Bylo to nějak takhle. Jak je mým zvykem, byl jsem v Prasinkách. Jenže tentokrát jsem se nevracel z brigády, ale šel na jistotu. Tady z hlavní ulice, okolo Čmouda doprava, kousek dolů z kopečka…Však tu cestu začínám znát jak vlastní boty. Před dveřmi jsem se podíval na vývěsku, co se dnes vlastně hraje. A hle jeden starý známý. Stálo tam „Jak vycvičit draka 3“. Už teď se nemůžu dočkat…

Poslední díl velké dračí ságy je tady! A na rozdíl od jiných slavných sérií celé zakončení za něco stojí. Ano dívám se zejména na Shreka, ale i jiné, které by neměli mít ani ten druhý díl. Nicméně trojka hraje dosti na jistotu.

V čem rozhodně vyniká je grafika, na které nám ukazuje kolik času uplynulo od prvního dílu. Kde draci byli jen lehce šupinatí, vlasy hrdinů se hýbaly jako jeden celek a obloha, na tu dobu byla fantastická, byla mdlá. Zde nemáte jen pár draků polétavajících kolem, ale přímo hejna různobarevných potvor, od těch malých pišišvorů po ty obrovské o velikosti stodoly. Vlasy a vousy, které muselo opravdu dlouho trvat rozpohybovat oceníte, když kamera najede na Škyťáka. A pane jo ta obloha byla nádherná!

Za mne byl lehký problém děj. Spíše jeho sluníčkovost. A možná i částečně to, že není tak drastický jako druhý díl, který přiznejme si to, otřásl každým. Záporák zde je bohužel pouze do počtu a jeho krédo „Jsem zlý, protože jsem a ty se mi nelíbíš, protože proto!“ je natolik ohrané, až to není hezké. Autoři se spíše snažili zavázat všechny volné konce a celou ságu uzavřít. Kdo čekal nějaké zvraty, promyšlených vtípků a Škyťákovo vědátorství, musím vás zklamat. Celé je to o nových začátcích na konci jednoho příběhu. A nerad to říkám, těch děkovaček je tam několik, asi aby si každý přišel na tu svou a nemohl říkat, jak by to chtěl zakončit on.

Takže ano, zazvonil zvonec a další dětské pohádky je konec. Byla to jízda na dračích zádech od začátku do konce a já si jí náramně užil. A měl bych přestat být tak sentimentální, než začnu brečet.

Theodor Mudd