou nepříjemnou zkušenost. Na slečnu pozor! A když si s ní něco začnete, rozhodně ji nelžete! Stručný byl i pan Alfred Westrcorn. U něj by mě zajímalo, zda moudro “Je to síla vlastního přesvědčení né počet následovníků co rozhoduje o úspěchu ” popisuje jeho pobyt v né zrovna početném Mrzimoru nebo řekněme celkově nějaký jeho postoj k životu. 

V čarostavech často zmiňujeme kým jsme. Nebo kým je někdo jiný. Taková slečna Tery Poe se nebojí prohlásit, že “Ben Gobha je bůh! ”. No ještě že jenom bůh a né třeba Merlin. Ten by ji dal. Každopádně. V čem je pan Ben vlastně bůh se bohužel už z čarostavu nedozvídáme. I tak si ovšem dovolím se slečnou plně souhlasit. 

Souhlasit budu i s prohlášením “Říkají, že jsem odborník ” slečny Arniky Roztodivné, neboť kdo jiný by byl lepším odborníkem než právě ona? Nevím, kdo to říká, ale řekla bych to taky! A to ona je odborníkem jako úplně na všechno… teda krom zkoušek, co si pamatuju, tam to trošku harpovalo. Ovšem! I o těch by vám dokázala zabásnit tak přesvědčivě, že byste si mysleli, že tato veselá slečna je expertem i na to, o čem neví zhola nic. Pokud někdo rozdává moudra do života, je to právě Arnika. Jestli se vyplatí je následovat, je věc druhá a dalo by se o ni polemizovat. Pokud jednou bude profesorkou, jsem si jistá, že bude učit předmět s názvem Škola života. Pro takový předmět by se totiž kompetentnější duše těžko hledala. 

Pokud bych se měla někoho na základě jeho čarostavu bát, bude to Selena Enail Smithová. “Jsem ďábel s tváří anděla, jsem anděl s duší démona. Jsem tím, kým jsem.” Poslední věta celý výrok naštěstí trochu uklidnila. Každý jsme tím, kým jsme, ovšem není to nějaký rozpor osobností? Nebo se to mění u Seleny podle nálady? Ať tak či tak, doufám, že až mi zase jednou bude tato fialová žlutá opravovat nějaký seminář či soutěž, bude zrovna duší i tváří andělem.

Pomalými krůčky se přesouváme k závěru článku, kde se zaměříme na zvířectvo. Toho totiž není nikdy dost, obzvlášť u jezevců. “Som dúhový jednorožec, ktorý žije v knihách namiesto lesa.” Duhový jednorožec byla duší, i když fyzicky byla ještě žlutým jezevcem, a v knihovně má určitě spoustu prostoru a času utápět se v knihách. Čarostav madam Patricie Baloure bych poznala, i kdybych netušila, že je její. Tak přesný a vypovídající je. Přemýšlím jen, jestli se dokáže orientovat jednorožec stejně skvěle v knihách tak jako v lese. A taky jak rychle ten život v knihách utíká. Nezáleží to vlastně na tom, v jakých knihách se zrovna pohybuje?

S Eliasem Ragnarem Sjorgrenem se dostáváme opět na hranici filosofie “Elias je muž, já jsem žena a oběma je nám jedno, jak nás kdo bude oslovovat.” A já jsem víte co? Mimo. Každopádně pokud pak není problém se špatným oslovením, tak je to vlastně úplně v pořádku. Hlavní přece je, že sám člověk ví, kým je. Jak bylo řečeno o pár řádků výše “Jsem tím, kým jsem”. Ragnar byl třeba vikingský vůdce! Ale to už odbočuji úplně někam jinam. 

Dostáváme se k poslední kategorii čarostavů. Skupina zoologů a přátel zvířat. Nejenom, že Cassiopea Zmlklá, je “Kamarádka všech muchlorohých chropotalů a trpaslenek ”, ale taky “Čeká na svého vyvoleného elfa z lesa ”, takže snad ji tímto článkem uděláme dostatečnou reklamu a toho ztraceného elfa konečně najde. Zároveň se divím, že s takovou základnou přátel z přírody ji nebyl na tohoto elfa ještě poskytnut kontakt. 

Pokud bych si měla vybrat jednu oblíbenou hlášku z čarostavu, bude to ta od kolegy Andrewa Uroborose, nebo znáte snad údernější motto než “hajzl s dobrým srdcem ”? Pod tím si snad představíte úplně všechno, co potřebujete. Navíc lidí s dobrým srdcem je méně a méně, takže proč to nevypíchnout. Už to je skoro vzácnost. Zároveň i Andy je “Hrdý přítel trpaslíků, upírů, draků a jednorožců ”. Oblíbeným předmětem mrzimorských musí být POKT jinak už si tento zájem vysvětlit nedovedu. I když v tomto případě bych se ani nedivila, kdyby jednorožcem nebyla myšlena třeba Pat a drakem Iva. Ovšem kdo ví… to se můžeme jen domnívat. Ať tak, či tak, hlavní je ta hrdost. Té není nikdy dost. A pokud má Andy takové známosti, mohl by třeba slečně Cassi pomoct najít toho elfa.

No a pokud by nepomohl on, sázím na Elerin Portmenovou, která to povýšila ještě o levl výše a celou tuhle zoologickou si vzala do parády. “Krotím zvířátka – škrkny, hřebečky, tučňáky a tak ”. To znamená, že krotí i ty tučňáky v Mrazákoladnu? A nebo třeba i duhové jednorožce a elfy? A proč je vlastně krotí? Má madam snad nějaký cirkus, o kterém nevíme? 

To bylo z dnešního bádacího okénka vše. A co o vás vypovídá právě ten váš čarostav? Můj čarostav třeba prošel změnou teprve nedávno po obrovské spoustě let, kdy jsem ztratila víru v profiligu a uznala, že by bylo možná vhodné si do čarostavu dát něco, co mi nebude věčně připomínat, že už nemůžu hrát závodně famfrpál. Ale ono i kdybych v čarostavu neměla vůbec nic… mám kolem sebe tak skvělé kouzelníky, kteří mi jsou ochotni vždycky připomenout, že jisté věci si nemusím ani nikam psát, neboť je mám vytetované rovnou na čele (posílám srdečný pozdrav slečně šéfredaktorce). A jaké jsou vaše oblíbené čarostavy? Který z výše zmíněných vás zaujal nejvíce?

Pro Žlutého Trimela
Amanda Wright